Vzpoura na křižníku Potěmkin
14. června 1905 začala vzpoura na křižníku Potěmkin
Lednový masakr u Zimního paláce
V lednu 1905 v Petrohradě propustili tři závodní dělníky. Ti se začali bouřit a během krátké doby propukla stávka v celém závodě. Další den už stávkovalo 360 továren. V neděli 9. ledna ráno vyšly tisíce dělníků do ulic. Chtěli poprosit cara, aby se jim zastal a nesli mu petici, ve které se na něho obraceli se svými prosbami a stížnostmi. Ze všech konců Petrohradu vyšla k Zimnímu paláci dělnická procese, v průvodu šly i ženy a děti.
V té době byla na Dalekém východě válka. Na souši i na moři probíhaly tuhé boje. Už skoro před rokem zaútočili na Rusko Japonci. Ruští generálové však nebyli na válku vůbec připraveni. Ruská armáda šla od porážky k porážce. Zatímco v dalekých krajích umíraly tisíce vojáků, v Petrohradě vytáhli carští důstojníci proti vlastním bezbranným dělníkům. Rozestavili vojáky po celém městě. Jakmile důstojník před Zimním palácem uviděl delníky, zastavil průvod. Dělníci se zarazili a zůstali chvíli stát, ale ti vzadu, kteří vojáky neviděli, tlačili na přední řady. Zpívali carskou hymnu, zvedli bílé šátky a snažili se vojákům vysvětlit, že jsou pokojní lidé, že nesou carovi petici – vtom důstojník dal rozkaz ke střelbě.
Té krvavé neděle bylo v Petrohradě zabito přes tisíc dělníků a pět tisíc jich bylo raněno. K večeru se už na petrohradských ulicích kácely pouliční svítilny a stavěly barikády. Dělníci začínali proti carské moci bojovat.
V Rusku propukalo povstání za povstáním. Na vesnicích se rolníci bouřili proti statkářům. Rusko-japonská válka stále ještě trvala a ruská armáda měla velké ztráty. V té době křižník "Potěmkin", nedávno postavená mohutná válečná loď, kotvila v Sevastopolu. Na její palubě stála obrovská děla a posádku tvořilo 740 námořníků. Velitel křižníku ze strachu, aby revoluční duch nepronikl až na loď, dal příkaz k odplutí na vojenské cvičení na širém moři. Ráno námořníci, kteří drhli dolní palubu, cítili z horní paluby jakýsi odporný puch. Bylo tam na hácích zavěšeno maso polezlé bílými červy. Když přišel čas obědu a kuchař začal rozdělovat boršč (ruskou polévku) s červy, rozhodli se námořníci, že tohle jíst nebudou.
Na to velitel svolal posádku k nástupu. Námořníci se seběhli na horní palubu a postavili se do řad. Velitel jim začal nadávat, důstojníci přivedli stráž s puškami a postavili ji proti námořníkům. Potom velitel rozkázal přinést plachtu a hodit ji přes námořníky, což znamenalo, že chce je nechat zastřelit. Vtom jeden námořník, Afanasij Maťušenko, vyskočil z řady: "Bratři! Jak dlouho budeme ještě trpět? Ke zbraním!" A námořníci se rozběhli pro pušky. Velící důstojník ustoupil na věž, zamířil a zastřelil mluvčího posádky Vakulinčuka. Posádka se rozzuřila a začala zabít nenáviděné důstojníky. Velitel se schoval, ale námořníci ho našli a tak letěl rovněž přes palubu.
Křižník "Potěmkin" byl teď svobodný. Posádka zvolila lodní komisi, která se rozhodla, že poplují do Oděsy. Na stožár, kde až dosud visela carská vlajka, vytáhli svou, revoluční vlajku. Bylo to 14. června 1905. Křižník připlul k Oděse a zůstal stát na rejdě. Tam dělníci pořád ještě stávkovali proti svým pánům. Mezitím poslal car z Petrohradu do Sevastopolu rozkaz, aby povstání bylo okamžitě potlačeno. Celá sevastopolská eskadra byla vyslána do Oděsy proti vzbouřenému "Potěmkinu".
Čtvrtý den zrána spatřili hlídky z "Potěmkina" na obzoru stožáry a komíny lodí, které připluly křižník obklíčit. Na "Potěmkinu" zazněl poplašný signál. Signalista vyslal na Maťušenkův rozkaz: "Posádka Potěmkina prosí lodní dělostřelce, aby nestříleli". Najednou se ozvalo ze všech třinácti lodí, které sem připluli zkrotit "Potěmkina", mohutný, tisícihlasý jásot! Z jedné lodi signalizovali: "Připojujeme se k vám". Velitel eskádry se polekal a rychle vydal rozkaz, aby se eskádra vrátila do Sevastopolu.
U břehů Oděsy stály teď pod rudými vlajkami dvě vzbouřené lodi a čekaly. Nevěděly, co dělat. Pomalu začalo docházat palivo a pitná voda. Nakonec námořníci zvedli kotvy a vypluli na širé moře. Brzy jim však došly síly – neměli vodu, jídlo a uhlí. Jedenáctý den vplul "Potěmkin" navečer do rejdy v rumunském přístavu. Rumunská vláda posádce nabídla azyl, když ji vydá loď. A tak po jedenácti dnech skončila slavná vzpoura na "Potěmkinu".