NĚMECKO VE STRATEGICKÝCH SOUVISLOSTECH (14)
5) Vláda CDU/CSU – SPD podporuje revanšisty proti ČR
Kancléřka SRN A. Merklová se hlásí k poválečné podpoře revanšistických spolků vládou Konráda Adenauera (1949-1963), i dalšími vládami. Porážku fašistického Německa ve druhé světové válce spojuje s nepřátelstvím k východoevropským zemím, kde si lid zvolil vlády lidové demokracie. Nenávist k socialismu u Merklové je zřejmá. Nechce pochopit, že to bylo svobodné rozhodnutí lidu ČSR a dalších zemí. Osvobození od německých okupantů bylo osvobozením pro svobodu a demokracii vlády lidu.
Merkelová uvádí, že „historie útěku a odsunu musíme pojmout jako součást našich německých dějin a jako takovou ji i předávat dalším generacím. Není to snaha o přepisování dějin“. Dodává k tomu, že pravou příčinou války byl německý fašismus. S tím souhlasím. Ale vše ostatní u Merkelové a u vedení spolků odsunutých Němců směřuje k otázce odsunu Němců. Příčiny jsou opomíjeny a odsun je hlavním problémem.
Kancléřka SRN dovozuje, že poznání, vlastní zkušenosti z minulosti a „historická zodpovědnost bude v rozhodujícím okamžiku vodítkem ke správnému jednání“.
V jakém směru, a jaký rozhodující okamžik má Merkelová na mysli v budoucím období? Takový, až bude Německo ještě silnější, a nové politické síly na východ od Německa ještě vstřícnější k Německu.
Z kontextu jejich myšlenek a přístupů k odsunu vyplývá jednoznačná politická podpora politice tzv. Svazu vyhnanců a revanšistickým spolkům odsunutých Němců. „Vyhnáním Němců z východu byla spojena ztráta vlasti a majetku, podporuji i vytvoření Centra proti vyhánění v Berlíně.
Přístupy Merkelové k odsunu jsou dvojjediné. Přiznávání hlavních faktů a současná obhajoba poválečného německého výkladu odsunu Němců. Tj. jeho revizi, jednostranný výklad rozhodnutí antifašistické koalice v Postupimi. Jako poškozování Německa , které se konference nezúčastnilo atd. V německém výkladu odsunu se nehovoří úplně a objektivně o p ř í č i n á c h druhé světové války. Ani ne o jejím průběhu. Odsun Němců je absolutizován a nadřazován jako problém nad vše ostatní. Příčiny odsunu jsou vykládány z pohledu na události mimo Německo. To odporuje historické pravdě. To je směr výkladu, který zavádí myšlení mladé generace ve SRN na falešnou stopu.
Kancléřka obchází historická fakta
Říká se, že „vyhnání Němců bylo jak z morálního, tak z politického hlediska neospravedlnitelné, bylo protiprávní“. Dále hovoří o pošlapávání lidských práv . Merkelová se drží v rovině prorevanšistické propagandy. Mimo fakta. Zapomíná je nebo záměrně neuvádí? Antifašistické velmoci 5.6.1945 převzaly v Německu a nad Německem veškerou moc. I právní. Závěry Spojenecké kontrolní rady měly závazný právní charakter.
Rozhodnutí konference v Postupimi v r. 1945 v politice „čtyř dé“ (demilitarizace, dekartelizace,denacifikace a demokratizace) měly charakter politicko právních dokumentů. S plnou závazností pro Německo je plnit a dodržovat. Poražené Německo je muselo respektovat. Závěry konference v Postupimi byly splněny nejdůsledněji v sovětském okupačním pásmu.
Merkelová hovoří o morálním aspektu odsunu. Jako by Němci za druhé světové války, zejména k našemu českému národu a dalším slovanským národům, se řídili morálkou.
Němci v ČSR ihned po roce 1918 organizovali proti našemu státu nepřátelskou podvratnou činnost. Byla řízena a financována z Berlína. Toto nepřátelství Německa a Němců proti lidu ČSR se stupňovalo až do Mnichova 1938, přes 15. březen 1939 až do roku 1945. Zrada ČSR v Mnichově 1938 a vpád německé soldatesky 15. března 1939 do naší země – to byla také morálka? Ano, ale jen německých zločinců, okupantů, banditů, kolaborantů a zrádců našeho národa.
M o r á l n í pro lid osvobozené ČSR v roce 1945 bylo to hlavní – navždy se zbavit Němců, rozbíječů republiky, německé páté kolony, kolaborantů a sluhů německých, nenáviděných okupantů. Trvala platí slova prezidenta ČSR dr. E. Beneše z roku 1946.
"Odsun Němců je aktem mimořádného dosahu historického v tom smyslu, že napravuje státnické a politické omyly celého tisíciletí. Německá menšina byla stálým ohniskem třenic a nepokojů, jež ohrožovaly nejen evropský, ale i v našem století už podvakrát ohrozily i světový mír.“
Doc. PhDr. Josef Groušl, CSc.
Pokračování