Proč odkládali druhou frontu (1)
Ruský historik V. Falin o nejpřísnějším anglo-americkém válečném tajemství
Druhá světová válka mohla skončit o dva roky dříve, kdyby USA a Británie neodkládaly druhou frontu. Uvádí to ruský historik prof. Valentin Falin. DrSc., (81), někdejší tajemník ÚV KSSS a sovětský velvyslanec v západním Německu, dnes vědecký pracovník Institutu otázek bezpečnosti a odzbrojení na univerzitě v Hamburku.
Falin se odvolává na mimořádně utajovaný plán pod názvem Rankin, který nevylučoval svržení Hitlera vnitřními německými silami a předpokládal rychlé proniknutí do Evropy ještě před invazí, tak aby se pod kontrolu USA a Británie dostalo nejen Německo, ale i Polsko, ČSR, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávie a Rakousko.
Plán měl připravit anglický generál Morgan a představitel americké vlády Donovan, šéf Správy strategických služeb, někdejší americké rozvědky. Falin nevylučuje, že v pozadí stál Churchill. Plán projednala 20. srpna 1943 v Québeku v Kanadě válečná porada představitelů USA a Británie za účasti náčelníků generálních štábů obou zemí, později byl upřesněn v listopadu 1943. Plán byl zřejmě nejpřísněji střeženým tajemstvím druhé světové války. To se týkalo i operace nazvané slovem Nemyslitelné. Falin podle jeho slov vychází z dokumentů, které byly odtajněny teprve před několika lety.
O těchto souvislostech zákulisí druhé světové války hovořil ruský historik na pražské konferenci na téma Střední a východní Evropa v geopolitice druhé světové války (20.10. 2005), jejímž hlavním organizátorem bylo české sdružení Ruská tradice. Český a ruský protokol konference byl v Praze vydán loni. Falinův referát citujeme s nepatrným zkrácením a s redakčními mezititulky. (red.)
Vážené dámy, vážení pánové, vážení kolegové,
téma druhé fronty je natolik obsáhlé a má tolik aspektů, že by ho snad jen bájný hrdina dokázal vměstnat do třiceti minut. (…)
Počátkem roku 1940 se administrativa USA zabývala otázkou „odvolání diplomatického uznání" Sovětského svazu a navázala kontakty s A. F. Kerenským k projednání případného vytvořeni ruské vlády v exilu. Současně vyslal Roosevelt do Evropy svého důvěrníka, prvního náměstka státního tajemníka Wellese, který měl zosnovat protisovětskou frontu „na obranu Finska" ve složení Anglie, Francie, Německo a Itálie. Spojené státy si vyhradily úlohu prostředníka. Nepovedlo se. Do značné míry to zavinila Chamberlainova nadutost. Britský premiér nechtěl přenechat palmu prvenství v evropských záležitostech „neotesaným Yankeeům", a předem (to ovlivnilo) pro Západ překvapivé uzavření mírové smlouvy mezi SSSR a Finskem.
Wellese samozřejmě nevedla pouze uražená ješitnost a setrvačnost myšlení, když 21. června 1941, těsně před přepadením Sovětského svazu Německem, podepsal směrnici americkým velvyslancům, která přisuzovala Spojeným státům úlohu
nestranného pozorovatele v dramatu, které se odehrávalo na východě Evropy.
„Co se týče podpory (Sovětského svazu), která může být poskytnuta v případě německo-sovětského konfliktu, nesmíme nic slibovat a musíme se vystříhat jakýchkoliv závazků, co se týče naší budoucí politiky vůči SSSR nebo Rusku," stálo ve směrnici. „Především nesmíme přistupovat k jakýmkoliv dohodám, které by mohly později vyvolat dojem, že jsme jednali ne právě nejlépe, když v případě porážky by sovětská vláda byla nucena opustit zemi a my bychom neuznali sovětskou vládu v exilu nebo bychom odmítli uznat sovětského velvyslance ve Washingtonu představitelem Ruska."
Státní tajemník USA Cordell Hall ve svých memoárech, vydaných v roce 1948, napsal pro poučení potomků: „Musíme si vždy pamatovat, že svým hrdinným bojem proti Německu zřejmě zachránili Rusové spojence před separátním mírem. Takový mír by spojence ponížil a otevřel by cestu k nové třicetileté válce."
Hullovo hodnocení rozvinul a do jisté míry upřesnil generál Marshall ve zprávě Vítězná válka v Evropě a v Tichomoří z prosince 1945: „Tehdy (generál měl na mysli poslední měsíce roku 1942) Německo a Japonsko byly tak blízko dobytí světovlády, že my si dosud neuvědomujeme, jak tenká byla niť, na níž visel osud Spojených států. Abychom bylí spravedliví, je třeba říci, že naše úloha v odvrácení katastrofy v oněch dnech nás nectí."
Cituji dva významné představitele Rooseveltovy administrativy, abychom si z nich, a ne z nějakých dokumentů pochybného původu, mohli učinit závěr, co se reálně dělo, kam a v kterých okamžicích se klonily Washington a Londýn, jakým směrem se mohly vyvíjet události, kdyby Moskva zaváhala.
Pokračování
In: Slovanská vzájemnost, měsíčník Slovanského výboru ČR, roč. X, č.99, květen 2007