NEONACISMUS A SOUČASNÝ SVĚT

Na mezinárodním kongresu Současná hrozba neonacismu a projevy xenofobie, který ve dnech l. – 4. října uspořádal Památník Lidice, vystoupila se svým projevem i europoslankyně Jana Bobošíková, z jejíhož vystoupení, s jejím dovolením, citujeme:

Zástupuji zde Parlament Evropské unie. A chci připomenout, že Unie vznikla zejména proto, aby se kontinent stal trvalým prostorem míru. Historie evropských národů rozhodně není jen procházka růžovou zahradou. Je to také příběh vzájemných bojů, zrad a zvěrstev.

Bylí to Evropané, kdo vymysleli nadvládu árijské rasy, konečné řešení pro rasy jiné a plynové komory. A další Evropané a s nimi i zbytek světa tomu zpočátku jenom přihlíželi. Radu desetiletí usilujeme o to, aby nejen Evropa, ale i celý svět byl místem trvalé svobody, svornosti, soutěživé spolupráce a lidského porozumění. A právě proto, aby tyto hodnoty zůstaly zachovány i našim dětem, musíme válečné zločiny připomínat. A nesmíme zůstat lhostejní k sebemenším projevům, které mohou vést k jejich opakování. Jen hluboké a skutečné poznání kořenů nacismu může vést k tomu, že se podobného kolapsu lidského ducha napříště vyvarujeme.

Musím bohužel poznamenat, že ani v Evropském parlamentu není vždy odsouzení nacismu stoprocentní. A je zde i různé vnímání dějin 20. století. Zažila jsem hlasování, kdy ne všichni přítomní odsoudili nacismus, jako zdroj holocaustu. Slyšela jsem výroky, že např. ve Francii nebyl nacismus až tak strašlivý. Představitelé Sudetoněmeckého landsmanšaftu, u jehož zrodu stáli nacisté, a který má zastoupení v Evropském parlamentu, trvale usilují o změnu poválečného uspořádání, o zrušení Postupimské dohody, o zrušený dekretů prezidenta Beneše a znejisťují majetkové vztahy občanů ČR.
Myšlenky nacistů nezmizely porážkou Hitlera ve 2. světové válce. Přetrvávají a vynořují se všude tam, kde jinak dobří lidé zůstanou sedět se založenýma rukama. Lhostejnost slušných lidí – to je totiž nutná podmínka pro vítězství zla.

Vhod i nacistický slovník

Neonacismus je ideologie a politické hnutí, navazující na nacismus nebo, chcete-li, na nacionální socialismus a usilující o jeho obnovu. V současné době je na vzestupu, modernizuje metody své propagace, využívá právních kliček, nečinnosti policie i politiků v některých zemích. Přitom chci upozornit, že základní cíle zůstávají stejné – nadřazenost árijské rasy, vůdcovství, pokud to situace dovolí pronásledování až fyzická likvidace Židů, Rómů, černochů, invalidů, nemocných, imigrantů, homosexuálů, jiných skupin a národů, uchvácení území pro expanzi árijců.

K nebezpečným patří rovněž ultrapravicové organizace od např. Ku-Klux-Klanu až po skinheady. Stovky ultrapravicových a neonacistických organizací si vedou seznamy „Židů a jejich přisluhovačů“, tj. lidí, kteří bojují proti rasismu, nacismu, xenofobii, intoleranci. Na faktickém »židovském původu« přitom příliš nesejde. Neonacisté odmítají přistěhovalectví, které vzniká ze zhoršující se ekonomické situace i nezaměstnanosti. To nachází ohlas i mezi širšími vrstvami xenofobně laděné veřejnosti. Samozřejmě a s chutí využívají politický a hodnotový chaos, nepořádek a korupci pro hlásání svého »pořádku«, který chtějí nastolit. Vhod jím jsou také citace z nacistického slovníku, který bohužel občas používá i předseda vlády ČR. Neonacistům prospívá také to, že politici nenabízejí společnosti vhodná řešení na odstranění, jak se vyjadřují »toho bordelu«.

Zvedají hlavu v mnoha zemích

Příznačné je, že na veřejnosti extrémně nenazývají věci pravým jménem. Rasismus prezentují jako »vlastenectví«, xenofobii jako »touhu po blahu národa«, agresi proti jedincům a skupinám interpretují jako „dělání pořádku“, rozdmýchávání rasové nenávisti nazývají »národním uvědoměním“. Tímto způsobem – ve spojení se »stylovou« hudbou a módou – se jím daří oslovit část mladé generace. Neonacisté modernizují své působení i na internetu.

K novým jevům patří i formování euronacismu jakožto panevropského politického hnutí se společně sdílenou antisystémovou, panárijskou a rasistickou identitou. Silně se přitom projevuje vliv Národně nacionální strany Německa. Celoevropská setkávání se konají každoročně v Dráždanech, Budapešti, při výročích Rudolfa Hesse, Křišťálové noci a jiných příležitostech. Možnosti této strany se zvýšily poté, co se dostala do dvou německých zemských parlamentů.

Relativně novým jevem je také zakládání paramilitantních neonacistických organizací. Představitelem tohoto nového trendu je např. Maďarská garda. Dobře vyzbrojené a vycvičené ochranné oddíly mají neonacisté a ultrapravice v Rusku a v USA. Na Slovensku nová politická strana Slovenská pospolitost‘, organizace Nové slobodné Slovensko a Jednota slovenskej mládeže mají své vojensky organizované oddíly, zatím bez zbraní.

Neofašisté se zvedají také v Itálii, kde jsou zastoupeni ve třech politických seskupeních, po desítce významných neonacistických seskupeních registrujeme v USA, Velké Británii, řada organizací tohoto typu je v Belgii, třech pobaltských republikách Litvě, Lotyšsku, Estonsku, kde bývalí esesmani smějí pochodovat po hlavních náměstích. Neonacisty najdeme Í ve Švýcarsku, Francii, Rumunsku, Chorvatsku, Bosně, na Ukrajině, Dánsku, Norsku, Švédsku, Polsku, Nizozemsku, Argentině. A konečně v sousedním Rakousku nyní výrazně posílili pravicoví populisté, kteří se netají svým antisemitismem.

Prorocká Benešova slova

Dovolte mi citovat slova prezidenta Edvarda Beneše z prosince 1945, kdy mluvil o nacistech a fašistech: »Přijde chvíle, kdy se tito viníci budou před světem a sebou samými vylhávat z toho, co napáchali. A budou svým lžím sami věřit. A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli do útoku.« Od slov prezidenta Beneše uplynulo 68 let. A lidé jako by zapomněli. Organizovaných neonacistů je jen v ČR od 5 do 10 tisíc, v Evropě desítky tisíc, celosvětově statisíce. Pronikají do armádních a bezpečnostních jednotek. Přihlížíme tomu, jak roste počet rasistických útoků. Neonacisté a pravicoví extremisté usilují o odstranění demokracie, přitom jsou ochotni použít některé i forem násilí.

Jsem přesvědčena, že musíme udělat všechno pro to, abychom zabránili vzestupu neonacismu a nacionalismu všeho druhu. Nesmíme čekat, až se mezi neonacisty našimi, evropskými nebo světovými objeví charismatický vůdce, schopný manažer, všehoschopný demagog. Neonacismus je nutné každodenně pojmenovávat, každodenně odmítat i tvrdě trestat. To ale nestačí. Zároveň musíme usilovat o svobodu, toleranci, demokracii a ekonomickou prosperitu.

Jana BOBOŠÍKOVÁ

Z časopisu "Nové Alternativy"