Muž, který neexistoval

op-mincemeatKariéra majora britské námořní pěchoty Williama Martina byfo krátká, ale zato velmi pozoruhodná. Ačkoli Martin byl naprosto neznámý, když nastoupil vojenskou službu, ačkoli nikdy předtím nesloužil u námořní pěchoty, získal okamžitě hodnost důstojníka.




 

Ani jeho jméno, Martin, nepatřilo člověku, který se stal hrdinou jednoho i nejpodivuhodnějších příběhů druhé světové války. Během několika týdnů na jaře roku 1943 sehrál hlavní úlohu v akci, jejímž cílem bylo mystifikovat Němce o místě vylodění spojenců v oblasti Středozemního moře.

william martin mincemeatMajor William Martin provedl svůj úkol, aniž hnul prstem. Byl totiž od samého počátku akce — mrtev.

Za normálních okolností by celý případ vyvolal spíše pochybovačné zdvižení obočí než důvěru. Ale jsou tu autentické dokumenty a svědkové, například memoáry bývalého důstojníka britské výzvědné služby Ewena Montagua, bývalý Churchillův náčelník štábu lord Ismay a jiní. Jejich svědectví vynáší na světlo jeden z nejbizarnějších příkladů válečné lsti.

Jednoho dne na počátku května 1943 našli rybáři ze španělské osady poblíže ústí řeky Huelvy na břehu moře mrtvolu britského důstojníka. O nálezu uvědomili policii, která zjistila, že mrtvý měl u sebe kromě vojenského průkazu na jméno major William Martin a několika soukromých dopisů a drobností ještě zapečetěnou obálku obsahující tajné spojenecké plány a dokumenty. Španělské úřady předaly cenný nález německým agentům, kteří jej rychle doručili nejkratši cestou do Berlína. Ukázalo se totiž, že jde o kořist nesmírného významu. Byly to plány připravované spojenecké invaze v oblasti Středozemního moře. Prozrazovaly, že hlavní útok má být veden nikoli proti Sicílii, jak se původně očekávalo, nýbrž proti Sardinii a břehům Řecka. Zpravodajská služba německého generálního štábu prozkoumala důkladně ukořistěné dokumenty a potvrdila, ze jejich hodnověrnost je mimo jakékoli podezření. Všechny okolnosti nasvědčovaly tomu, že zapečetěnou obálku s tajnými spojeneckými plány dopravoval zvláštní kurýr, major William Martin, do severni Afriky letadlem, které havarovalo a zřítilo se do Středozemního moře. Příliv pak vyplavil kurýrovo tělo na břeh Španělska. Hitlerův generální štáb podnikl okamžitá opatření. Vyslal do Řecka maršála Rommela a celou 1. pancéřovou divizi k posílení obrany, ze Sicílie do Řecka byla také odeslána většina německých torpédových člunů, jednotky mocností „Osy“ byly přesunuty z jižní častí Sicílie na sever.

Teprve 14 dní po vylodění hlavních spojeneckých invazních sil na jihu Sicílie Hitler pochopil, že se stal obětí neobyčejně rafinované lsti. V té době obdržel Winston Churchiíl od svého hlavního štábu šifrovanou depeši tohoto znění: „Mincemeot swalloved whole“ — „Nádivka spolknuta celá“. Operation Mincemeot — tak nazval onu lest její inspirátor, důstojník zpravodajské služby britského námořnictva Ewel Montagu. Nápad byl prostý — podvrhnout nacistům falešné plány spojenecké invaze v oblasti Středozemního moře. Potíž byla v tom, jakým způsobem je podvrhnout, aby nevzbudily nežádoucí podezření o nevedly naopak k přesvědčení hitlerovců o pravém místě invaze. To byl také důvod, proč lord Ismay nechtěl dát souhlas k této akci. Ale Churchill nakonec souhlasil, protože, jak sám prohlásil: „Nic se nemůže stát. Jen blázen by mohl pochybovat, že to bude Sicílie.“

william martin tombA tak se Ewel Montagu pustil do práce. Nejdříve sháněl mrtvolu muže nedávno zemřelého, jehož příbuzní by neměli námitek. Jak se ukázalo, nebylo to snadné. Po marném hledání a vyjednávání, když se Montagu rozhodl, že vhodnou mrtvolu odcizí z patologického ústavu, dostal tip na mladého muže, který před několika dny zemřel na zápal plic. Získal souhlas příbuzných s podmínkou, že jméno zemřelého nebude prozrazeno. Montagu ho tedy pokřtil na majora Williama Martina, dal mu ušít uniformu na míru, opatřil mu doklady, identifikační štítek, navíc mu do kapes nastrkal útržky vstupenek do divadla, výpis z bankovního konta, fotografii „snoubenky Pamely“, její poslední milostný dopis, dopis od „otce“, cigarety á jiné drobnosti, a nakonec zapečetěnou obálku s tajnými plány spojenecké invaze, opatřené skutečnými podpisy vysokých důstojníků, jako byl například lord Montbatien. Na doporučení známého britského patologa sira Bernarda Spilsburyho byl takto upravený a vybavený major Martin uložen do kádě se suchým ledem a připraven k odeslání na místo určení. 30. dubna 1943 v 04.30 se poblíže ústí řeky Huelvy u španělských břehů vynořila britská ponorka Seraph. Posádka vystoupila na palubu, velitel ponorky N. A. Jewell pronesl krátký smuteční projev a potom bylo tělo majora námořní pěchoty Williama Martina se všemi poctami spuštěno do moře v místě, kde se proud vracel k ústí reky Huelvy.

Jakmile major Martin splnil svůj první a poslední úkol, byly jeho pozůstatky uloženy na místním hřbitově v Huelvě za asistence britského vicekonsula ve Španělsku.

Vše bylo odtajněno až ve sborníku „Psychological Warfare Casebook“, The John´s Hopkins Press, Baltimore, 1953.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *