Servilní průpovídky o tahání kaštanů z ohně
V argumentaci zastánců umístění americké radarové základny v Brdech se poslední dobou často opakují čtyři takřka již magická slova – vytahování kaštanů z ohně.
My, Evropané, a tedy i Češi, máme prý být vděčni Spojeným státům, že za nás ve 20. století několikrát tahali zmíněné kaštany a dnes jim to přece musíme oplatit – třeba souhlasem se zmíněnou základnou. Manipulátoři s tímto tvrzením, zejména představitelé naší stávající vlády, mají na mysli světové války a osvoboditelskou misi americké armády.
Ale jaká jsou vlastně fakta o takovém tahání kaštanů za Evropu? Pokud jde o 1. světovou válku, tak to byla vzrostlá hospodářská moc USA a jejich vzestup mezi velmocemi a nikoli boj za utlačované národy, které se odrazily ve snaze monopolů zúčastnit se přerozdělování trhů. Jistě bylo chvályhodné, že prezident Wilson vléval porobeným národům do žil naděje svými vzletnými výroky, nemáme žádné mocenské nároky, bojujeme jen za lidská práva, ale vše bylo jinak. Světu přece měly vládnout Spoje né státy, píše Karlheinz Deschner. Vždyť se tam již po dvě desetiletí jisté vedoucí kruhy snažily provozovat expanzivní světovou politiku, v neposlední řadě z ekonomických důvodů.
V této souvislosti stačí uvést, že celková výroba v USA během první světové války vzrostla o 15 %, export se ztrojnásobil a přebytek vývozu byl osminásobný. Hodnota exportu chemických výrobků se v letech 1917 až 1917 vyšplhala z 21 na 181 milionů dolarů, vývoz železa a oceli vzrostl z 251 na 1133 milionů dolarů, export trhavin pak vystřelil z šesti milionů na 802 miliony dolarů. V důsledku první světové války vzrostl rozpočet vlády USA z 698 milionů dolarů na 6 544 miliony. Jak napsal William H. McNail, národní důchod USA vzrostl v tomto období z 28 na více než 61 miliard dolarů, v letech, kdy Evropa pracuje na své smrti, roste téměř dvojnásobně – konjunktura nezvyklých rozměrů.
A Československo? Byl to především Masarykův boj o uznání naší samostatnosti podporovaný voláním širokých vrstev našeho národa, za kterým stál zejména takový pádný argument, jakým byla síla československých legií, a nikoli dobrá vůle prezidenta Wilsona, co nakonec sehrálo rozhodující roli o možnosti založení Československé republiky. A dále, řekněme si to na rovinu: Kdyby totiž Spojené státy a samozřejmě hlavně další mocnosti – Velká Británie a Francie – upřímně usilovaly o dodržování lidských a národních práv, tak nikdy nemuselo dojít k Mnichovu. Proč se tehdy netahaly za nás kaštany?
Lze se setkat s námitkou, že USA tehdy byly v izolaci a podobně. Ano, americká veřejnost se před vypuknutím 2. světové války a ještě i v okamžiku jejího výbuchu ve své drtivé většině přikláněla k neutralitě a izolacionismu. Právě s ohledem na velké ztráty na lidských životech a vzhledem k válečnému štvaní a válečným ziskům velkého kapitálu v 1. světové válce byl požadavek neutrality v USA velmi rozšířený. Ale zájmy velkého kapitálu již s předstihem spekulovaly s dalšími zisky z budoucí válečné ekonomiky. Dokonce samotný prezident Roosevelt před válkou plánoval za miliardové částky téměř zdvojnásobení amerického vojenského námořnictva a počet bojových letounů zvýšit z necelých 3000, dílem zastaralých, díky roční výrobě na 50 000 kusů.
Takže vstup USA do 2. světové války byl rovněž spojen s velkým byznysem. Již od srpna 1939 do prosince 1941, tedy do zapojení USA do války, se americká průmyslová výroba zdvojnásobila. Vývozy se ztrojnásobily, aktivní saldo bylo v roce 1945 tak vysoké, jako nikdy od roku 1920. Pět let války v Evropě a Asii bylo účinnější než všechna hospodářská a finanční opatření programu Nový úděl z let 1932-1939 , prohlásil Claude Julien, známý francouzský publicista ze 60. a 70. let minulého století a šéfredaktor prestižního deníku Le Monde.
Jinak řečeno, vstup a účast USA ve 2. světové válce byly spojeny především s naplňováním vlastních zájmů, než taháním kaštanů z ohně za Evropany. Ani nešlo o nezištnou pomoc Čechům a Slovákům, i když oběti amerických vojáků, zejména při invazi v Normandii a v Ardénách je naší svatou povinností, jako spojenců ve druhé světové válce, uctívat a zachovávat za to vděčnost. Ale spojovat projevy díků za pomoc z druhé světové války s politickými proklamacemi o kaštanech a o tom, že je třeba vyjít vstříc , zejména pokud jde o umístění amerických strategických systémů na našem území, není ničím jiným než nedůstojnou servilností. Třeba zdůraznit, že vůbec nejde o věc americké veřejnosti, ale o zištné zájmy úzké vládnoucí skupiny ve Washingtonu, která reprezentuje zejména vojenskoprůmyslový komplex a již po volbách 2008 vůbec nemusí být u vesla.
A na závěr ještě dvě poznámky. Zničující bombardování největšího československého strojírenského podniku, plzeňské škodovky, 25. dubna 1945 americkým letectvem – tedy pouhých deset dnů před osvobozením Plzně – bylo také taháním kaštanů ? Nebylo to spíše jejich házení do ohně? A co další podobné naschvály jako například zadržování našeho měnového zlata, mimo jiné i 12,5 tun zlatých prutů, které nám nacisté ukradli a na počátku dubna 1945 příslušníci Pattonovy armády s pomocí vězňů z koncentračního tábora Buchenwald objevili v šachtě Kaiseroda v dolech na draselnou sůl Merkers v Durínsku? Bylo odvezeno a z valné části blokováno ve známém trezoru USA, v podzemí pevnosti Fort Knox. A do naší republiky vráceno až v únoru 1982, tedy po 37 letech. I taková jsou fakta, která nutno brát v úvahu, když je řeč o tahání kaštanů .
17. března 2007, Michal RYBÍN
Zdroj : http://www.hano.cz