NĚMECKO VE STRATEGICKÝCH SOUVISLOSTECH (22)

Raketová krize a strategická parita

NATO v roce 1979 přijalo „dvojí usnesení“. Zbrojit a z pozice vojenské převahy jednat se socialistickými zeměmi. USA v západní Evropě na území zemí NATO rozmístilo nové rakety středního doletu. Tyto rakety „Persching – 2“ představovaly ve vztahu k SSSR strategické zbraně. Proto SSSR a země Varšavské smlouvy musely rychle reagovat rozmístěním svých raketových prostředků, aby byla zajištěna rovnováha sil a stejné riziko ohrožení na obou stranách. Také SSSR vůči území USA podnikl nutná opatření. To na USA i blok NATO platilo.

Jednání u diplomatického stolu vedla k překonání krize. Na jednání nejvyšších představitelů USA a SSSR v Reykjaviku v říjnu 1986 se ukázalo, že USA nebyly ochotny snižovat arzenály jaderných zbraní, jak vstřícně navrhoval SSSR. Už v první fázi měly snížit USA a SSSR o 50 % počty svých útočných zbraní.

První polovina 80. let minulého století přinesla kvalitativně nový faktor do vztahů mezi SSSR a USA. Celou záležitost formuloval tehdejší nejvyšší představitel SSSR Jurij Andropov: „Dosáhly jsme vojenskostrategické mocenské parity s USA. To je stav, který pro budoucí generace zajišťuje mír, stabilitu a mírové soužití. Každý, kdo by chtěl tento stav rozbít a získat jednostranné výhody – fakticky bude usilovat o přípravu nové světové války, konfliktů a krizí, o diktát nad ostatními. SSSR musí mít i v budoucnu dostatek účinných kosmických prostředků obrany proti jakémukoli agresorovi. Tam se bude v podstatě rozhodovat."

Politika Gorbačova vedla ke zradě zájmů SSSR a socialistických zemí. 2. března 2006 Gorbačov při oslavách svých 75. narozenin řekl v Moskvě, že „ukončení studené války bylo darem Spojeným státům. Ty jej však nevyužily …“. Velmi podivné pojetí daru. Podmínky, které existovaly pro další rozvíjení politiky mírového soužití, nemohly být pro zradu socialismu využity. Není divu, že USA a země NATO Gorbačova velebí..

Doc. PhDr. Josef Groušl, CSc.

Pokračování