SOCIALISMUS PRO 21. STOLETÍ (3)
Současný stav výrobních sil umožňuje učinit si představu o budoucí materiální základně socialismu.
2. MATERIÁLNÍ ZÁKLADNA SOCIALISMU
Současný stav výrobních sil umožňuje učinit si představu o budoucí materiální základně socialismu. Vědeckotechnická revoluce v hospodářsky vyspělých zemích pozvedává výrobní síly na další, kvalitativně vyšší vývojový stupeň. Rozložila tradiční technickou základnu industriální fáze kapitalismu, prolomila dřívější dělbu práce, změnila požadavky na kvalifikaci a výkonnost pracovní síly. Rozvoj technologické a informační revoluce dneška vytváří materiálně-technickou základnu, jejíž mohutnost a produktivní síla je dostatečná k tomu, aby umožnila úspěšné nastolení a fungování socialistických ekonomických vztahů. Součástí socialistické perspektivy se proto stává intelektualizace práce i spotřeby.
Cílem socialistické společnosti je tyto výrobní síly přeskupit a zaměřit jejich vývoj na obory klíčové pro budoucí potřeby obyvatelstva. Prostředky k takové restrukturalizaci nalezne společnost zpočátku zejména v omezení ztrát, plynoucích z disproporcí živelné tržní výroby, v odstranění válečných výdajů, využití možnosti soustředit akumulované prostředky nejprve na projekty dříve finančně nedostupné, později na růst vlastní výkonnosti ekonomiky. Jen růst produktivity práce ale může umožnit, aby základní životní potřeby společnosti byly uspokojovány prací stále se zmenšujícího počtu pracovníků ve výrobě.
Již dnes je v hospodářsky vyspělých zemích v odvětvích materiální výroby zaměstnána méně než polovina celkového počtu pracovníků. Za socialismu bude tento trend bezpochyby pokračovat – a patrně zesilovat – zkracováním pracovní doby a rozšiřováním volného času. Poroste tak poptávka po službách i po dalších, nemateriálních potřebách.
Lze odůvodněně očekávat, že v socialistické společnosti bude většina pracovníků činná mimo oblast vlastní produktivní výroby – v různých odvětvích služeb, v organizacích společenské správy, sociální péče, vzdělání, kultury a sportu apod. I v produktivní sféře výroby – jejíž klíčový význam pro život společnosti se tímto vývojem nezmění – dojde k podstatným změnám v charakteru práce, k její individualizaci a posilování její duchovní složky. V návaznosti na to dojde i ke změně sociální struktury společnosti.
Pokračování