Sobotní demonstrace měla roční zpoždění
Symbolicky déšt – jako důsledek proměnlivého počasí – ukončil sobotní demonstraci odborářů, kteří na Václavském náměstí řekli jasné NE reformě, kterou připravuje současná Topolánkova vláda. Déšť, který by měl spláchnout Topolánkovu vládu…
Tu vládu, kterou předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik ve Sněmovně při projednávání nedůvěry nazval vládou národní ostudy. Já si takové servítky neberu. Já Topolánkův kabinet označuji pěti jinými přízvisky – vláda národní hanby, špíny, korupce, podlézavosti a přetvářky. O tom mj. svědčí i Topolánkovo vyjádření po sobotním jednání výkonné rady ODS, že trestně stíhaného vicepremiéra Jiřího Čunka odvolá až v případě, že by byl obžalován a sám by neodešel. Nový státní zástupce Šalichov přitom vrátil Čunkův spis policii k dopracování. Takže budeme zase čekat a vládní koalice se nám zatím bude zpupně chechtat do tváře.
Stejný postoj zaujme vláda i k požadavkům odborářů na změnu chystané škrtformy , když Topolánek sobotní demonstraci přirovnal k neúspěšnému hlasování o odvolání vlády. Prostě, křičte si jak chcete, my si stejně uděláme, co budeme chtít.
Ale zpět k demonstraci. Její moderátor, místopředseda ČMKOS Jaroslav Zavadil, řekl účastníkům, že podle odhadů organizátorů se jí zúčastnilo zhruba 35 tisíc lidí, a že některé sdělovací prostředky toto číslo určitě zpochybní. A vskutku, na ČT24 se posléze objevil počet kolem 30 tisíc…
V dešti, který se po skončení demonstrace spustil na Václavské náměstí, zněly z reproduktorů velebné tóny Vangelisovy melodie, kdy v českém textu Daniel Hůlka zpívá v refrénu: Ráááj, nádherný ráj! … Jestli měli organizátoři na mysli ráj, který přece jenom nakonec přijde, pak je jejich naděje lichá. Tato vláda žádný, ale opravdu žádný ráj nepřipustí.
Ačkoliv pochopitelně s reformou veřejných financí v navrhované podobě nemohu souhlasit ani omylem a prostě už z principu, nemohu si odpustit potměšilou poznámku. Před čtyřmi lety odboráři také demonstrovali – tenkrát ne proti škrtformě , jak reformu nazvývají nyní, ale proti deformě , jak ji nazvali tenkrát. Tu připravovala vláda Vladimíra Špidly. V ní seděli zástupci ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU…
Podle mého názoru sobotní demonstrace přišla pozdě. Nejen proto, že vládní batoh změn už mají poslanci v rukou a ve výborech, ale hlavně proto, že se vůbec nemělo dopustit, aby vůbec nějaký batoh někdo někdy sbalil a poslancům předal.
Téměř přesně před rokem lidé svými hlasy při volbách do Poslanecké sněmovny umožnili, aby nezvítězila levice. Svými hlasy umožnili, aby nastal volební pat, po němž si posléze, po několikaměsíčním vyjednávání, Topolánek a spol. zajistili podporu pro svou antisociální politiku u dvou poslanců, kteří byli ochotni zradit svůj volební (sociálnědemokratický!!!) mandát.
Také díky jejich hlasům Topolánkova vláda národní hanby, špíny, korupce, podlézavosti a přetvářky ustála minulý týden svou pozici. A to se mohlo stát pouze v případě, že lidé bez sebemenší špetky politické předvídavosti před rokem prakticky naházeli do volebních uren své hlasy těm, kterým o potřeby těch sociálně nejslabších, ale i pouze slabších či slabých, vůbec, ale vůbec nikdy nešlo, nejde a nikdy, ale opravdu nikdy nepůjde!….
Škodolibě proto nyní parafrázuji jinou píseň, a sice píseň budovatelskou z let padesátých: Tak už máte, co jste chtěli!…
Prostě, sobotní demonstrace byla s křížkem po funuse, sobotní demonstrace měla roční zpoždění.
25. června 2007, Miroslav KANTEK
In: Haló noviny, 25.6.2007 – http://www.halonoviny.cz/index.php?id=93790