Demokracie a jaderné zbraně (3)

rusgpJADERNÉ ZBRANĚ A SPOLEČNOST

Proč společnost musí vědět o plánech rozvoje a použití JaZ své země, proč a jak je ovlivňovat?

Konvenční vojska a výzbroj, stejně tak jako způsoby a cíle jejich použití, jsou dostatečně pochopitelné pro širokou veřejnost, informovanou o lokálních válkách současnosti a stále ještě nesoucí v sobě historickou vzpomínku na minulé války. Ve společenském vědomí nejsou konvenční ozbrojené síly jakousi „virtuální realitou“, stejnou abstrakcí, jakou jsou jaderné zbraně, i když revoluce ve vojenství značně proměňuje jejich podobu.

Každý rozumný člověk řekne, že 60 tisíc tanků nebo 300 ponorek, zařazených do výzbroje Sovětským svazem v 70. a 80. letech, je zřejmě více, než je třeba. Všude se debatuje o tom, zda Rusko potřebuje armádu o síle 1,2 milionu osob a zda se má profesionalizovat, jaké má být služné důstojníků a zda jim mají být zachovány naturální požitky apod.

Avšak 5 tisíc náloží v současných strategických jaderných silách (SJS) Ruska (stejně jako v USA) – je to mnoho, či málo? Podle Smlouvy o omezení strategických útočných potenciálů (smlouva o SÚP), podepsané v Moskvě v květnu 2002, bude mít v roce 2012 každá ze stran 1700-2200 bojových náloží, ale bude to stačit? Abychom mohli odpovědět na tyto otázky, musíme mít představu o stavu a perspektivách strategické jaderné bilance, o koncepci použití SJS, o kritériu dostatečnosti odstrašení, o logice strategické stability a dalších esoteric-kých tématech, s nimiž se lidé v běžném životě nesetkávají.

Použití konvenčních sil dokonce v ne zcela demokratických zemích vyžaduje alespoň mlčenlivý souhlas lidu, jehož jedna část musí jít bojovat a druhá musí zabezpečovat armádě podporu týlu. Příprava na válečné operace zpravidla trvá dlouho a to poskytuje společnosti čas vypracovat si postoj vůči nim (například poslední válka USA v Iráku se připravovala déle než půl roku a druhá kampaň v Čečensku několik měsíců).

V mnoha zemích, včetně Spojených států a Ruské federace, zavedení válečného stavu nebo mimořádné situace, stejně jako použití ozbrojených sil v zahraničí, vyžaduje ze zákona schválení parlamentem.

Naprosto odlišná je situace při použití raket s jadernými hlavicemi. Doba doletu balistických raket s dlouhým doletem se pohybuje mezi čtvrt a půl hodinou, politické vedení tedy má na rozhodnutí o odvetném raketovém úderu maximálně několik minut. Znamená to, že lid nemůže ovlivnit rozhodnutí o použití JaZ ani přímo (referendem), ani zprostředkovaně (přes parlament).

Jaderná válka nevyžaduje účast lidových mas. Do války s použitím jaderných sil by byla zapojena jen nepatrná část armády mírového stavu, a ta zase nepřevyšuje 1% k počtu obyvatelstva.

Poté, co je roz-hodnuto použít JaZ, rozkaz postupuje po instancích dolů a na samotné akci se podílí jen několik tisíc důstojníků, kteří jsou právě ve službě. U nejnovějších systémů může akce proběhnout dokonce bez zapojení příslušníků raketových vojsk, rozkaz k vypuštění raket se přenáší retranslačními systémy z velitelského stanoviště nejvyššího národního vedení přímo na spouštěcí mechanismy.

Přesto však demokratická kontrola a evidence ohledně JaZ je nejen možná, ale i nutná, i když ve specifické podobě, odpovídající povaze zbraní této třídy. Je však reálná pouze v případě, že společnost uznává nutnost demokratické kontroly ve vztahu k celé státní politice, včetně vojenské.

Pokračování

RUSKO V GLOBÁLNÍ POLITICE • ÚNOR • 2006 – http://www.globalaffairs.cz/

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *