KAPITÁL PROTI DEMOKRACII (11)

logoDějiny píší vítězové.

 

 

 

 

 

Na Nově běžel na přelomu loňského a letošního roku seriál „24 hodin". Hlavním hrdinou byl „federální agent" Jack Bauer. Se solidní rutinou režie, kamery a hlavních postav, vyzníval seriál dlouho až jako kýčovitá podpora Bushovy „války proti teroru". Pak ovšem děj najednou nabral pozoruhodný zvrat. Scenárista nechal poblíž Los Angeles vybuchnout jadernou nálož. Viceprezident USA (v seriálu to byl Jim, a ne Dick) nechal za pár minut nato zkonstruovat verzi, že šlo o akci islámských fundamentalistů, za nimiž stojí – i tři státy Blízkého východu. K. „trestné výpravě" proti nim okamžitě vystartovaly eskadry amerických strategických bombardérů. Prezident USA (v seriálu černoch David Palmer) však trvá na tom, aby byla verze, vedoucí k válce, napřed důkladně prověřena. Seriálový viceprezident ho však za to nechává sesadit a dokonce internovat. Jeho poskoci se předhánějí v ujišťování, že ty tři státy na Blízkém východě třeba bombardovat už proto, aby „Amerika neztratila tvář". Jack Bauer to však nevzdává. Úplně sólo jde po stopě naznačující, že verze o třech arabských státech za jadernou explozí u Los Angeles je -profesionálně zfabrikovaný podvrh. Za to je ovšem na „protiteroristickém"‘ postaven mimo službu. Dokonce je po něm vyhlášeno pátrání. Aby to, po čem jde, nemohl dokončit, jsou odposloucháváni i dva jeho kolegové, kteří mu skrytě pomáhají i přes striktní zákaz nových šéfů. Ti jsou dokonce zadrženi – a čekají na obvinění z vlastizrady. Jack to však zvládne. Tři minuty před tím, než mají bomby padat na arabská města (a vést i ke značným ztrátám mezi civilním obyvatelstvem, jak Jimovi sděluje čtyřhvězdičkový generál), přinese zdrcující svědectví. Země Blízkého východu, kde měly pod americkými nálety zahynout i spousty cívilístů, nemají s jadernou explozí v Americe společného zhola nic. Tu totiž inscenovaly – kapitálové skupiny s „ropnými zájmy v regionu". Prezident se vrací do Bílého domu. Padáka však kupodivu dostává jen jeho osobní asistent – za to, že „aspoň on s ním měl stát až do konce" (a ne za špinavou provokaci samu). Viceprezidenta a všechny ostatní nechává v úřadě. Kdo by prý přepřahal zrovna teď, když je práce nad hlavu?

Nestálo by to za tolik slov. Nebýt ovšem toho, že velice podobná epizoda figuruje – i v zasvěceně dokumentaristice, jež polemizuje s oficiální americkou verzí 11. září 2001. Vyšla dávno předtím, než se začal natáčet seriál o Jacku Bauerovi. Bush tehdy, jak známo, zmizel na řadu hodin úplně z dohledu. Někteří z autorů spekulují – nikoli bez určitých indicií -že prezidenta v podstatě „unesly" špičky amerických Jestřábů". Do úřadu ho měly vrátit, teprve až jim odsouhlasil jak celou „oficiální verzi" 11. září 2001, tak útok na Afghánistán, Irák a celou „neomezenou válku proti terorismu" (včetně volné ruky pro plošné a vlezlé zásahy tajných služeb do soukromí Američanů i cizinců). Nejenom Michael Moore se, s odvoláním na informace deníku New York Times a magazínu The New Yorker, obrací na George Bushe s jinými otázkami: „Proč jste dovolil soukromému saúdskoarabskému tryskovému letadlu létat po Spojených státech ve dnech po 11. září a sbírat členy bin Ládinovy rodiny a pak je odvážet ze země, aniž by byli řádně vyslechnuti FBI?…

Představte si, že by během několika hodin po výbuchu v Oklahoma City Bill Clinton zčistajasna začal jevit obavy o ‚bezpečí‘ Mc Veighovy rodiny v Buffalu – a pak by jim zařídil zdarma výlet za hranice. Co byste tomu říkal vy a republikáni? Zčistajasna by skvrna na modrých šatech patrně nebyla špičkovou prioritou v honu na čarodějnice, že?"

