Co chtějí?
V sobotu 12.4.2008 jsem se zúčastnil části konference OV KSČM v Praze s tématem Znovu o úloze komunistické strany.
To byla ovšem jen zástěrka. To hlavní bylo útočit na současné vedení KSČM, že je málo revoluční a marxisticko-leninské. Slyšel jsem staré známé obviňování Filipa, Dolejše, Ransdorfa, celého TAP z ústupu z těch správných pozic, na akci koloval elaborát různých jejich výroků v tisku s patřičným komentářem.
Nechyběla ani rozšiřovaná výzva delegátům 8. sjezdu KSČM od „skupiny pro marxisticko-leninskou obnovu KSČM“. Samozřejmě zde byl i požadavek na „kádrová opatření“ vůči těm, kteří se od „správného“ marx-leninského názoru odchylují.
Nemohl jsem nevzpomenout na rok 1968, kdy MěV KSČ v Praze dělal v podstatě to samé, pouze s jiným znamínkem. Byl zase o to víc "demokratičtější" než „demokratický proces“ – dělali konference a zasedání, až si udělali vlastní sjezd, tzv. "vysočanský".
A zde bylo skutečně čemu se divit. Nejen, že se jí zúčastnil vyloučený Milouš Jakeš, který také vystoupil v diskusi. Proto také v této diskusi odezněla „omluva“ těmto členům za vyloučení z KSČ těsně po roce 1989.
Slyšel jsem zde snůšku frází, kterých jsem se za svého působení v KSČ naposlouchal tuny. Požadavky, hřímané z tribuny, jako by mohly nahradit konkrétní práci. Třeba povídačky o zkvalitnění ideologické práce, aniž by si uvědomili, že doba nástěnek a krepového papíru je už dávno pryč.
Je otázka, co si vlastně tito přítomní, v podstatě z 80% důchodci, přejí.
Chtějí opět tu krásnou jednolitost strany, myšlenkovou sterilitu, obavy vyslovit vlastní názor?
Chtějí zastavit diskusi ve straně, hledání nových cest a úloh v nových podmínkách, do nichž jsme se dostali, v podstatě právě díky takovým Jakešům?
Slyšel jsem mezi účastníky pochvalné hodnocení Jakešova projevu. Proboha, copak jsou důležité nějaké plky člověka, který měl kdysi největší pravomoci a příležitost něco udělat? Namísto toho byl figurkou, bezduchým partajníkem, od něhož jsem nikdy za jeho působení v ÚV neslyšel jedinou myšlenku (a že jsem jeho projevy skutečně četl!) a byly to vždy nudné fráze. Člověk, který se stal nadlouho synonymem pro nekompetentnost a hloupost a bude ještě dlouho komunistům připomínán, dnes chce komunistům radit? Co ? Jak opět stranu zdiskreditovat a odtrhnout od těch posledních, co jí ještě podporují? Je snad cílem ministranička Miroslava Štěpána, kterého bylo rovněž možnost potkat na chodbě před sálem? Zřejmě od něj pocházely tiskoviny jeho KSČ, které zde byly k dostání a jejíž obsah aspiruje na zapsání do Guinessovy knihy rekordů v počtu frází na jeden decimetr čtvereční.
Divím se těm několika mladým, kteří s těmito důchodci společně tleskali. Líbí se mi jejich radikálnost a nadšení, vždy to tak bylo a tak to má být. Oni ale pro své mládí nepoznali tyto důchodce, některé o francouzských holích, před 20 a více lety, kdy seděli ve svých funkcích a přijímali do strany různé Zemany, Tlusté, Čalfy, ty, pro které byly fráze z tribun důležitější než skutečné smýšlení a poctivá práce, ty, kteří nebyli schopni vstřebat cokoli nové, kteří byli stejně tak vzdáleni názorům obyčejných lidí stejně, jako je tomu dnes. Uvědomuje si třeba David Pazdera, že by kdysi nikdy nemohl být vůbec partnerem pro diskusi s těmito partajníky, dokud by si neustřihl svůj cop?
To však samozřejmě neznamená, že je v KSČM všechno v pořádku. Ale než věnovat celý den povídačkám a nekonstruktivní kritice a doporučením ke „zkvalitnění“, „rozvinutí“ … nebylo by lépe řešit skutečně konkrétnější otázky, hlavně JAK to všechno dělat ? Nebo raději vůbec neschůzovat a přímo to provádět a mluvit s lidmi ?
Z dopisu P.D.