Vojtěch Filip: Rozhádat nás – to je jejich cíl!

kscmProjev předsedy ÚV KSČM Vojtěcha Filipa k aktuální situaci přednesený v úvodu 18. zasedání ÚV KSČM dne 16. února 2008.

 

Vážené soudružky a soudruzi,

dovolte mi, abych poměrně netradičně začal své úvodní vystoupení tím, že nejdříve poděkuji komunistům v Haló novinách za poctivě odvedenou politickou práci v posledním týdnu. Je potřeba si říci zcela otevřeně věci, které se odehrály zejména od ledna letošního roku a se kterými jsme se denně setkávali.

 KSČM přežila nejmasovější útok na svou integritu. Měli jsme být rozštěpeni. Nástrojem takového štěpení mělo být to, jak se zachováme při volbě prezidenta republiky. Myslím, že 15. února v Haló novinách poměrně efektivně shrnul tuto tezi do svého článku Čeněk Milota. Šlo o souboj národního a nadnárodního kapitálu, který usiloval o snížení autority KSČM ve společnosti.

 Došlo k tomu, že za obrovské peníze byla zorganizována mediální kampaň, která měla postavit KSČM do role, že jediným vážným protikandidátem proti Václavu Klausovi, který byl pro voliče KSČM nevolitelný, a tak ho nebude volit žádný ze zákonodárců KSČM jak ve veřejné, tak v tajné volbě, byl postaven kandidát, který štěpil ještě více stranu, než Václav Klaus. Bylo to dáno tím, že posbírat 141 volitelů na společné schůzi parlamentu mělo být provedeno tak, že našich 29 hlasů má posloužit k tomu, abychom se spojili s Mejstříky, Štětiny a jim podobnými. Tento atak bylo potřeba řešit.

 Děkuji těm okresním organizacím strany, které to včas pochopily a uměly si udělat analýzu a v jejichž členských řadách zůstal klid, pořádek a zůstala úvaha o tom, že KSČM se neřídí žádnými příkazy ani svého předsedy ani jiných stran, ale že se řídí usneseními, která jsou přijímána v kolektivních orgánech a která jsou přijímána nikoliv jako příkaz, ale jako rozhodnutí, kterého bylo svobodně dosaženo v konkrétní diskusi a jež se plní těmi, kteří úkoly přijali a byli jimi pověřeni.

 Žel všechny zdi mají uši. Stalo se tomu tak i na půdě ÚV KSČM, resp. v budově ÚV na výkonném výboru, a všechny věci, které byly dohodnuty, byly předem vyzrazovány.

 A my jsme se s tím museli vypořádat. Vypořádali jsme se s tím tak, že vyjednávací tým měl důvěru. Ten důvěru nezklamal a každý krok odpovídal usnesení výkonného výboru, usnesení ústředního výboru a realizoval se způsobem, který umožnil, abychom se tomu brutálnímu útoku na naši stranu vyhnuli.

 Pokud to není zřejmé ani po středě, čtvrtku a včerejšku, tak si, prosím, vezměte znovu tisk, resp. Haló noviny, přečtěte a analyzujte situaci. Nemohu poděkovat těm, kteří nepracují s členskou základnou, nemají dostatek odvahy zjistit, jakým způsobem je možné postupovat a nesou se na módní vlně mediální prezentace nebo mediálně zkresleného obrazu toho, nebo onoho kandidáta. Je snadné přijmout módní trend a je velmi těžké udržovat vlastní linii. Ale díky rozhodnutí výkonného výboru, který se sešel jak před první volbou, tak v úterý ráno (12. 2. 2008), díky konkrétní práci vyjednávacího týmu se nám podařilo tento útok odvrátit a splnili jsme všechna usnesení, která nám dal ÚV a VV strany a byli jsme schopni tomuto ataku odolat.

 Jedna věc je jistá. Pokud by KSČM podlehla tomuto tlaku a zvolila taktiku, že se poveze na módní vlně volby Jana Švejnara, tak se to obrátí během několika málo měsíců proti straně, proti našim členům a proti nám všem. Bylo by snadné přijímat pochvaly od těch, kteří usilovali o rozbití strany. Konkrétním výsledkem byla ztráta nervů u ostatních.

 Kdo tedy zvolil Václava Klause? Tři členové nebo bývalí členové z ČSSD, jedna zelená, která se zapomněla doma a kterou jiná zelená nemohla doma najít.

 Když jsme upozorňovali vloni na to, že pokud Václav Klaus má být zvolen, bude zvolen na formátu nominální pravice, která, žel, obstála ve volbách. Žel pro nás. A proto jsme zveřejnili postupně čísla tohoto formátu, o které jde. Ano, s klidným svědomím si sedm i více lidovců mohlo hrát na to, že volí Švejnara a že jsou více američtí než ostatní, a přesto měl Václav Klaus s pohodlnou rezervou jistotu volby.

 To, že se nám podařilo první volbu ve všech třech kolech dotáhnout do takového konce, že prezident nebyl zvolen, byl v podstatě malý zázrak. To jsme ani nečekali, protože takovou sílu nemáme. Bylo evidentní, že síly jsou vyrovnány, ale že finanční prostředky na obou stranách silou národního a nadnárodního kapitálu, které se tady střetly na bojišti, budou bojovat dál. Bylo jasné, že nakonec tolik prosazovaná veřejná volba vedla jenom k tomu, s jakou jistotou byl Václav Klaus zvolen, a proto se taky na poslední chvíli ODS rozhodla pro veřejnou volbu, aby si zajistila loajálnost vlastních poslanců a senátorů, u kterých to nebylo tak úplně jisté.

 Podle mého soudu postup, který byl zvolen vyjednávacím týmem, který rozhodl výkonný výbor, byl správný. Jediné, komu se musím omluvit za své rozhovory do sdělovacích prostředků, je Vlastík Balín, který je samozřejmě členem ÚV, ale protože jsem znal rozhodnutí mostecké konference, že nepokračuje po sjezdu jako člen ÚV (a už jsem žil dopředu sjezdem), tak jsem ho označil do Práva jako nečlena ÚV. Omlouvám se mu. Ale jinak si myslím, že jsme zvládli tu situaci tak, abychom integritu strany podrželi.

 Co z toho pro nás vyplývá? Maximálně se podílet na tom, vy jako členové ÚV, předsedové OV, ale i další aktivisté naší strany, aby se tím více šířily Haló noviny, protože se ukázalo, že bez tohoto nástroje nejsme schopni předat včas informace tak, aby nedošlo k rozkolísání stranických řad, aby nedošlo k tomu, že na některých OV vznikala usnesení, která svým způsobem vedla právě k tomu, aby naše strana byla rozštěpená.

 V tomto ohledu prosím všechny funkcionáře strany, aby si uvědomili, že tato situace může nastat kdykoliv, protože skutečně teprve teď se potvrdilo jak velkou a silnou stranou je KSČM. Z vnitropolitického dění v ČR je totiž předmětem vážných rozhovorů na mezinárodní úrovni. Vůbec nejde o to, jestli budeme dobrými nebo špatnými předsedajícími EU. Jde přeci o to, jestli se na naše území dostane vojenská radarová základna USA. My jsme tuto podmínku museli dát jasně jak ČSSD, tak Straně zelených, protože Jan Švejnar ji otevřeně odmítl. Opět děkuji ÚV za rozhodnutí, jaká byla kritéria pro hodnocení kandidátů na prezidenta republiky. A jestliže jsme toto kriterium měli, od října jsme o něm mluvili, tak jsme ho také mohli použít.

