Materialismus a empiriokriticismus (3)
3. LENINSKÉ POJETÍ HMOTY A VĚDOMÍ V PRÁCI "MATERIALISMUS A EMPIRIOKRITICISMUS
Machistické útoky proti marxismu byly vedeny především proti jeho ústřední kategorii, tj. hmotě. Mach, Avenarius, Pearson, Bogdanov a ostatní označovali hmotu za fikci a snažili se ji úplně vyloučit z filosofie a vědy vůbec. Pojem hmoty se pokoušeli nahradit "elementy zkušenosti", tj. čímsi "třetím", ovšem ve skutečnosti však šlo o pokusy ztotožnit hmotu s počitky.
Machisté, jakož i jejich současní stoupenci z řad neopozitivistů považují za jedinou realitu zkušenost. Avšak zkušenost chápanou idealisticky, tj. redukovanou na počitky a prožitky subjektu. Od takto pojaté zkušenosti je pak odvozována i samotná příroda.
Machisté překrucovali skutečný obsah pojmu zkušenost, vyjmuli z něho objektivní obsah, zkušenost interpretovali z pozic subjektivního idealismu. "Je jisto, že veškerý machismus, v širokém smyslu toho slova, spočívá pouze v tom, že nepozorovatelnými nuancemi komolí reálný smysl slova "zkušenost"! (s. 311) Jedna z takových nuancí, překrucujících reálný smysl pojmu zkušenost je bohdanovská "substituce" psychického fyzickým. Podle Bogdanova fyzický svět je "sociálně organizovaná zkušenost" lidí. To však je podle slov V. I. Lenina "nesmysl filosofického idealismu", "výsměch přírodním vědám", neboť "sociálně organizovaná zkušenost" je odvozena od fyzické přírody, je výsledkem jejího dlouhého vývoje, je to v rozporu s tezí, že „fyzický svět existuje nezávisle na lidstvu a lidské zkušenosti, že fyzický svět existoval tehdy, kdy nemohlo být žádné "sociálnosti" a "žádné" organizace lidské zkušenosti, atd." (s. 128)
Ve třetí kapitole práce "Materialismus a empiriokriticismus" Lenin analyzuje názory na zkušenost dvou základních směrů ve filosofii, tj. materialismu a idealismu. Dialektický ma¬terialismus chápe zkušenost jako jeden z elementů společenské praxe, jako vztah a aktivní působení subjektu a objektu i výsledek tohoto působení. Přitom Lenin při kritice idealistického pojetí zkušenosti ukazuje, že nemůže být žádné zkušenosti – bez vnějšího, objektivního světa, který působí na člověka.
Současná přírodověda dokazuje, že všechny rozmanité předměty a jevy, počínaje nejmenšími částicemi a konče galaxiemi, počínaje jednobuněčnými organismy a konče člověkem, jsou různé druhy, formy a stavy neustále se měnící, pohybující a vyvíjející hmoty. V objektivní existenci všech předmětů a jevů právě spočívá materiální jednota světa. Všechno to, co se nachází ve vědomí člověka je ideální a je odra¬zem materiálního světa.
V. I. Lenin v práci "Materialismus a empiriokriticismus" podává klasickou dialekticko-materialistickou definici hmoty, v níž je zformulována podstata materialistického světového názoru a vymezena protikladnost mezi materialismem na straně jedné a idealismem a agnosticismem na straně druhé. "Hmota je filosofická kategorie k označení objektivní reality, jež je dána člověku v jeho počitcích, jež je kopírována, fotografována, zobrazována našimi počitky a existuje nezávisle na nich." (s. 133)
Na jiném místě, když hovoří Lenin o tom, že popírání hmoty je současně odmítáním objektivních zdrojů našich počitků píše: "hmota je to, co působí na naše smyslové orgány, vyvolává počitek; hmota je objektivní realita daná nám v počitků apod." (s. 151)
Mezi uvedenými formulacemi však není principiální rozdíl. Zatímco v první je zdůrazněn gnoseologický aspekt pojmu hmota, pak v druhém je zdůrazněn její substancionální aspekt. K sjednocení obou aspektů pochází v uceleném dialekticko-materialistickém pojetí hmoty jako filosofické kategorie.
Tedy hmota je filosofická kategorie k označení objektivní reality. Hmota jako filosofická kategorie je pojem značně široký. Leninské vymezení hmoty má všeobecný charakter, vztahuje se nejen na přírodu, ale i na lidskou společnost. Zahrnuje všechny druhy a formy objektivní reality, je výsledkem teoretických zobecnění podstatných a obecných vlastností, jež jsou všem věcem a jevům materiálního světa. Takovými podstatnými a obecnými vlastnostmi zkoumanými Leninem v práci "Materialismus a empiriokriticismus" jsou:
1. vlastnost být objektivní realitou, tj. existovat mimo a nezávisle na lidském vědomí;
2. schopnost hmoty působit na smyslové orgány a vyvolávat počitky;
3. vlastnost být neustále v pohybu;
4. vlastnost odrazu.
Lenin zdůrazňoval, že filosofický pojem nesmíme zaměňo¬vat s přírodovědeckými představami o fyzikálních vlastnostech a složení hmoty. Dějiny vědy svědčí o tom, že představy o složení hmoty a jejich vlastnostech se neustále mění, vyvíjí. Ty či ony názory o složení hmoty a jejich vlastnostech mají relativní charakter (a však odráží objektivní skutečnost). Nové poznatky o hmotě jsou historicky podmíněné, neúplné a nepřesné, avšak jisté je to, že jsou objektivně prav¬divé.
Žádné nové objevy však nemohou vyvrátit tezí dialektického materialismu o tom, že hmota je objektivní realita, existující vně a nezávisle na lidském vědomí, Lenin v této souvislosti poznamenává:
"Proto říkat, že takový pojem může zastarat, je dětské žvatlání, je nesmyslné opakování ar¬gumentů módní reakční filosofie", (s. 133) A dále pokračuje: "Otázka, máme-li uznat či zavrhnout pojem hmoty je otázkou, zda člověk může důvěřovat svědectví svých smyslo¬vých orgánů, otázkou, jaký je zdroj našeho poznání, otázkou, která byla kladena a o níž se vedl spor od samého počátku filosofie, otázkou, která může být profesorskými clowny přestrojena do tisícerých rouch, ale která nemůže zastarat, jako nemůže zastarat otázka, je-li zdrojem lidského poznání zrak a hmat, sluch a čich." (s.133-134)
Při vědeckém zdůvodňování výše uvedené definice hmoty jako filosofické kategorie, kritizuje Lenin tvrzení machisty Bogdanova, že marxistické vymezení hmoty je "prosté opakování" teze o prvotnosti hmoty a druhotnosti vědomí. Neoprávněnost machistických výhrad Lenin vyvrací poukázáním na skutečnost, že pojmy bytí a vědomí jsou nejrozsáhlejšími pojmy, ke kterým gnoseologie dospěle. Lenin v této souvislosti píše:
"Kdyby se však tito lidé jen trošičku zamysleli, museli by přijít na to, že není možno dva poslední gnoseologické pojmy defino¬vat v podstatě jinak než tím, když určíme, který z nich má být pokládán za prvotní. Co znamená "definovat"? Znamená to především podřadit daný pojem pojmu jinému, širšímu pojmu. Například definuji-li: osel je zvíře, podřizuji pojem "osel" širšímu pojmu. Ptejme se nyní, zda existují širší pojmy, s nimiž by mohla operovat teorie poznání, než jsou pojmy: bytí a myšlení, hmota a počitek, fyzičko a psychično? Nikoli. To jsou nejrozsáhlejší, nejširší pojmy, za něž dále v podstatě… posud gnoseologie nepokročila. Jen šarlatánství nebo krajní omezenost může požadovat, aby tyto dvě "řady" nejrozsáhlejších pojmů byly "definovány" jinak než "prostým opakováním“: jedno či druhé se pokládá za prvotní." (s. 151)
Tedy není a ani nemůže být takové definice hmoty, která by neobsahovala tvrzení, že hmota, fyzické je prvotní a vědomí, psychické je druhotné. Empiriokritik Avenarius sice tvrdí, že neví, co je to fyzické a psychické, že pouze ví, co je to "třetí", avšak co skutečně to "třetí" je nakonec říci nedovedl (z prostého důvodu, nic "třetího" totiž neexistuje!) Lenin ukazuje, že ono "třetí" je vytáčka, neboť co je fyzické a psychické ví každý, ale co je to "třetí" neví nikdo, ani sám Avenarius.
V souvislosti s kritikou počitků jako čehosi "třetího" Lenin vyslovil velice významnou myšlenku o relativnost i protikladu hmoty a vědomí a vztahu mezi nimi:
"Protiklad hmoty a vědomí má také ovšem absolutní význam jen v hranicích velmi omezené oblasti: v daném případě výlučně v hranicích základní gnoseologické otázky, která se ptá, co uznat za prvotní a co za druhotné. Mimo tyto hranice je relativnost daného protikladu nepochybná." (s. 153)
V pátém paragrafu třetí kapitoly a třetím paragrafu páté kapitoly práce "Materialismus a empiriokriticismus" Lenin analyzuje základní formy existence hmoty, pohyb, prostor a čas. Dialekticko-materialistické teze o objektivnosti prostoru a času, o pohybu jako způsobu existence hmoty rozvíjí současně s kritikou subjektivistického pojetí prostoru a času a kritikou ostwaldovského oddělování pohybu od hmoty.
V souvislosti s analýzou podstaty hmoty jako objektivní reality Lenin zkoumá, co je to vědomí, jak vzniklo a v čem spočívá jeho podstata.
Hmota a vědomí se nachází v jednotě, avšak nejsou totožné, nýbrž kvalitativně rozdílné. Je-li hmota to, co existuje mimo a nezávisle na vědomí, pak vědomí je subjektivní realitou, tj. existuje pouze „v nás“, v hlavách lidí, je závislé na svém materiálním nositeli, mozku člověka.
Lenin ukazuje, že vědomí je produktem dlouhodobého vývoje. Vzniklo v průběhu přirozeného vývoje přírody neživé. Existovalo tedy období, kdy nebylo lidí obdařených vědomím, kdy nebylo žádného "Já" a na Zemi ani být nemohlo. Věda dokázala, že Země existuje více než čtyři miliardy let, zatímco člověk a jeho vědomí kolem dvou milionů let. Samotná hmota na nejvyšším stupni svého vývoje porodila sama ze sebe myslící mo¬zek člověka. Právě mozek člověka je orgánem myšlení, myšlení je funkcí mozku. Počitky a myšlenky samy o sobě neexistují, nemohou existovat bez materiálního nositele, mozku. Není a nemůže být myšlení bez mozku. Je-li porušena činnost mozku, mizí také vědomí. Na základě přírodovědních poznatků Lenin formuluje následující závěr:
Počitek, myšlení, vědomí je vyšší produkt hmoty organizované zvláštním způsobem." (s. 54) To znamená, že schopnost myslit je vlastní pouze vysoce organizované hmotě, jež se nazývá mozek člověka. Podstatu vědomí pak Lenin vymezuje jako vlastnost vysoce organizované hmoty, vlastnost mozku odrážet vnější objektivní svět, jako "subjektivní obraz objektivního světa", (s. 122) V těchto leninských tezích je zformulováno dialekticko-materialistické chápání počitků, vědomí jako dialektické jednoty objektivního a subjektivního.
Vědomí je zprostředkovaný, zobecnělý odraz objektivního světa. Avšak obsah vědomí je tvořen na základě počitků, jež vznikají jako důsledek působení předmětů a jevů materiálního světa na smyslové orgány člověka. Kdyby lidský mozek nebyl spojen s okolním materiálním světem, smyslovými orgány, pak by v mozku vědomí a myšlení vůbec nemohlo vzniknout. Je nutno také zdůraznit, že člověk není pouze bytostí biologickou, ale především bytostí společenskou, je produktem společenského vývoje. Mimo lidské společnosti nejsou a ani nemohou vzniknout myslící lidé. Mozek člověka, který se nevyvíjí v lidské společnosti, nemůže myslet.
Proti materialistickému pojetí mozku jako orgánu vědomí a myšlení jako funkci mozku vystoupili machisté. Tak například Avenarius tvrdil, že počitky, představy a vědomí člověka není spjato s mozkem, že mozek není orgánem myšlení a myšlení není funkcí mozku. Tyto subjektivistické konstrukce se snaží zdůvodnit svojí teorií "introjekce". Podle ní počitky a myšlenky neexistují "v nás" ale "před námi" a my prý vkládáme (provádíme introjekci) myšlenky do mozku. Avenarius tak přichází k absurdnímu tvrzení, že totiž myšlenky existují bez svého materiálního nositele, bez mozku člověka. Proto V. I. Lenin nazývá jeho filosofii "bezmozkovou filosofií".
Lenin ukázal, že počitky a myšlenky jako takové, nezávislé na centrální nervové soustavě člověka neexistují, že to jSOU tvrzení, které jsou v rozporu s přírodními vědami.
Lenin však vedl boj nejen proti absolutisaci protikladu hmoty a vědomí, ale také i proti jejich ztotožňování. V dějinách filosofie se vyskytli i takoví materialisté, kteří pokládali myšlení za hmotné, za zvláštní druh hmoty. K nim patřili především vulgární materialisté jako Buchner, Vogt a Moleschott. S podobnými názory se však můžeme setkat i mezi současnými přírodovědci. Redukování vědomí na látku vede ke stírání rozdílu mezi hmotou a vědomím a v podstatě i k likvidaci základní otázky filosofie.
Určité nepřesnosti a tím i nesprávnosti se dopustil i významný německý filosof, dělník Joseph DIETZGEN. Ve své práci "Podstata lidské práce hlavou" píše: "Myšlenka je produktem mozku… Můj psací stůl, jakožto obsah mé myšlenky, je totožný s tou myšlenkou, neliší se od ní. Ale tento psací stůl mimo mou hlavu je předmětem této myšlenky a od ní zcela odlišným". Až potud správnou myšlenku však Dietzgen doplňuje další, již nesprávnou: "Ale i nesmyslová představa je smyslová, materiální, to jest skutečná… Duch není více odlišný od stolu, od světla, od zvuku, než jsou odlišné tyto věci mezi sebou". (s. 257-258)
Lenin k této druhé myšlence poznamenává: "To je zřejmě nesprávné. Že i myšlenka i hmota jsou "skutečné", tj. že existuji je správné. Ale nazvat myšlenku materiální, znamená učinit chybný krok k směšování materialismu s idealismem." (s. 258) Tedy myšlení, vědomí není hmota! Myšlenky, vědomí nemají fyzické parametry, nelze je vidět, měřit, nahmatat atp., neboť nejsou hmotné.