Thierry Meyssan je ještě kategoričtější: „Poznatky, které máme nyní k dispozici, dávají podnět k domněnce, že útoky zlí. září byly financovány odněkud ze státního aparátu USA. Tento závěr nás však zaráží, protože jsme si zvykli na legendu o ‚spiknutí bin Ládina‘ a těžko se můžeme smířit s pomyšlením, že by Američané cynicky obětovali na tři tisíce svých spoluobčanů. V minulosti však americký sbor náčelníků štábů již naplánoval – i když nikdy neuskutečnil – teroristickou kampaň proti vlastnímu obyvatelstvu." Meyssan má na mysli Operaci Northwoods, navrženou náčelníkem sboru náčelníků štábů USA Lymanem L. Lemnitzerem poté, co roku 1961 zkrachovala Američany podporovaná invaze Batistových pohrobků v Zátoce sviní. Meyssan přetiskuje fotokopii autentického textu, Operace Northwoods a uvádí, že Jejím cílem bylo přesvědčit mezinárodní společenství, že Castro je natolik nezodpovědný, že ohrožuje mír západního světa.

Za tím účelem se předpokládalo, že USA zorganizují různé akce, které způsobí Kubě těžké ztráty". Šlo mj. o „útok na americkou vojenskou základnu Guantánamo", který měli „provést žoldnéři přestrojení za příslušníky ozbrojených sil Castrova režimu a měl zahrnovat různé sabotáže, včetně exploze muničního skladu, která by nevyhnutelně způsobila značné hmotné škody a ztráty na životech". Plánovalo se také „vyhodit do povětří americké plavidlo v kubánských výsostných vodách a oživit tak vzpomínku na zničení lodi Maine v roce 1898, které se stalo podnětem k americké intervenci proti Španělsku". Součástí záměru byly i „teroristické útoky proti kubánským exulantům v Miami na Floridě, a dokonce přímo ve Washingtonu… Pro tisk měly být předem připraveny zfalšované kompromitující dokumenty, které měly být údajně nalezeny u zadržených pseudoagentů". „Pobouřit světové veřejné mínění" se plánovalo dokonce „zkázou umělé družice Země s lidskou posádkou. S cílem vyvolat co nejmasovější odsouzení tohoto činu se obětí provokace měl stát John Glenn, první Američan, který 20. února 1962 uskutečnil oblet Země v kosmické lodi". Ovšem Jedna provokace se připravovala obzvlášť pečlivě," píše Meyssan a cituje z Lemnitzerova dokumentu doslovně: „Je možné zorganizovat incident, který přesvědčivě dokáže, že kubánský letoun napadl a sestřelil civilní dopravní letadlo na cestě ze Spojených států na Jamajku, do Guatemaly, Panamy nebo Venezuely." Meyssan to uzavírá slovy: „Uskutečnění zmíněných tajných operací by samozřejmé stálo životy mnoha Američanů… Jenže právě obětované životy činí z takových akcí účinný prostředek k manipulaci s myšlením lidí… John F. Kennedy definitivně odolal nátlaku generálů Walkera, Lemnitzera a jejich přátel a odmítl další zavlečení do války proti komunismu, Kubě, Laosu a Vietnamu, války vedené až do konečného výsledku, načež byl 22. listopadu 1963 zavražděn."

Nechme však už pro tentokrát všech podobných otázek i asociací a paralel. Třebaže se vkrádají do duse tím víc, oč déle k ním panuje hrobové mlčení.

Z knihy Skála, J.: Dějiny psané kuráží a přepisované zbabělci. OREGO, Praha 2005

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *