Proč odkládali druhou frontu (2)

Ruský historik V. Falin o nejpřísnějším anglo-americkém válečném tajemství

Kdo věřil Sovětskému svazu a kdo ne

Jak Spojené státy a Velká Británie hodnotily životaschopnost SSSR v létě roku 1941? Americký velvyslanec v Moskvě Steinhardt předpovídal: Němci budou v Moskvě za týden. Britský velvyslanec Cripps předpokládal, že Němci budou potřebovat k dosažení vítězství dva, tři týdny. Ministerstvo války USA hlásilo prezidentovi: „Německo bude plně zaneprázdněno úkolem rozdrtit Rusko nejméně měsíc, nejvýš, patrně, tří měsíce."

Kdo tehdy uvažoval jinak? Vím o třech lidech. Je to vedoucí ekonomického oddělení v Donovanově Správě strategických služeb (jméno Falin neuvádí – pozn. SV), šéf švýcarské rozvědky Mason a prezident Edvard Beneš. Švýcar soudil, že Hitler se fatálně přepočítal, když napadl Sovětský svaz. Avšak názory a naděje optimistů se ztrácely ve sboru skeptiků a profesionálních šiřitelů rusofobie, kteří určovali linii Washingtonu a Londýna. V prvních měsících německo-sovětské války orientace byla zcela jednoznačná: vyčkávat a omezit se na demonstrování přátelských citů vůči oběti agrese.

S Anglií jsme 16. července 1941 uzavřeli dohodu o součinnosti ve válce s Německem. O týden později se do Londýna dostavila skupina generála Gohkova. Foreign Office nařídil, aby se o delegaci všemožně pečovalo, aby měla postaráno o zábavu, ale aby se s ní nevedla žádná operativní jednání. Součinnost po anglicku nabývala nezřídka podivných podob, ostatně to platí i o britském nepřátelství.

Bílý dům se rozhodl na základě Hopkinsova doporučení (po jeho rozmluvě se Stalinem 31. července 1941) nikterak nespěchat se stanovením postojů, dokud se neukáže, kde bude probíhat fronta na východě, pokud se docela nerozpadne. Jestliže se Rusko nezhroutí, pak uskutečnit setkání představitelů USA, Anglie a Sovětského svazu k projednání možné kooperace, nikoliv však dříve než v říjnu 1941.

Plynuly týdny a měsíce určené agresorem i demokraty – skeptiky k obětování Ruska. Rusko však stále ještě dýchalo a stále vstřebávalo základní masu nacistických válečníků. Politici a vojenští experti Albionu (Beaverbrook Cripps) i zámoří (armádní rozvědka a skupina plánování Pentagonu) požadovali vykročit za rámec pouhých demonstrací přátelství a ve vlastním zájmu využít unikátní možnost – dva tisíce mil nechráněného pobřeží kontinentální Evropy – k vylodění a organizovat druhou frontu už v roce 1941. Churchill a přeopatrný Roosevelt z různých důvodů nechtěli uspíšit průběh událostí. Plod ještě musel uzrát – Německo a SSSR se ještě nevyčerpaly navzájem natolik, aby se odevzdaně podřídily verdiktu demokracií.

Pokračování

In: Slovanská vzájemnost, měsíčník Slovanského výboru ČR, roč. X, č.99, květen 2007