Miloslav Ransdorf : Hrátky kolem presidentské volby

logoKrize české levice pokračuje, přestože jí vnější okolnosti nahrávají. A´t debata kolem radaru USA na našem území, tak i reforma veřejných financí jsou témata, která veřejné mínění posouvají doleva. Jenže i levici trápí krize osobností.

 

Přes Jiřího Paroubka nepřejde žádná výrazná osobnost (připomíná příběh mílétského tyrana Thrasybúla, který svému hostu ukázal obilné pole a uštipoval všechny přečnívající klasy. ČSSD je rozbitá na řadu zájmových skupin, více než kterákoliv strana a funguje pohromadě jen jako sdružení čekatelů na koryta, nebo kádrová zdviž. O nějakých myšlenkách nemůže být ani řeči.

V komunistické straně není situace zdaleka ideální, i když tam se před sjezdem diskutuje. Pohříchu ale nikoli o tom nejpodstatnějším, totiž o budoucí strategii tváří v tvář hrozící sociální krizi. Nadvláda regionálních zájmů vytvořila klima sebeuspokojení a smíření se s průměrností. A tak obě levicové strany nemají důvěryhodného presidentského kandidáta. Jan Švejcar je liberální profesor ekonomie, který má do levicové pozice daleko. Na reformách dnešní koalice mu vadí jediné, a to jejich nesourodost a nesoulad s vládnoucími teoriemi na západních universitách. Chce například prakticky okamžitě zavést euro, ačkoli není důvod spěchat, jakkoli si to některé podnikatelské skupiny přejí. Kdysi Gottwald počítal s tím, že by Ladislav Rašín, pozdější národní hrdina odboje proti nacistům, mohl vést vládu obrany republiky na podzim roku 1938. I když byl silně napravo. Ale dějiny se neopakují. A když, tak jako fraška.

To vše nahrává Klausovi. Nevyhraje, ale zbude nám. Stařičký mocnář na Hradě. Nebo se stane zázrak a levice se vzchopí?

 

Ze stránek Miloslava Ransdorfa : http://www.ransdorf.com

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *