Konec francouzské nadvlády v Indočíně (1)

ho-chi-minhCelé období vývoje světa po druhé světově válce je výrazně poznamenáno bojem vietnamského lidu za svobodu a nezávislost. Není snad ve světě druhé země, která by v tomto období víc trpěla a jejíž lid by musel přinášet větší oběti, aby dosáhl svobody a mohl začít budovat mírovou budoucnost.

V této bitvě dosáhl vietnamský lid velkého vítězství v boji proti kolonizátorům, a i na diplomatické půdě se podařilo otevřít cestu k ukončení válečných útrap. Byl to však jen oddech v dlouhém zápase o svobodu a nezávislost, ale významně ovlivnil celé tehdejší období. Vietnamské zkušenosti pomohly národně osvobozeneckému hnutí v řadě dalších zemí v jejich boji za nezávislost.

OPERACE CASTOR

Rozkaz byl vydán a 20. listopadu 1953 seskočili první parašutisté v Dien-bien-phu. Začala se operace pod krycím názvem Castor, jejímž cílem bylo vytvořit z údolí kolem města důležitý opěrný bod v severním Vietnamu, který by znemožnil spolupráci Vietnamské lidové armády s jednotkami Pathet Laa operujícími proti francouzským vojskům v severním Laosu.

Dodnes se vede spor o tom, kdo byl skutečným autorem tohoto strategického plánu, který dostal název Navarrův. Generál Henri Navarre, tehdejší francouzský vrchní velitel v Indočíně, na tiskové konferenci 8. srpna 1953 v Hanoji řekl: „S uspokojením přijímám příznivý ohlas na tzv. Navarrův plán, o jehož existenci jsem se dozvěděl až po příjezdu do Paříže.“

Francouzští generálové v té době již nevěřili, že je možno národně osvobozenecké hnutí vietnamského lidu potlačit sebepočetnějšími kontingenty vojska, které sice mohly ovládnout města, přístavy a některé klíčové body dopravní sítě, ale byly zcela bezmocné proti partyzánské válce, kterou proti francouzským kolonizátorům vedl vietnamský lid.

Dne 2. září 1945 byla vyhlášena nezávislá Vietnamská demokratická republika v čele s legendárním národním vůdcem Ho Či Minem. Když se nepodařilo sjednat formy spolupráce s Francií a bývalá metropole se pokusila vojensky si opět podřídit zemi, vypukla válka, v níž partyzánské oddíly Vietnamců bojovaly proti stále moderněji vyzbrojované francouzské koloniální armádě.

Byl to zvláštní boj, který plně potvrdil Ho Či Minova slova pronesená v Paříži v roce 1946 po neúspěchu jednání s francouzskou vládou: „Bojím se, že nakonec budeme donuceni bojovat,“ řekl americkému novináři a na jeho námitku, že to bude beznadějný boj, zdůraznil: „Bude to boj mezi slonem a tygrem. Jestliže bude tygr klidně stát, slon jej svou váhou rozdrtí. Ale tygr nestojí klidně. Za dne číhá v džungli a vychází ven v noci. Skočí slonu na záda a vyrve mu kusy kůže, pak zmizí opět v džungli. A slon pomalu vykrvácí. Tak bude vypadat válka v Indočíně.“

Tato prorocká slova se brzy vyplnila. Již v roce 1951 žádal francouzský generál de Lattre de Tassingy politické řešení ve Vietnamu, protože si uvědomoval nemožnost vojenského vítězství. Dokázal situaci vojensky maximálně stabilizovat, ale „považoval za nesmyslné vyčerpávat francouzskou armádu v pochybném boji, který povede k plné nezávislosti Indočíny“.

Tento názor postupně přijali i další francouzští vojenští velitelé v Indočíně, zvláště když se sami na místě přesvědčili o skutečné situaci. Přiznává to i britský politik Anthony Eden, který ve svých pamětech píše: „Bylo zde jednomyslné přání skončit válku a vyšší důstojníci francouzského generálního štábu soukromě připustili, že nakonec bude nevyhnutelná evakuace.“

Toto pojetí odmítali nejreakčnější francouzští politici nacházející oporu u vlády USA,  která byla přesvědčena, že proti revolučnímu hnutí v Asii je třeba bojovat nejmodernějšími zbraněmi a stále větším počtem vojska. A proto má zřejmě pravdu pokrokový australský novinář Wilfred Burchett, který autorství tzv. Navarrova plánu přisuzuje americkým generálům: „Je to plán, který jistě považovali za znamenitý a logický ti papíroví stratégové Pentagonu, ti tupohlaví generálové, kteří přes porážku v Koreji zřejmě nechápou, co to je národně osvobozovací válka.“

Operace Castor byla skutečně pojata v duchu strategických plánů rozsáhlých vojenských operací velkých armád v prostoru, kde jsou možné přesuny  mohutných  sil  a  maximální nasazení nejmodernější techniky. V Dien-bien-phu bylo všechno zcela jinak.  To pochopili nejen vůdcové vietnamského národně osvobozovacího hnutí, ale i francouzští generálové, kteří již v začátku operace poukazovali na přílišnou vzdálenost Dien-bien-phu od ostatních francouzských  základen, jeho nepřístupnost, možnost zásobovat jej pouze letecky, a v neposlední řadě kritizovali i terénní nevýhodnost údolí. Dien-bien-phu se stane pastí pro prapory vojska – to byl závěr mnoha úvah a kritických zamyšlení nad operací Castor mezi francouzskými vysokými důstojníky.

Pokračování

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *