Leninova poslední léta (3)

logoCo dnes o Leninovi víme? Málo. O Leninovi vypráví Jelizaveta Drabkinová (1901—1974) která pochází z rodiny profesionálních revolucionářů. Pracovala jako sekretářka J. M. Sverdlova. Je autorkou děl pojednávajících o prvních létech sovětské moci.

LENINOVA ZÁVĚŤ

A večer téhož dne zatelefonovala Naděžda Konstantinovna L. Fotijevové a požádala ji, aby sdělila J. V. Stalinovi, že Lenin na sjezdu sovětů vystoupit nemůže…

V olovnatě šedém proudu času se našlo vždy jen několik minut, kdy mohl diktovat. Žil nyní jen pro tyto minuty. Všechny své síly zaměřil na to, aby neztrácel jediný drahocenný okamžik, aby nacházel ta nejpřesnější slova a vyslovil to, co je nejnutnější. Lenin začal diktovat svou politickou závěť.

Jako Žurnál sekretářek byla používána kancelářská kniha pro zaznamenávání   korespondence. Byla rozdělena do čtyř rubrik; datum a hodina, jméno služby, příkazy, záznamy o splnění.

Styl těchto záznamů je suchopárný. Vše vypadá naprosto obyčejně, dokonce úřednicky. Když se však člověk začte, doslova slyší, jak Lenin říká lékařům, že nemůže usnout, dokud nezapíše svou myšlenku — myšlenku o opatřeních, která upevní stabilitu strany a zachrání ji před rozkolem.

Pro tento účel považoval Lenin za nezbytné rozšířit počet členů ÚV na sto lidí, mezi nimiž by byli komunisté z řad dělníků, kteří jsou v současné době v těsném spojení s masou pracujících. „Myslím," říkal Lenin, když diktoval první část Dopisu sjezdu, „že je to nutné, aby se zvýšila autorita ÚV, aby se podstatně zkvalitnil náš aparát a také, aby se předešlo příliš velkému vlivu, který by mohly mít konflikty nevelkých skupin ÚV na osud celé strany. "
Druhého dne po prvním diktátu zapsala M. A. Volodičevová: „Vše, co bylo nadiktováno včera (23. prosince) a dnes (24. prosince) je absolutně tajné. Nejednou to zdůrazňoval. Žádal, aby vše, co diktuje, bylo uschováno na zvláštním místě, podrobeno zvláštní odpovědnosti a považováno za kategoricky tajné."
Všechny články a dokumenty, které Lenin nadiktoval po 20. prosinci roku 1922 až do počátku března roku 1923 byly na jeho přání přepisovány v pěti exemplářích: jeden pro něho, tři pro Naděždu Konstantinovnu a jeden (přísně tajný) pro jeho sekretariát. Žádal, aby všechno bylo uschováno v obálkách zapečetěných voskem s označením, že otevřít je může pouze V. l. Lenin a po jeho smrti Naděžda Konstantinovna.

Druhý den začal Lenin svůj diktát slovy:

„Pod pojmem stabilita ústředního výboru, o níž jsem mluvil výše, rozumím opatření proti rozkolu, pokud taková opatření mohou být vůbec učiněna."

Když Lenin diktoval svou politickou závěť, hluboce se zamýšlel nad lidmi, nad jejich charakterem a vzájemnými vztahy. Nejvíce ho znepokojovaly některé osobní vlastnosti Stalina a Trockého, které „by mohly bezděčně vést k rozkolu".

„Myslím," uvedl, „že v otázce stability jde z tohoto hlediska hlavně o takové členy ÚV, jako jsou Stalin a Trockij. Podle mého názoru hrozí z jejich vzájemného vztahu větší část nebezpečí onoho rozkolu, kterému by se dalo předejít…"

Lenin nerad oživoval a téměř nikdy nepřipomínal lidem jejich minulé politické chyby. Nicméně při charakteristice osobních vlastností Trockého s ohledem na nebezpečí rozkolu ustoupil od své zásady a připomněl boj, který Trockij vedl proti ÚV při diskusi o odborech.

Proč to udělal?

Nejspíš proto, že v této diskusi vedle čistě politických momentů se odhalily osobní vlastnosti Trockého, které Lenin považoval u stranického představitele za krajně nebezpečné, a jenž také již tenkrát při diskusi upozornil a nazval je „byrokratickými záchvěvy" a „politickou beztaktností"…

O Stalinovi se Lenin ve svém Dopise sjezdu vyjádřil:

„S. Stalin tím, že se stal generálním tajemníkem, soustředil ve svých rukou nesmírnou moc a já si nejsem jist, dokáže-li vždy dost obezřetně této moci používat."

Jak dlouho byl v té době Stalin generálním tajemníkem? Kolik času potřeboval k tomu, aby „soustředil ve svých rukou nesmírnou moc"? Všeho všudy osm měsíců!

Byl zvolen generálním tajemníkem (tato funkce byla tehdy ustavena poprvé) 3. dubna roku 1922. Této události nikdo nepřipisoval velký význam. Nepsaly o ní noviny, nemluvilo se o ní na stranických schůzích. Dokonce podle Leninova záměru měl Stalin i po zvolení generálním tajemníkem zůstat lidovým komisařem Dělnicko-rolnické inspekce.

Když se Stalin ujal funkce generálního  tajemníka, Lenin už byl nemocen a připravoval se k odjezdu. Léto strávil v Gorkách. Je pravda, že Stalin ho nejednou navštívil. Ale skutečně pozorovat Stalina jako generálního tajemníka mohl Lenin teprve v oněch dvou měsících na rozhraní podzimu a zimy, kdy se vrátil do Moskvy.

Pokračování

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *