Nový zápřah se starými koňmi
Velice miluji ony kritiky politických stran a jejich lídrů, kdy se každá z nich snaží sebe prezentovat v tom nejlepším světle, kdy se snaží na sebe čím jak nejvíce upozornit, ale na straně druhé na ty druhé nakydat co největší kupy hnoje. Na tomto je pak nejlépe vidět, jak naše politická scéna vlastně funguje. Největší zážitek pak mám z toho, když se všechny tyto všudypřítomné, velkohubé a neustálé se demokracií zaštiťující strany v rámci dnes již zprofanovaného hesla „ nejme jako oni “ společně vymezuji proti KSČM.
Demokracie plná ústa, ale skutek utekl. Ani ČSSD, která se snaží v levicových vodách ulovit levicově smýšlejícího občana není na tom nejlíp. Hašteřivost těchto stran končí v období po volbách, kdy se rozděluji koryta a korýtka. Tak se nedivme, že za 20. let budování demokracie a blahobytu pro jedny a bídy pro druhé, se nám ve vládních funkcích vystřídaly všechny tyto strany. A jak je vidno, že i přes různorodou předvolební řevnivost dovedly společně plundrovat tuto zemi, co je však na tom nejhorší, že se tak stalo bez jakékoliv jejich odpovědností. Zakotvili si to do zákonů jako bývalá KSČ, jenž měla v ústavě zakotvenou vůdčí moc v zemi.
Velkým problémem tohoto státu je, že mu již pomalu nic nepatří, že je pomalu vše rozprodáno, vytunelováno a rozkradeno, vše v intencích hesla “ z cizího krev neteče “. Na tomto všem se podepsaly všechny pravicové strany, včetně středopravé ČSSD, které od roku 1989 spoluvládly v této zemí. Stát byl před rokem 1989 minimálně zadlužen, v zahraničí pak měl mnohé aktiva, jaká situace je dnes, to vidí každý z nás.
Člověk se nestačí divit, poslanci mění kabáty jak na běžícím pase, zpronevěřují se svým stranám a tím i svým voličům a to bez jakýchkoliv skrupulí, vždy tady šlo jen o to, aby se mohlo pokračovat dále v těchto zlodějinách. Není třeba jmenovat, za dvacet let nechutné politiky v této zemi jich bylo opravdu dost. Politické strany se dělí na pidistrany o členské základně , která čítá pár tisíc členů, ale vládnout by chtěly celému národu. Nic proti tomu, je jisté, že oni v rámci onoho tak onehdy líbivého hesla „ nejsme jako oni “ žádné svědomí nepotřebuji, natož nějakou lidskou čest, to se prostě dnes nenosí.
Nedivme se, ona slavná sametová byla postavena na naivitě národa a onen převrat, ve kterém mnoho i dnešních politiků máčelo prsty byl založen na podvodech a lžích. Nedivme se, že se dnes v mnohých stranách setkáváme s bývalými komunisty, svou lidskou čest prodali za dobré bidlo s možnostmi žít dále na úkor společností. To, co je nám dnes dáno žít v této zemí, nemá se svobodou nic společného, ba naopak o svobodě můžeme dále snít své sny. Tento režim je ve své podstatě ještě úděsnější než ten, na který dnešní „ vítězové “ denně kydají kýble hnoje.
Je neskutečné, jakou krátkou paměť mají mnozí poslanci a politici pravicových strana včetně poslanců a politiků ČSSD. Byli to totiž oni, kteří ještě donedávna v jiných politických stranách tvrdili muziku, jejíž jedinou zcela falešnou notou byl přihlouplý antikomunismus, který jim umožňoval zcela bezpracný život. Táto přihlouplá rétorika novodobých mocných stačil na to, aby byla tato země za dvacet let od svobody myslné sametové rozprodaná, vytunelovaná a rozkradená A tak se nedivme, že se setkáme s mnohými minulými, ale i dnešními poslanci i politiky ve změněných barvách, kteří v novém hávu opět slibuji zapomínajíce na to, že to byli právě oni, kdož toto vše, co je nám dáno žít v této zemí mají na svědomí. Jak svoboden se může cítit člověk v této zemi, je dnes vidět na každém kroku. Jinak onu svobodu vnímají oni a Ti, jímž umožnili tuto zemi rozkrást, jinak Ti, jenž se živi poctivou prací.
Dnes ze sebe dělají to, co nikdy nebyli a nebudou, tedy lidmi, kterým jde o blaho a prosperitu státu a jeho občanů. Kníže Schwarzenberg, coby čerstvě zvolený předseda nové vzniklé pravicové strany TOP 09 jasně deklaruje směr, kterým se tato strana bude ubírat, jde o povolební spolupráci s ODS, tedy jinými slovy, mnozí z těch, kteří zde bezstarostně žili dvacet let a mají na svém svědomí kde co z toho, co je nám dnes dáno žít v této zem, by chtěli opět spoluvládnout, jinými slovy, žít v blahobytu, ale již v jiných barvách.
Pokud si případní voliči této strany myslí, že je to strana nová, pak se stačí podívat na to, kdo v ní je. Jistě, je tam pár desítek, možná i stovek nových tváří, ale to je pouhá kamufláž za niž se schovávají staří harcovníci z poslaneckých lavic. Jistě, pár těch nových průbojnějších má šanci, ale jsou tam i kamarádí kamarádů. Jistě je, že lidé bez páteře a bez charakteru unesou kde co, jsou již nato dost kovaní, jen nevím, jak to unesou ti noví, jenž jim budou dělat křoví. Je třeba také na rovinu říci, že pro mnohé z nich je každý rok bezstarostného života v blahobytu prioritou.
Stát, v němž po dvaceti letech oněch slibů „ lepších zítřků “ žije již 20% lidi na hranici nebo pod hranici bídy, je výstrahou pro ty ostatní, stále ještě věřící , že se jich to netýká, za dalších 20 let by to již mohla být více než polovina národa. Proto je třeba začít myslet a ne bojkotovat volby, tím nic občane nezměníš, v tomto státě již toho moc nezbylo z toho, co kdysi plnilo státní kasu a tím dávalo jistotu života, sociálních a pracovních jistot. Titulek mé úvahy jasně říká, že k nově restaurovanému a natřenému žebřiňáku byly zapřažený koně, jenž stěží cokoliv utáhnou, natož plně naložený vůz slámy, ale žrát by chtěly s plných žlebů.
Januš Adamus