Komu je slovanské obrození solí v očích

logoVe válečných letech řekl velký znalec evropské kultury prof. Tadeusz Zieliňski, krátce před svou smrtí (1944), že přijde nové obrození evropské vzdělanosti, a to obrození slovanské. Dalo se to předpokládat: po velkém vítězství ve druhé světové válce mělo Slovanstvo za sebou velký svaz spojených států a národů se slovanskými kořeny.

Němci si uvědomovali, že česká husitská revoluce byla první klasická revoluce slovanská, z níž vzešlo skutečné vypuzení Němců z Čech. Tušili, že jednou může mít své velké pokračování u nás, či u velkého ruského národa, což by mohlo znamenat odražení germánského Drang nach Osten; že namísto likvidace Slovanů může naopak dojít k likvidaci germánského imperialismu. Po postupimském rozhodnutí se jejich vypuzení z Čech, pro jejich : s Čechy, opět opakovalo.

Proto již od samého počátku usilovali sudetští Němci o ovlivňování vývoje v Československu, s cílem zrušit odsun a dosáhnout práva na návrat sudetských Němců do ČSR, zejména pak realizovat požadavky na náhradu za zkonfiskovaný majetek, i když vychází ze závěrů postupimské konference a dalších spojeneckých jednání.

V tomto protislovanském tažení sehrává významnou roli německá katolická církev. Ackermann Gemeinde (sjednocuje odsunuté Němce z ČSR katolického vyznání), významná složka Sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), dokonce poslední sraz uskutečnila na území ČR v Plzni. Měla i významnou účast zástupců církve, kmotrů z řad ODS a dokonce hlavy TOP 09 Karla Schwarzenberga. Jeho účast byla samozřejmá, vždyť Karel Schwarzenberg se německým tiskem nechává označovat za sudetského Němce. Podle týdeníku Sudetendeutsche Zeitung z 9. ledna 2009 byl prý z ČSR „vyhnán".
Mimochodem, jeho doznání připomíná, jak důsledně se daří uplatňovat dekrety prezidenta ČSR. Zároveň to odkrývá, jakou úlohu sehrává například Royalistické hnutí Čech, Moravy a Slezska, v jejichž programu je mimo jiné konstituční monarchie a restituce šlechtického majetku. Při spolupráci samozřejmě nemohla chybět ani spolupráce se Sdružením Schwarzenberg.

Pro český stát bylo velkým ponížením, že Schwarzenbergovi bylo umožněno proniknout do významných funkcí (kancléře a ministra zahraničí). Tak jako působení jeho předků, nebyla ani jeho zahraniční politika v zájmu českého lidu. Vzpomeňme jen na historickou úlohu Schwarzenbergů při potlačování revoluce v roce 1848, odmítání vybudování pomníku J. Husa, na jejich účast při zakládání koncentračního tábora v Letech, na prosazování protisrbské politiky při rozhodování o uznání samostatnosti na odeslání dopisu americké vládě, aby nás USA ochraňovaly před expanzí Ruska, což lze považovat za starou germánskou protislovanskou propagandu, na překrucování a pomlouvání českého národního charakteru, např. v Senátu (3. 6. 09 ve věci azylového domu v Donovalské) uvedl: „…že si to prostě ,šlohnem‘, je starý český zvyk" – opomněl dodat, že Schwarzenbergové se zmocnili českého majetku, pardon, majetek šlohli, již v pobělohorské době.

Podivné je setkání Karla Schwarzenberga s mluvčím SL Berndem Posseltem na srazu SL v Plzni. Není jen setkáním dvou sudetských kamarádů, domnívají se, že v jejich kompetenci jsou i otázky postupu při podzimní schůzce premiérů ČR a Bavorska.
Č.M.Kadlec

Z časopisu Slovanská vzájemnost

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *