90. let Říjnové revoluce (17)
Ve Smolném
Předejme slovo Antonovovi-Ovsejenkovi, jak se dozvěděl, že je Lenin ve Smolném:
Vladimír Antonov-Ovsejenko: "Budova bývalého ústavu šlechtičen hučí jako ztlumený, ale silný motor. U vchodu pod plachtou odpočívá třípalcové dělo. Velitel, námořník Malkov, se všemožně snaží zorganizovat stráž…
Do Smolného vtrhla ulice. Všude jsou stopy davů… Tady je strážnice, vedle Štáb Rudé gardy…. Všude je nakouřeno a našlapáno. Stojí zde bedny s puškami, náboji a potravinami… V místnosti číslo 18 je stále plno, je to místnost bolševiků… V prvním poschodí se nachází výbor Petrohradského sovětu a řady různých sovětských sdružení, založených na petrohradském oblastním a severním sovětském sjezdu… Tady je velký sál, kde téměř každý den kypí schůze ať už Petrohradského sovětu, či odborových svazů nebo nějakého jiného sjezdu. Ve druhém poschodí je Vojenský revoluční výbor, štáb revoluce, a vojenské oddělení Petrohradského sovětu.
Smolný je v napjatém očekávání… Hemží se tu spojky. Udržuje se zde nepřetržité spojení s vojenskými útvary…
Ve Smolném se kříží tisíce vůlí, nadějí a výzev ze všech konců země. Smolný překypuje obrovskou energií, živou a silnou činorodostí…
Pospíchám po chodbě. Soudruh Rachja. Je to velmi sympatický, rozhodný muž. Tentokrát nikoho neposlouchá a na nic se neptá. Zvedl významně prst k sevřeným rtům a očima ukazuje na otevřené dveře… V místnosti, myslím, že to bylo jedno z oddělení ústředního výkonného výboru, jsem uviděl u stolu známá žádá a známou paruku…
Jako by mnou projel blesk – Iljič je ve Smolném!
Na prahu stojí Sverdlov a ještě někdo.
Jdeme do toho! Lenin je s námi! Plnou parou vpřed!"
Skutečně, Smolný se dostal do mohutného pohybu. Probíhalo zasedání ÚV řízené Leninem. Projednával se průběh povstání. Akce Vojenského revolučního výboru nabyly frontálně útočného rázu. Spojky dopravovaly do všech čtvrtí hlavního města, do sovětů, závodů, vojenských útvarů i štábů Rudé gardy rozkazy ze Smolného o rozhodném útoku. Začalo rychlé obsazování opěrných bodů v Petrohradu (mostů, telegrafu, telefonu, rozhlasové stanice, nádraží, elektrárny atd.). Do rána 25. října bylo celé město s výjimkou Zimního paláce a budovy štábu vojenského okruhu v rukou povstalců.
Večer 25. října zazněl výstřel z křižníku Aurora jako signál k útoku na Zimní palác. O výstřelu Aurory také existují různé verze. Samozřejmě, že tento křižník vstoupil do dějin. Výstřel slepým nábojem se stal symbolem zahájení ozbrojeného povstání. Někteří lidé se ale z různých důvodů snažili vymýšlet div ne ostřelování ostrými náboji. Jaká byla skutečnost?
K tomu máme poměrně jasné a přesné svědectví komisaře Aurory Alexandra Bělyševa:
"Před rozhodujícím útokem na Zimní palác vytvořil Vojenský revoluční výbor na Auroře 25. října štáb úseku pro řízení loďstva na Něvě a v námořním průplavu a oddílu námořního výsadku z Kronštadtu a Helsingforsu. Na loď přijel člen Vojenského revolučního výboru V. A. Antonov-Ovsejenko. Seznámil komisaře a lodní výbor s plánem bojových akcí proti jednotlivým jednotkám, které zůstaly věrné Prozatímní vládě a stále kladly odpor. Bylo dohodnuto, že křižník Aurora na světelný signál z Petropavlovské pevnosti vystřelí slepým nábojem po Zimním paláci. Výstřel Aurory měl být signálem k útoku na Zimní palác.
Blížil se večer a v podzimní mlze se začala rozplývat strohá silueta Zimního paláce, kde trávili své poslední hodiny ministři buržoazní Prozatímní vlády. V napjatém očekávání znehybněla na křižníku hrozivá šestipalcová děla. Mezi Petropavlovskou pevností a Aurorou bylo udržováno spojení. Na břeh se vysadilo kolem 50 vojáků z Aurory pod velením námořníka Něvolina, aby se zúčastnili útoku na palác.
Od Zimního paláce, obklíčeného oddíly ozbrojeného lidu, bylo slyšet střílení z kulometů a pušek. K Auroře připlul člun. Spojka z Vojenského revolučního výboru vyřídila nařízení, že Prozatímní vláda se musí v 21 hodin vzdát. V případě, že odmítne, ozve se z Petropavlovské pevnosti smluvený signál. Bude to znamenat, že Aurora musí vystřelit slepým nábojem a oznámit tak zahájení útoku na Zimní palác. Šel jsem na příď, kde stáli u šestipalcového děla velitelé služby. Napětí narůstalo. Z nábřeží byla slyšet palba. Petropavlovská pevnost mlčela. Bylo už pět minut po půl desáté večer a signál se neozýval.