 Já chápu, že soc. dem. ho snadno splnila a ještě se ptám – budou opravdu poslanci a senátoři ČSSD hlasovat proti té smlouvě mezi USA a ČR, až se do parlamentu dostane? Nebo přijdou další přeběhlíci, kteří přestoupí na druhou stanu? A Strana zelených (která zaplnila zelenými vlajkami Václavské náměstí loni v červnu na první velké protiradarové demonstraci) náhle nebyla ochotna, slovy předsedy Bursíka, svůj samostatný volební program ani potvrdit veřejným prohlášením. Mám tady v deskách poměrně strohý dopis od p. Bursíka. V podstatě potvrzuje jenom to, že oni něco říkají a něco zcela opačného dělají. Je to prostě Unie svobody přebarvená na zeleno.

 O naše území se vede energetický zápas. Už jsem to říkal několikrát. Připomínám vám všem, že všechny ty tři „trubky“ s plynem a s ropou vedou přes naše území. A my víme, že celá energetická koncepce ČR a EU bude rozhodujícím politickým tématem v nadcházejících letech. Nevím, jak to dlouho bude trvat. Nevím, jestli někdo z nás, kteří to sledujeme a zabýváme se tím, to ví. Ale dokud nebude rozhodnuto, tak o toto území bude takový zájem, že se o něj může vést jakýkoli zápas.

 Prosím, abyste si to všichni uvědomili a nebyli malověrní, že když něco nevíme hned, že to rozloží stranu. Pojďme si více důvěřovat. Mezi výkonným výborem, ÚV, okresními výbory a krajskými radami.

 Berte to, prosím, velmi vážně. Protože rozhádat nás, to je jejich cíl. A my máme před sjezdem a právě proto musíme zásadním způsobem posuzovat a rozhodovat věci, které přicházejí dennodenně na program.

 Když se vrátím k tomu, co někteří těžko mohli pochopit, protože to chápali jen ti, kteří opravdu sledovali celou situaci, byla to otázka kandidáta, kterého jsme museli předložit. Kritériem pro kandidáta bylo, že nebude stranickým kandidátem a dosáhne až na pravý střed. To byla jediná podmínka, protože tak to vymysleli architekti kandidatury Jana Švejnara. My jsme se dohodli s Janou Bobošíkovou, která odpovídala i našim kritériím. A jestli nás chce někdo osočit za to, že jsme snad rozbíjeli ten jejich blok, tak to nemůže udělat. A to poslední, co jsme my nemohli udělat a neudělali, bylo zvolení Jana Švejnara. Protože Strana zelených nesplnila podmínku, kterou plnila ČSSD. Oni se zachovali způsobem, který jasně ukazoval na to, kam směřuje. Ale věřím, že ti, kteří sledovali a dovedli si analyzovat situaci, tušili, že musíme splnit usnesení výkonného výboru, že v případě neúspěšné první volby KSČM může uvažovat o svém kandidátu. A to, že nebudeme nabízet člena strany, bylo snad každému zřejmé. A já na tomto místě před vámi, ač tady není přítomna, děkuji Janě Bobošíkové, protože se zachovala velmi slušným způsobem. A kdo si přečetl její projev nebo ji slyšel, tak mi dá za pravdu. KSČM se umí dohodnout s těmi, kteří se umí dohadovat na rovnoprávné úrovni, s těmi, kteří neusilují o naše rozbití.

 A teď se vrátím k současným problémům, protože toto je podle mého soudu nejpodstatnější, co jsme si měli uvědomit. My přeci nežijeme prezidentskou volbou. Protože my žijeme úplně jinými problémy, které začnou zítra zajímat každou rodinu. Budeme se potýkat se sociální situací občanů ČR, s jejich vyprázdněnými peněženkami protilidovou politikou.  Varovali jsme, že vítězství ODS ve volbách může znamenat, že budou realizovat Modrou šanci. Netušili jsme, že to bude pro ně tak jednoduché. Že ze sociální demokracie se oddrolí lidé. Sice postupně, ale velmi strukturovaně. Všimněte si (a znovu připomínám vám všem – ve svých regionech si najděte ta města a obce), jak ODS vládne se sociální demokracií. Jak důvěryhodná může být politika ČSSD, když nejsme schopni se většinou dohodnout na tom, abychom mohli reálně uvažovat o koalici s touto stranou. Jestli chcete poslouchat Jiřího Paroubka, tak mne odvolejte. Ale já si myslím, že jste solidně uvažující lidé. My jsme suverénní strana a vy se suverénně rozhodnete, jestli mám být předsedou ÚV nebo ne. To nechávám jen na vás.

 Ale evidentně jde o to, že tu funguje v některých městech a věcech, zejména ekonomických, skrytá velká koalice soc. dem. a ODS. A my ji musíme rozkrývat. Usilujeme o to, abychom naše vztahy se soc. dem. nepoškodily, ale abychom zůstali nadále suverénní stranou, která uspěje na podzim ve volbách. A to je jeden z nejsložitějších úkolů, které máme.

 Znovu opakuji, pojďme se na to podívat, jestli máme dostatek vhodných lidí na to, abychom volby vyhráli. Jestli je umíme prezentovat a jestli se nebojíme za nimi stát. Jestli se nebojíme pohádat se o program a osoby, a to na stranické půdě. A když je rozhodnuto, postavit se za kandidátku takovým způsobem, že pro ni budeme pracovat všichni. Zejména ti, kteří na ní nejsou, ale podílejí se na jejím vzniku. I volitelé na krajských nominačních konferencích budou mít svoji odpovědnost. Nezbaví se jí tím, že zvednou nebo nezvednou ruku a sestaví kandidátní listinu. Musíme se dostat k tomu, aby odpovědnost šla až do členské základny, ale nejméně do tohoto stranického orgánu, krajských rad a aktivu okresních výborů.

 V koaliční vládě se totiž objevují zásadní protichůdné tendence. Jedna je odstředivá, to jsou ti malomyslní, kteří se připojí vždy jen k silným, k vítězům. Typický příklad je KDU—ČSL. Vyhraje ODS – jsou s nimi, vyhraje ČSSD – jsou s nimi. Jsou v každé vládě. Budou to dělat tak dlouho, až zaniknou. Zanikne historická strana, která měla smysl, pokud měla sociální program. A jestliže bude sloužit jenom jako výtah k moci, tak zanikne jako ODA, Unie svobody – a bude se jen přebarvovat.

 Ty odstředivé tendence se projevují tím, že samozřejmě ti, kteří uvažují o situaci, nemohou podporovat protilidovou politiku. Uvědomují si, že to vše je dočasné, uvědomují si, že lidé ve volbách rozhodnou. Leda by ty volby nechali zrušit a nastolili skutečný totalitní režim.

 To, že by k tomu nemohlo dojít – pozor – může k tomu dojít postupnými kroky právě oné velké ekonomické koalice. Tím, že se změní volební systémy na většinové, budou vyšachovávat ostatní z politické scény a budou se snažit decimovat výsledky hlasování mezi lidmi.

 Celá prezidentská kampaň byla americká. KSČM vrátila té americké kampani českou tvář. Tvář věcného šíření informací, namísto politického obchodování, které se stalo předmětem české politické scény.

  Prosím vás, nepřistupujme na politické obchody. Přistupujme na kompromisy, protože v politice se musí dělat, ale ne na kompromisy, ve kterých ustoupíte ze svých zásad. A znovu se vracím – my jsme neustoupili ze svých zásad, my jsme viděli dál než do zítřka. A je to výsledek poznávací funkce strany. Vraťme se k tomu, co někteří poznali na politických školeních, vraťme se k tomu, co poznáváme tím, že žijeme život, vraťme se k tomu, že jsme si schopni poznávací funkci mezi sebou rozdělit a využit ji k naší práci. Protože samotné citace a brožury nám nepomohou. Pomůže nám to, že budeme schopni analyzovat situaci a dát si úkol, který není avanturistický, který nemíří někam, čeho se nedá dosáhnout. Smělé cíle můžeme mít do budoucna a můžeme je předložit nastupující generaci tak, aby měla na co ¨navazovat. Ale prosím vás, pro tu nastupující generaci musíme zachovat stranu celou, stranu schopnou absorbce dalších nových mladých lidí nebo i lidí starších, kteří na základě své sociální a životní zkušenosti budou schopni pokračovat v naší práci.

 Nejúsměvnější na tom, co se odehrálo na mediální scéně je dnes průzkum veřejného mínění – nakolik jsme klesli mezi lidmi, když jsme se zachovali tak, jak jsme se zachovali. Abychom klesli na 10% podporu, je zbožné přání našich odpůrců. Já si myslím, že opak je pravdou. A myslím si to proto, že lidé nás pochopili. Vím, co mi psali minulý týden, co mi psali tento týden – ve středu se to zlomilo a do pátku gradovalo mezi lidmi pochopení. Podle mého soudu tím, že jsme se včera zachovali přísně politicky jako jednotná politická strana jsme ukázali naši sílu a schopnost. My nemusíme nastupovat na mediální vlny. Nebývá to pravda. Řada věcí byla falešných. Telefonáty byly z internetových kaváren, a když jsme se zeptali v té kavárně v jednom městě, jestli tam přišla šedesátiletá paní, tak se provozovatelka smála, že tam takového člověka nikdy neviděla. Ale to jsou reality. To se přeci u nás proti politickým stranám dělá. A my musíme umět na to reagovat. Nebudeme vždycky s vítězem. Protože pokud máme splnit roli, o které jsem mluvil, jsme nuceni jít až za rámec toho, co lze v mediální kampani prosazovat.

 Jsem přesvědčen, že pokud se udržíme v této politické linii, tzn. vlastní program, vlastní suverenitu strany, schopnost a důvěru mezi sebou, tak naše volební preference porostou. A my prokážeme, právě proto, že se nepodílíme na rozhodování v krajích o nemocnicích, o školách, o územním plánu, o chodnících a silnicích, o ekologických stavbách, při správně vedené kampani toto zužitkovat a mít více zastupitelů, než máme teď.

 Byli jsme před čtyřmi lety druhou nejsilnější politickou stranou v krajských volbách, ale byl to první sestup naší strany. Vrchol jsme měli v evropských volbách. Na podzim 2004 byl první sestup z oněch více než 20 % na 18 %. A vyhodnoťme si velmi poctivě to, jak máme předstoupit před veřejnost. A nakonec, jestli se se mnou nechce bavit Jiří Paroubek, dokud budu ve vedení strany –vy rozhodnete, jestli mne chcete nebo nechcete. Pokud budeme chtít spolupracovat se sociální demokracií, tak to nebude na přání Vojtěcha Filipa nebo Jiřího Paroubka. Bude to na přání těch konkrétních krajských vedoucích kandidátů, krajských zastupitelů a jejich schopnosti se dohodnout. Bez Filipa a Paroubka si vytvoří krajskou koalici nebo s nějakým zástupcem „Politiky 21“, pokud strana paní Bobošíkové v kraji někde uspěje. To je realita. To není žádný politický avanturismus. To je reálné rozložení sil ve společnosti. Bavme se o tom, že tak by to mohlo jít i dál.

 Říkal jsem na začátku, že nás čeká tvrdý atak od antikomunistů. Ale já si myslím, že jsme jich zažili hodně, že jsme dostatečně silná politická strana a že vládní koalice je natolik neschopná a vnitřně rozložená, že to zase vydržíme. Ale co bych chtěl, abychom nebyli malověrní, abychom si více důvěřovali, abychom pověřovali úkoly ty, kteří je zvládnou a abychom dále řídili stranu usneseními. Protože jen dobrovolné přijetí usnesení za svá, jejich plnění nás může přivést k vyššímu politickému výsledku, k větší autoritě KSČM ve společnosti.

Děkuji.

 zdroj: Tisková mluvčí ÚV KSČM; 16. 2. 2008

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *