SOCIALISMUS PRO 21. STOLETÍ (2)

kscm Představy o socialismu se v dějinách vyvíjely podle toho, jaké cíle se vykořisťovaným masám a jejich vůdcům jevily jako nejnaléhavější a jaké předpoklady a prostředky ke své činnosti měli k dispozici.

1. VÝCHODISKA

Představy o socialismu se v dějinách vyvíjely podle toho, jaké cíle se vykořisťovaným masám a jejich vůdcům jevily jako nejnaléhavější a jaké předpoklady a prostředky ke své činnosti měli k dispozici.

Východiskem našich představ o socialismu je myšlenkový odkaz klasiků. Karel Marx a Bedřich Engels ve své době vědecky podložili vizi překonání kapitalismu socialismem. Klíčová byla myšlenka určující role materiální výroby pro život společnosti. Společnost se rozvíjí především na základě rozvoje výrobních sil, někdy poznenáhlu, průběžně, někdy revolučním skokem. Tento pohyb se odráží opožděně či s předstihem ve vědomí lidí a činí je tak vědomými aktéry své vlastní historie. Marxovo a Engelsovo pojetí společenského vývoje je i dnes základním metodologickým východiskem
pro vědecké pojetí socialismu.

Druhým východiskem jsou poznatky z analýzy soudobého kapitalismu. Socialismus nemůže být prostým popřením kapitalismu, ale jeho překonáním. Socialismus dědí po kapitalismu rozvinuté výrobní síly, jejich technické a organizační formy, civilizační výdobytky, kulturní a umělecké hodnoty. Přebírá z nich všechno cenné pro život člověka.

Současný kapitalismus se změnil oproti kapitalismu průmyslové revoluce, je jiný i ve srovnání se státně monopolním kapitalismem Leninovy doby. V soudobém kapitalismu se prosazuje globální nadvláda superburžoazie, nadnárodní korporace svými sítěmi opřádají planetu a rychle se rozvíjejí technologické a informační revoluce. Nové jevy ve vývoji kapitalismu mění i podmínky pro přechod k socialismu.

Třetím odrazovým můstkem pro úvahy o modelu socialismu našeho věku je více
než půlstoletá zkušenost z historického typu výrobních vztahů v podobě, která vznikla v původně nerozvinutém Rusku a později byla pod vlivem SSSR přejata v naprosté většině evropských socialisticky orientovaných států, včetně ČSSR.

Tato zkušenost ukazuje na jedné straně částečnou úspěšnost sovětského modelu socialismu u nás, zejména v oblasti extenzivního hospodářského rozvoje a v oblasti sociální, a na druhé straně jeho závažné nedostatky, zejména v oblasti uplatňování občanských práv, v podpoře iniciativy a tvořivosti a v řešení problémů životního prostředí.

Systémové nedostatky byly nakonec – spolu s postupným poklesem ekonomické úspěšnosti a koncentrovaným tlakem ze zahraničí – příčinou toho, že socialismus v ČSSR a dalších zemích neobstál v soutěži s kapitalismem, ustrnul, nebyl schopen zachytit nové podněty a za podpory či pasivního přihlížení většiny obyvatelstva ztroskotal.

Byla výrazně oslabena zpětná vazba mezi veřejností a sférou moci, utlumena iniciativa a zainteresovanost lidí. Budoucí socialistická společnost se musí z chyb minulosti poučit.

Nutnost nového společenského uspořádání je dána nejenom tím, že kapitalismus
je postihován funkčními, popř. strukturálními krizemi. Změnu si vynucují zásadní limity, na které tento systém naráží, bezvýchodnost jeho vnitřních rozporů. Zvraty ve vývoji jsou z dějin známé.

Bez zásadní změny může vývoj vyústit dokonce v regres a barbarství v důsledku válečných konfliktů, zhroucení dosavadních ekosystémů a sociálního konsenzu nutného pro fungování klasické demokracie.

Platí poučení, že ke každému dalšímu kroku socialistické výstavby je třeba získat demokratickou cestou souhlas většiny obyvatelstva. Nedočkavost, netrpělivost může vést ke ztrátě kontaktu s lidmi a k selhání a diskreditaci jinak dobře míněných záměrů.
Přechod k socialismu bude mít zřejmě nejméně dvě etapy: etapu, kdy bude existovat ještě poměrně silný kapitalistický sektor, a etapu, kdy se socialismus bude stávat dominujícím. K rozvoji moderního socialismu bude důležité dát probíhající vědeckotechnické revoluci humánní rozměr.

Podmínkou úspěšného postupu je respektování světového rozměru socialismu. To vyžaduje i novou architekturu světových institucí umožňující globalizaci solidarity, rovnoměrnější rozdělení blahobytu v procesu udržitelného rozvoje lidstva a obhajobu všeobecného uplatňování lidských práv.

Pokračování

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *