Miroslav Florian : Podzimní epištola
K dnešnímu "výročí"…
Komunisté se nemusí jen kát.
Nemají proč se stydět za svou víru.
Šli na zteč v Karpatech,
šli zpříma pod sekyru.
Snad je to dávno, snad je to už pasé,
ale ne všechno smaže listopad.
Bránili máj – a oslaví jej zase.
Nemají proč se stydět za svou víru.
Šli na zteč v Karpatech,
šli zpříma pod sekyru.
Snad je to dávno, snad je to už pasé,
ale ne všechno smaže listopad.
Bránili máj – a oslaví jej zase.
Nad komunisty dneska sviští bič
a nezdá se tak zcela sametový.
Šátrá i po Julkovi, po Zikovi,
a jednačtyřicet let škrtne bez cavyků.
Rozverný biči výskej si a syč,
nevzdáme socialistickou republiku.
Komunisté se nesmí mlčky třást –
a zejména ti nezištní ryzí.
Co přemetů lze shlédnout v televizi!
Dá tahle země na kulatá slova?
Už teď se vznesla ze svraštělých brázd
k podhůří plachá vločka únorová.
Komunisté si nemohou nic lhát.
Čeká je dlouhá, odříkavá směna.
Budoucnost nebyla však poražena.
A naše hvězda do mlh nevytratila se,
tu vždycky spíše rozžal strohý chlad …
Milostný šeřík připne si ji zase.
A slunce přečte hlavní referát.
(1990)