Eva Klausnerová opět perlila

Ve svém novém fejetonu pro ČRO Plzeň se Eva Klaunerová zamyslela nad bezdomovci, kteří obtěžují slušné lidi žebrotou, a město je vytlačuje z centra na sídliště.

Problém se tedy vůbec neřeší, jak správně autorka postřehla, jen se posouvá jinam.

A připomněla, jak to bylo dříve – každý měl domovské právo k obci, kde se narodil a pokud se ocitl v nouzi, byl poslán do své obce, která se o něj musela postarat. Stavěly se tedy obecní pastoušky a chudobince, a Eva Klausnerová připomněla, jak tito obecní chudí chodili po chalupách a každý se jim musel postarat o obživu.

Ach, jak to bylo krásné (zajisté systémové) řešení! Obec přijala každého chudého s otevřenou náručí. A nejen chudého, ale i různé „nepřizpůsobivé“ občany, poslané za doprovodu policajta domů. A jak takový přesun asi probíhal, máme možnost si udělat představu z lidového názvu – tzv. „postrkem“… 

Vedení obce tak vyčlenilo na živobytí „obecních chudých“ pár krejcarů, nebo jejich obživu přesunula na skoro stejné chudáky, jako oni sami, takže ti museli stejně chodit po žebrotě.

Bohužel, tyto idylické doby jsou pryč. Domovské právo totiž zrušili komunisté. Tedy ti zlí komunisté tak narušili takový přirozený běh věcí a my nyní bez pastoušek a chudobinců si nevíme rady. Bezdomovce nikdo nechce a řada jich uhoří u otevřených ohňů nebo zmrzne v parcích.

Závěr je tedy nasnadě – za nynější neutěšený stav s bezdomovci může doba strašlivé totality, kdy zmizely tak užitečná zařízení, ale dokonce i samotní bezdomovci a žebráci. Opravdu strašné. 

Fejetony paní Klausnerové zde

O tom, jak to bylo kdysi krásné si přečtěte v knize Ant. Zápotockého: Vstanou noví bojovníci, nebo shlédněte stejnojmenný film.