ŠTĚTINY ANTIKOMUNISMU

logoZ tisku jsou již dostatečně známy okolnosti, které provázely projednávání materiálu tzv. Štětinovy komise na desáté schůzi Senátu PČR. Je to výsledek projednávání tohoto, i výsledek hlasování i způsob, jakým byl tento bod projednáván – skutečnost, že senátoři mohli do obsáhlého dokumentu zpracovaného komisí pouze nahlédnout. Podle odborníků tím byl dokonce porušen platný jednací rád Senátu.

Zajímavá je již skutečnost, že celý materiál komise je založen na tzv. indiciích, l právnický laik, který je zkušeným čtenářem detektivek, ví, že soudní tribunály jasně odmítají rozhodovat na základě indicií a požadují nezvratné a nezpochybnitelné důkazy opírající se např. Í o výpovědi kvalifikovaných znalců. Ne tak Štětinová komise. Na první pohled musí člověka s určitou kvalifikací ve společenských vědách šokovat, jak málo toho komise ví o společenských procesech, případně o stavu odborné diskuse o těchto procesech, jak omezené a inkvizitorsky jednoduché myšlení má. Nejvýrazněji se to projevuje tam, kde komise »odsuzuje« KSČM za to, že určitým způsobem vyjadřuje svůj vztah k minulému myšlenkovému dědictví marxismu. Komisi vůbec nezajímá, jakým způsobem se KSČM k marxismu přihlašuje, zda jde o kritické přihlášení, které samozřejmě koriguje historicky omezené poznání i omyly klasiků a formuluje poučení z těchto omylů, nebo o převzetí těchto omylů vyjádřených v některých militantnějších formulacích klasiků. Takto by přece bylo možno kriminalizovat každý politický subjekt, např. KDU, u níž by se také nenašlo nějaké kritické odsouzení zločinů katolické církve proti lidskosti. Štětinová komise prosté voluntaristicky a bez jakéhokoliv zákonného zázemí bere marxismus, který se učí na univerzitách po celém světě, za něco odsouzeníhodného a zavrženíhodného a vnucuje tento svůj názor i občanům ČR. Porušuje zcela bezostyšně ustanoveni Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku, o tom, že »svoboda vědeckého bádáni o umělecké tvorby je zaručena a že každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu«, a také zásadu Listiny, že »stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani no náboženské vyznání«.

Dalším signifikantním projevem uvažování komise je, že vůbec nerozlišuje mezi oficiálními stranickými dokumenty, případně vyjádřeními jejích statutárních představitelů, a osobními stanovisky jednotlivců na různých stupních stranické hierarchie. Dokonce je KSČM připisována odpovědnost za různé nesmysly formulované v časopise Dialog, který má v podstatě proti stranický charakter, a proti němuž svého času OV KSČM Praha 10 zasáhl tím, že odejmul licenci základní organizaci, která ho tvořila a rozšiřovala. Dnes jsou názory vyslovované v tomto časopise ryze odpovědností jeho soukromého vydavatele. Je třeba jen litovat, že v něm publikuji i členové, a dokonce i funkcionáři strany. Stejně tak je třeba litovat, že některé názory, které jsou v naprostém rozporu s programem strany, se dostávají do zpravodajů některých okresních výborů a nejsou těmito vydavateli následně korigovány. Dlužno podotknout, že i tato individuální stanoviska, za které nesou odpovědnost jen a pouze jejich autoři, a nikoliv strana jako celek, ještě komise všelijak zkresluje a překrucuje a uvádí bez solidního odkazu na pramen, který tyto výroky zaznamenal. Samozřejmě, že i při vyhodnocování těchto individuálních výroků se projevuje výše vzpomenutá nekvalifikovanost, omezené inkvizitorské myšlení komise, které by neobstálo při žádném solidním znaleckém posouzení.

Na druhé straně je třeba vidět, jak neodpovědně si počínají někteří funkcionáři a členové strany, kteří zřejmě nejsou s to ztotožnit se s oficiálními dokumenty strany a pociťuji potřebu se zviditelňovat různými nepromyšlenými a radikalistickými výroky. Těmi nejen fakticky nahrávají antikomunismu, ale odrazují i mnoho čestných a dokonce levicově orientovaných občanů, kteří jsou velmi citliví na jakákoli rezidua uvažování minulé politické elity o vedoucí úloze strany, diktatuře proletariátu, která byla fakticky diktaturou aparátu, přeceňování úlohy násilí v dějinách či formálního administrativního zestátňování. Tito členové strany by měli být stranickými orgány a členy voláni k odpovědnosti.

V deformovaném uvažování komise je ovšem nejvýrazněji obsažen následujíc ústřední prvek. Členové komise sdílejí určitý názor, určité vidění světa. Je to samozřejmě názor, který se zrodil mezi vítězi listopadové přeměny a byl neoficiálně (činností sdělovacích prostředků, vystoupeními pravicových, ale i sociálnědemokratických politiků, obsahem školní výuky Často určovaném existenčními obavami různých »pančelek« nebo i volným vstupem militantních antikomunistů do škol, názory a kádrovou politikou zaměstnavatelů, ale částečně i oficiálně – viz zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu), kodifikován jako jediný správný a závazný. Komise ovšem jde i za hranice toho, co bylo oficiálně uznáno vládnoucími mocenskými i vlivovými strukturami a předpisy jako závazné, l ty oficiální třídní justicí a propagandou stanovená pravidla si přizpůsobuje svému obrazu a snaží se do tohoto Prokrustova lože vtěsnat i komunisty.

Vítězně křičí – oni se tam nevedou, a proto jím usekněme ruce a nohy. K těmto Prokrustovým ložem odsekávaným názorům patří však i názory, které zdaleka nehlásají jen komunisté, u nás i ve světě. Podle komise je zavrženíhodným názorem i odmítáni amerického a našeho servilního výkladu konfliktu v Gruzii (prezidente Klausi, chystej se na kriminál), objektivní a historickým bádáním doložitelné hodnocení února 1948 jako revoluce, a nikoli puče, probíhající navíc i demokratickými a ústavními prostředky s podporou většiny obyvatelstva, přihlášen! se k základním filozofickým a ekonomickým prvkům marxismu, včetně jeho kritické analýzy kapitalismu, kterou sdílí mnoho lidí, institucí Í vědeckých pracovišť na celém světě, konstatování existence třídního boje, který si marxismus nevymyslel a jehož trvání dokazuje např. politika Topolánkovy vlády i samo uvažování komise, a především – právo člověka na změnu společenského systému, pokud bude provedena humánními a demokratickými prostředky. Tohle všechno chce komise kriminalizovat, chce všemi prostředky pod trestem kriminalizace vnutit lidem názor, že kapitalismus je jediným a nezměnitelným řádem, vrcholem lidských dějin.

Právě tím komise porušuje lidská práva, Ústavu a zákony a rozněcuje třídní boj. A právě za to by měli být její členové postiženi a kriminalizováni, pokud by ovšem šlo o skutečný právní stát, který nevyjadřuje jen zájmy vládnoucích elit. Tento právní stát se pokusí KSČM prověřit tím, že podá příslušné zákonné podněty proti Štětinově komisí. Uvidíme, jak to dopadne.

Josef HELLER

Z časopisu Nové Alternativy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *