K modelu socialismu (7)

PŘECHODNÉ OBDOBÍ OD KAPITALISMU K SOCIALISMU

Už k přechodu od kapitalismu k socialismu je zapotřebí nesmírně obtížného a náročného přechodného období, Marxem nazývaného „dlouhými porodními bolestmi socialismu". Toto přechodné období je pouhou přípravou úplného socialismu. Jeho obsah i formy jsou nutně poznamenány bezprostředním východiskem z kapitalismu a velkou vzdáleností nejen komunismu, nýbrž i jen úplného socialismu. Délka a formy pak závisí na východisku, z něhož se takový přechod odvíjí, a na okolnostech, za jakých se rozvijí. Takovým pouhým přechodem od kapitalismu k socialismu byl tzv. reálný socialismus.

Jaké jsou obecné zákonitosti a z nich vyplývající úkoly přechodného období od kapitalismu k socialismu?

Plnění historického úkolu dělnické třídy: odstranění moci buržoazie, nastolení politické moci pracujících, vedoucí role dělnické třídy v čele s její politickou stranou. Odstranění soukromokapitalistického vlastnictví výrobních prostředků a jejich převedení do rukou celé společnosti. Přechod k společenskému plánování hospodářství. Postupné převedení soukromé malovýroby v socialistickou kolektivní velkovýrobu. Tím zjednodušení sociálně třídní struktury společnosti jako začátek cesty přes vytvoření polo-třídních poměrů (Lenin) směrem k budoucí beztřídní společnosti. Rozvoj společenské výroby k zabezpečení růstu životní úrovně pracujících, dosahovaného pomocí růstu mezd, snižováním cen všech životních potřeb, postupným rozšiřováním tzv. společenské spotřeby „zdarma" pro všechny. Odměňování podle přínosu jednotlivců společné věci všech. Sociální jistota pro všechny.

Zachování politiky. Nezbytnost zachování vedoucí úlohy komunistické strany jako garanta směřování k socialismu a komunismu. Nepřipuštění činnosti, směřující zpět ke kapitalismu. Stát a jeho orgány stále jako nástroje politické moci, i když s tendencí podle okolností přecházet od ní stále více k hospodářsko-kulturní činnosti. Socialistická demokracie: obsahová v tom, že všechno slouží lidu. Formy lidové moci -od shora až dolů volitelné, s možností okamžitého odvolání poslanců, s vtahováním nejširších mas do aktivní politické činnosti. Na rozdíl od buržoazní demokracie nezakrýváni třídního charakteru demokracie. Když její omezování, pak dočasné, zdůvodněné ohrožením její socialistické podstaty a komunistického směřování.

Tendence přenášení nebo aspoň rozšiřování veškeré společenské činnosti na lid a lidové orgány. Udržováni armády, zbrojení – jen nutností obrany vyvolaná přílez, bránící vynakládaní prostředků pro pozitivní socialistické cíle.

Rozvoj vědy a vzdělanosti jako mocného prostředku vymaňováni lidi z buržoazního vlivu a k pochopení socialistických humanistických ideálů a cílů. Široká podpora veškeré kulturní činnosti: odvádění od brakové kultury, velkorysá podpora hodnotné kultury, lidové kulturní tvořivosti, se zvláštním zaměřením na mládež. Od výběrového sportu k masové tělovýchově. Boj proti komercializaci všeho, za nové společenské hodnoty. Namísto uměle honbou za ziskem vyháněné konzumní koncepce – směřování k rozumnému uspokojování potřeb, od jednostranné orientace na materiální ke kulturním potřebám.

V procesu přivádění lidí od dřívější nedůvěry a pasivity k aktivní společenské činnosti -jejich výchova k nové, kolektivistický solidární morálce, k zdravému rozvíjení jejich individuality. Boj z kapitalismu přežívajícího egoismu starání se jen o sebe, urvat pro sebe co nejvíce bez ohledu a na úkor druhých. Boj proti sociální kriminalitě. Obrana proti záporným vlivům kapitalistického světa.

Vzhledem k bezprostřednímu východu z kapitalismu, vzhledem k tomu, že jde teprve o pouhý začátek cesty k socialismu jako takovému, je přechodné období od kapitalismu k socialismu arénou prudkého třídního boje, v němž jde o to, kdo s koho. Teprve úplné vybudování socialismu, dosažení jeho zralosti, může naprosto názorně a přesvědčivě prokázat jeho historickou převahu nad kapitalismem a učinit jej neporazitelným.

Pokračování