Světlo, světlo, ozvaly se hlasy.
V mlze za mostem se ukázala rudá záře. 21 hodin 45 minut. Vydal jsem rozkaz veliteli oddílu J. P. Ogněvovi:
– Dělo na přídi! Pal!
Mihl se záblesk výstřelu, nad Něvou, nad nábřežím a nad náměstím u Zimního paláce se rozlehla jeho ozvěna. Zaposlouchali jsme se. Jako odpověď na výstřel jsme skrz kulometnou palbu uslyšeli hromové "Hurá!" Naši šli do útoku…
Na II. všeruském sjezdu sovětů vystoupil představitel Aurory, který jako odpověď na pomluvy buržoazního tisku o střílení po Zimním paláci vysvětlil, že dělo křižníku střílelo slepým nábojem. Námořníci Aurory o tom také psali 27. října 1917 v listě Pravda."
A střílelo se vůbec po Zimním paláci ostrými dělovými náboji?
Po Zimním paláci se střílelo pouze dvakrát ze šestipalcových děl. K zásahu došlo jen jednou. Šlo o rohové okno ve druhém patře bývalého carského přijímacího salónu, který se nacházel nad místnostmi Prozatímní vlády. Ze třípalcových děl bylo vystřeleno 30-35 krát šrapnelovými náboji, z nichž většina explodovala nad Něvou. Přitom jeden náboj vletěl do druhého okna téhož přijímacího salónu a druhý poškodil římsu budovy.
Které organizace bezprostředně řídily povstání?
Celé povstání řídil bezprostředně ÚV SDDSR(b), který byl v těsném spojení s městským a obvodními výbory strany.
Hlavní organizačně politickou oporou ÚV strany bolševiků byl Petrohradský sovět, kde v té době tvořili většinu bolševičtí poslanci. Sovět byl však stále složen ze zástupců více stran. Kromě bolševiků v něm byli eseři, menševici i představitelé dalších politických skupin. Proto měl sovět v řízení povstání poněkud omezené možnosti. Petrohradský sovět nemohl vystupovat jako samostatný orgán pro řízení povstání, které začalo z iniciativy bolševické strany. Operativním štábem pro přípravu a uskutečnění povstání byl Vojenský revoluční výbor, založený při výkonném výboru Petrohradského sovětu. VRV se nevytvářel jako stranický, ale jako sovětský orgán. Bylo v něm zastoupeno více stran, ale většinu měli bolševici.
Zřejmě je třeba dodat, že VRV sdružoval všechny revolucionáře, kteří stáli na platformě boje s vnější a vnitřní kontrarevolucí za vládu sovětů. Podle Leninova názoru to zajišťovalo široké zastoupení různých nestranických organizací pracujících a upevňovalo spolehlivé a stabilní těsné styky ÚV bolševiků s dělníky, vojáky a námořníky.
Ve VRV byli představitelé městského výboru SDDSR(b), Vojenské organizace při ÚV SDDSR(b), Petrohradského sovětu, továrních a závodních výborů (70), odborů, ústředního štábu Rudé gardy, Centrobaltu a dalších organizací.
Kdo jmenovitě byli členy Vojenského revolučního výboru?
Celkový a úplný seznam se nedochoval. Existuje několik seznamů s různým složením – od 30 do 100 lidí. Přitom nejsou jasně rozděleni členové výboru a jeho aktiv.
Podle údajů byli členy Vojenského revolučního výboru za celou dobu jeho činnosti tito bolševici: Bubnov, Dzeržinskij, Sverdlov, Stalin, Urickij, Avanesov, Antonov-Ovsejenko, Ancelovič, Bokij, Bykov, Vajnberg, Galkin, Gželščak, Gološčokin, Gusev, Daškevič, Dybenko, Jevsejev, Jeremejev, Jefremov, Zivotov, Zaluckij, Ioffe, Karachan, Kocjubinskij, Krylenko, Lacis, Laševič, Mechonošin, Mickjavičius-Kapsukas, Molotov, Něvskij, Pavlov, Podvojskij, Prigorovskij, Sadovskij, Skljanskij, Skrypnik, Trifonov, Trockij, Unšlicht, Fjodorov, Flerovskij, Fomin, Čudnovskij, Šljapnikov, Šmidt, Jureněv.
Levé esery zastupovali Lazimir, Algasov, Balašov, Sucharkov, Ustinov, Zaks, Iljin a další. Ve VRV byli ojedinělí představitelé menševiků-internacionalistů, anarchosyndikalistů a anarchokomunistů (71).
Kdo řídil Vojenský revoluční výbor?
21. října (3. listopadu) bylo zvoleno byro VRV. Jeho členy byli za bolševiky Podvojskij, Antonov-Ovsejenko a Sadovskij, za levé esery Lazimir a Sucharkov. Předsedou VRV byl nejprve zvolen Lazimir a později Podvojskij, tajemníkem Antonov-Ovsejenko.
Řízení operace dobytí Zimního paláce uložil VRV třem svým členům: Podvojskemu, Cudnovskemu a Antonovu-Ovsejenkovi.
Pokračování
70. TOVÁRNÍ A ZÁVODNÍ VÝBORY – volené orgány dělníku a úředníků, které vznikaly v průmyslových podnicích a v dopravě po Únorové revoluci 1917, forma třídního sjednocení ruského proletariátu.