KAPITÁL PROTI DEMOKRACII (16)

logoDějiny píší vítězové.

 

 

 

Pozadu nezůstaly ani britské úřady. Avšak i tady „ze 664 lidí, zatčených po 11. září 2001 podle Zákona o terorismu, nebyl nikdo obviněn z příslušnosti k al-Kajdá. Pouze tři lidé byli odsouzeni za spojení s islámskými skupinami, ne však za to, že by se podíleli na teroristickém spiknutí, ale za účast na shromažďování financí a za to, že u sebe měli islamistickou literaturu… Většinu lidí odsouzených podle Zákona o terorismu po 11. září tvoří členové irských teroristických skupin…" Na celé této mytologii ovšem začala úspěšně vydělávat i tzv. Severní aliance v Afghánistánu – „bizarní seskupení kmenových válečných atamanů" („warlords"). Ta začala být po americké invazi „placena za každého dodaného vězně… Severní aliance ovšem unášela kohokoli, kdo vypadal aspoň vzdáleně jako Arab a prodávala je Američanům za stále více peněz… Avšak většina těchto bojovníků neměla nikdy nic do činění s bin Ládinem nebo s mezinárodním terorismem.

Jak oni sami, tak Talibán byli jen radikálními nacionalisty, kteří chtěli ve svých zemích vytvořit islámskou společnost. Teď však byli buď zabiti, nebo odvlečeni na Guantánamo." Když Američané rozbombardovali a pak i dobyli „pevnost Tóra Bóra" v afghánských horách, líčenou předtím jako „supermoderně vybavené centrum al-Kajdá", „všechno, co tam našli, byly malé jeskyně, jež byly buď prázdné, nebo sloužily jako sklady munice".
U sama sám, dokládá BBC, užil pojmu al-Kajdá – poprvé až po 11. září 2001. Ani on, ani jeho pravá ruka Ajmán Zaváhrí však „nebyli původci ‚Operace letadla‘. Ta se zrodila v hlavě Chálida Šejka Mohammeda… Avšak v panice, jež po útocích vznikla, politikové sáhli po modelu, který byl zfabrikován v průběhu dřívějšího soudního procesu: únosci jsou jen hrotem rozsáhlé mezinárodní sítě pod názvem al-Kajdá." V této atmosféře si ovšem „také islamisté začali uvědomovat, že budou-li krmit tyto mediální fantazie, stane se mocnou organizací – i kdyby jen v obrazotvornosti lidí". Mediální verze o tom, že za útokem 11. září 200 i stála mohutná globální síť islámského terorismu, tak ve svém vlastním zájmu začali živit i sami pohrobci struktur, jejichž moc ve skutečnosti stála a padala se štědrým financováním CIA v době, kdy se hodili v „protisovětském odboji v Afghánistánu". Tuto hru po svém zatčení sehrál i jistý Abu Zubajdá, jenž měl skutečně patřit do bin Ládinova blízkého okolí. Když jej Američané vyslýchali, věšel jim na nos dokonce takové bulíky, jako že „al-Kajdá se inspirovala hollywoodskými filmy typu Godzilly, které za tím účelem sledovali v Afghánistánu". Kromě toho, říká v seriálu na kameru Dr. John Prados z Národního bezpečnostního archívu ve Washingtonu, „nám vykládal o útocích, které se připravují na vysoce frekventované dopravní tepny typu vlaků metra, … bytové komplexy, obchodní domy a také Sochu svobody".

Nadmíru originálně ovšem ke kampani přispěl Tony Blair. BBC: „Blair se chopil myšlenky, jež pocházela z hnutí zelených: říkalo se jí ‚princip předběžné opatrnosti‘ (precautionery principle). Ještě v 80. letech nabyli ti, kdo formulovali program ekologických hnutí, přesvědčení, že svět je ohrožen globálním oteplováním, ačkoli tehdy se to ještě dalo vědecky dokázat jen v mizivé míře. Proto přišli s radikální ideou, že vlády mají vrcholnou povinnost nečekat, až budou věrohodné důkazy k dispozici, …ale jednat imaginativně na bázi intuice, aby zachránili svět před katastrofou, jež se teprve zjeví."

Princip, podle nějž „to. že neexistuje důkaz, že se něco může stát problémem není důvodem nejednat tak, jako by tento problém prokazatelně existoval" však nyní „začal utvářet státní politiku ve válce proti teroru. Jak v Americe tak Británii začali být lidé zadržováni ve věznicích s nejpřísnější ostrahou ne za zločiny, které by spáchali, ale protože politikové se domnívali – nebo si dokonce pouze představovali -, že by nějaké krutosti mohli spáchat v budoucnosti, ač neexistoval žádný důkaz, že by to vůbec měli v úmyslu. Americký generální prokurátor nazval tento posun ‚paradigmatem prevence‘.“
Právě tak, pokračuje BBC, ovšem vznikla i celá verze o „špinavé bombě“, již prý „al-Kajdá připravuje zamořit americká města radioaktivitou". Expert jaderného výzkumu Lewis Z. Koch k tomu na kameru BBC uvádí: „Pokud jde o tzv. špinavou bombu, nebezpečí radioaktivity se téměř rovná nule. O to větší škody však může napáchat panika. V tom je ta ironie. Správně by měla vláda lidem říkat: Podívejte se, tohle není žádná skutečná zbraň; skutečným nebezpečím by byla panika, která by nastala. Pro tu však neexistuj í důvody. Hlavně proto nepropadejte panice."

Z knihy Skála, J.: Dějiny psané kuráží a přepisované zbabělci. OREGO, Praha 2005

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *