KAPITÁL PROTI DEMOKRACII (17)

Dějiny píší vítězové.

V hlavách ekologických aktivistů, může „princip předběžné opatrnosti" způsobit leda zdržení výstavby dalšího dálničního úseku. Špičkám globální vertikály kapitálu slouží jako falešné alibi – krvavých válek a omezování lidských práv. „Filozofii", jíž se tyto síly řídí samy, shrnul seriál BBC i těmito slovy: „Pro neokonzervativce byl pád Sovětského svazu triumfem. A ten je jen utvrdil v ústředním mýtu, který je inspiruje dodnes: že agresivním užitím americké moci mohou změnit svět a exportovat demokracii. Ve skutečnosti však bylo jejich vítězství iluzí. Vyhráli nad nepřítelem, jehož fantom si zfabrikovali svou vlastní fantazií, jež realitu zveličovala a překrucovala."

Pozoruhodné úvahy to provokuje i tam, kde by to dřív nikdo nečekal. Významného francouzského antropologa a filozofa Reného Girarda zná český čtenář hlavně díky překladům jeho knih na úplně jiná témata – Lež romantismu a pravda románu a Obětní beránek. V interview, které nedávno poskytl intelektuální revue Commentaire, Girard mj. říká: „Léta studené války se zpětně jeví jako zlatý věk. Šílenství závodů, rozpoutaných ve zbrojení, jako by bylo zmraženo společnou správou světa Spojenými státy a Sovětským svazem a jejich vzájemným zastrašo váním. Rovnováha strachu zaručovala světu bezpečnost, kterou nyní postrádá… Stalin nebyl žádný blázen. Byl opatrný a prozíravý. Patřil do doby, jež se stala měřítkem relativní stability." Zato „rozpoutání války v Iráku" podle Girarda způsobilo, že „se největší světová velmoc vzdálila rozumu. Tato válka je symptomem lži, která prosazuje slepou vůli po pomstě. Lež spočívá v tom, že viník je vybrán nahodile, bez jistoty, že právě on je skutečně odpovědný. Jde o označení obětního kozla, …terče pro rozpoutání očistného násilí. V této válce je Evropa vydána napospas dvěma silám, Spojeným státům a islamistické síti, které se střetávají jako zástupní herci v antické tragédii. Každý z nich je přesvědčen, že bojuje proti svému úhlavnímu nepříteli, kterého označuje za ‚velkého satana‘. Žádný však nevidí, že jeho vlastní politikaje ďábelská, neboť to, co ji ovládaje nápodoba násilí nepřítele."

Emmanuel Todd je francouzský demograf a historik. Do povědomí vstoupil už knihou Poslední pád. Esej o rozpadu sovětské éry z roku 1976. K „pádu", který předpověděl, sice došlo. O „trojském koni", jehož se podařilo nastěhovat až do Kremlu, však Todd nemohl mít nejmenší tušení. Dnes však ví, že se zmýlil i adjektivem „poslední". Toddova kniha z roku 2002 se totiž jmenuje Po impériu. Esej o rozpadu amerického systému. Loni vyšla i česky. Otázka, již si tu klade, míří in medias res: K čemu potřebují USA terorismus?

Jednak k tomu, píše, aby „uhájily svůj imperiálnf status". Po skončení „studené války‘ Americe nezbývá, než „rozdmýchávat další a další ohniska neklidu a jejich následným hašením dokazovat svoji nepostradatelnost…" Dnešní svět totiž obnažuje víc, než kdy předtím – „nepotřebnost Ameriky". Právě „nepotřebnost Ameriky je pro Washington jedním ze dvou důvodů k úzkosti a rovněž jedním z klíčů k pochopení zahraniční politiky Spojených států". Tato úzkost má však i druhý důvod: „Z národa, který byl bezprostředně po válce soběstačný a vysoce produktivní, se stalo jádro systému, v němž tento národ spíše konzumuje, než produkuje." Proto nejpozději „okolo roku 2050 jíž žádné americké impérium nebude", neboť „jeho vojenská a ekonomická donucovací síla nestačí k tomu udržet vykořisťování celé planety", „její ideologický univerzalismus upadá, a tím pro ni zaniká možnost jednat s ostatními lidmi a národy egalitářsky… Pokud si chtějí USA udržet určitou světovou váhu, omezené hospodářské, vojenské a ideologické zdroje jim nedávají jinou možnost, než zacházet zle s malými mocnostmi… Skutečná Amerika je příliš slabá na to, aby čelila někomu jinému než vojenským trpaslíkům. Tím, že provokuje všechny druhořadé aktéry, se aspoň utvrzuje ve své světové pozici… Oslabená a neproduktivní Amerika roku 2002 není tolerantní. Je přesvědčena, zeje výlučným ideálem lidství, že vlastní klíč k veškerému hospodářskému úspěchu". „Existuje jediná globální hrozba porušení rovnováhy, která dnes hrozí planetě,“ uzavírá Todd. Tou je „sama Amerika, která se z ochranáře stala predátorem".

Z knihy Skála, J.: Dějiny psané kuráží a přepisované zbabělci. OREGO, Praha 2005