Krvavá neděle

logoZačátkem 20. století to v carském Rusku nebývale vřelo. Blízkost revoluce přiměla carskou vládu k hledání jakýchkoliv prostředků, jimiž by dělnictvo odvrátila od účasti na politickém boji. Z příkazu carské ochranky (tajná policie) její agent pop Gapon založil v roce 1904 „Petrohradskou hromadu průmyslového dělnictva": pro dělníky byly pořádány přednášky monarchistického obsahu, divadelní představení a koncerty.

Dne 16. ledna 1905 propustilo ředitelství Putilovského závodu čtyři dělníky ze zaměstnání. Aby se jich zastali, vstoupili příštího dne putilovci v počtu 12.000 lidí do stávky. K stávkujícím putilovcům se připojili i dělníci jiných petrohradských továren. 21. ledna se stala stávka všeobecnou; zúčastnilo se jí 150.000 dělníků.

Chtěje dělníky odvrátit od revolučního boje, přišel pop Gapon s návrhem: sepsat jménem petrohradských dělníků petici carovi, odejít hromadně, v průvodu, k carskému paláci a tam ji odevzdat. Carská tajná policie (ochranka) věděla o tomto plánu a schválila jej. Vláda byla zatím rozhodnuta dát do dělníků střílet a utopit stále rostoucí revoluční hnutí v krvi.

V petici stálo: „My, petrohradští dělníci, naše ženy, děti a bezmocní staří rodiče, přišli jsme k Tobě, gosudare, hledat pravdy a zastání. Jsme ožebračeni, utisknuti, uvalují na nás břímě nesnesitelné dřiny, ponižují nás, neuznávají nás za lidi.. . Snášeli jsme to, ale srážejí nás stále hloub a hloub do propasti bídy, bezpráví a nevědomosti; despotismus a zvůle nás rdousí… Naše trpělivost je u konce. Nastal pro nás ten hrozný okamžik, kdy smrt je lepší než prodlužování nesnesitelných útrap …"

Následoval pak výčet hospodářských a politických požadavků dělnictva, z, nichž hlavním bylo svolání ústavodámého shromáždění.

Politické požadavky  v petici zprvu nebyly obsaženy. Byly dodatečně připojeny, když byla petice projednávána na dělnických schůzích, a to na návrh bolševiků.

Ti také dělníky přesvědčovali, aby nechodili v průvodu za carem, že svobody se nedosahuje prosbami k panovníkovi. Ale značná část dělníků ještě v cara věřila. „Zkusíme to, car přece nemůže zamítnout naše spravedlivé požadavky," říkali.

Časně zrána v neděli 22. (9.) ledna roku 1905 se vydali dělníci s carovými obrazy, chrámovými korouhvemi a ikonami k Zimnímu paláci. Sešlo se celkem 140 tisíc lidí. Cestou v průvodu zpívali dělníci nábožné písně.

Carská vláda byla rozhodnuta, že dělníky přivítá olovem a bodáky. Celé město bylo rozděleno na vojenské úseky, všude byla rozestavena policie, kozáci a vojsko. Při vstupu do vnitřního města zahájilo vojsko palbu do dělníků, nevpouštějíc je do města. Nicméně se dostala velká část dělníků až k Zimnímu paláci. Na stromech v Alexandrovském parku se usadilo množství dětí.

Vojáci nejenom že stříleli do bezbranných dělníků, kteří došli k paláci, ale srazili střelbou i děti se stromů. Toho dne bylo povražděno přes tisíc dělníků a více než dva tisíce jich bylo raněno. Bolševici šli společně s dělníky. Mnoho z nich bylo zabito a raněno.

Den 22. ledna nazvali dělníci „krvavou nedělí". Toho dne skončila víra v cara. „Nemáme cara," říkali staří dělníci a rozbíjeli carovy obrazy, které měli až dosud doma na zdi.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *