Co člověk vydrží ? aneb Popelka bez happy endu

Každá akce vyvolává reakci. Je spousta skutků, které jsou zlé a neměly by být, ale jsou pochopitelné.

Je ovšem chyba médií, jak se některé události interpretují. Sledujme však zprávy mezi řádky!

Jde nyní o masakr na americké univerzitě. Ale i další, které budou následovat. A žádná opatření tomu nezabrání. Jedině změna společnosti.

Ten Asiat, co vraždil, ve svém projevu na videokazetě vysvětlil, proč vraždí.

Už nevydržel žít ve společnosti, kde se lidé zaopatření spoustou peněz, pohrdavě koukají na lidi, kteří musí chodit do práce a šetřit.

Druhý den dalším zlomkem informace v médiích bylo, že ho nikdo vlastně neznal.

To je jasné – když někdo někým opovrhuje, tak se s ním nekamarádí. V zemi, kde jsou stále rasistické zvyky na denním pořádku, je život pro cizince těžký.

Jak v této situaci, kdy se dotyčnému hází klacky pod nohy a od ostatních nemá ani morální podporu k práci a k osobnímu rozvoji, lze žít?

Jak může vidět svoji budoucnost? Musí se stát jedině bezohledným jako ostatní a šplhat nahoru – bez svědomí, po zádech druhých. A to každý nechce.

A když pohár utrpení přeteče, tak se jedná.

Ten student mohl posměváčky postřílet a utéct. Ale s tímto svědomím žít nechtěl a tak se zastřelil.

To není blázen, to je člověk, který nemá na dnešní morálku žaludek.