Ze Zpravodaje europoslance D. Strože (3)
O zlovolném hodnocení europoslanců
Hospodářské noviny do Bruselu jako zpravodajku vyslaly silně psychicky a morálně narušenou Lucii Tvarůžkovou, kterou lze už po prvních jejích opusech nazývat bez přehánění lžinovinářkou. To, co svojí redakci z evrop ské ho parlamentního prostředí doposud odevzdala, je totiž do nebes páchnoucí směsicí hnusu, podlosti a bo ha pustých výmyslů. U Tvarůžkové to ovšem není vůbec nic nového; již jako dvaadvacetiletá novinářka pravičáckého Týdne v roce 2002 čtenáře kupříkladu přesvědčovala, jakou bídu třela před převratem její rodina, která se nasytila údajně jen jednou do roka a „Den horníků“, kdy přišlo zboží do obchodů. Nebo že její těhotná maminka, očekávající mladší sestřičku, musela pašovat kojenecké oblečení z ciziny, aby bylo novorozeně do čeho obléknout. A když malá po narození dostala ekzém, rodičům nezbylo, než ji mazat „tuhým dehtem“, neboť nebylo léků. Tyto prožitky prý Tvarůžkovou vedly k tomu – jak sama napsala – aby socialistickou minulost všemožně potírala a předstihla v tom i většinu svých starších novinářských kolegů.
Takové je tedy krédo už navždy zakaboněné dívčiny, s nímž se doplahočila i do Evropského parlamentu. Tvarůžková zaměstnavatelům zřejmě vyhovuje, protože nepožadují odbornost ani objektivitu. Jde jim asi jenom o to, aby účelově špinila a diskreditovala, tentokrát pro změnu delegaci českých europoslanců – a z nich ovšem hlavně ty, zvolené za KSČM. A že plácá páté přes deváté, že si doslova protiřečí, když jednou o poslancích EP napíše jako o boháčích a o pár týdnů později je řadí mezi nejchudobnější, nevadí v redakci Hospodářských novin očividně nikomu.
Nevadí dokonce, vyzná-li se nedlouho po svém vylhaném a zlovolném hodnocení poslanců veřejně z toho, že měla strach a skrývala se zbaběle za novinami, když v letadle do Bruselu narazila na jednoho z těch, které neprávem poškodila. Nechci tu být ale advokátem ostatním, míním se pouze ohradit proti zrůdnostem, které Tvarůžková navršila na mou osobu.
V novinách, které svým působením ponížila na úroveň bulvárního plátku (v rozšířené formě potom na jejich internetovém serveru) jsem se v jejím „hodnocení“ ocitl mezi takzvaně neviditelnými, protože zavrhuji její diletantské bodování práce europoslanců.
Podle Tvarůžkové výbor rovná se výboru, neumí rozlišit mezi těmi klíčovými anebo zase úzce specifikovanými a jistě ani netuší, že z těch dvaceti (k tomu dvou podvýborů a jednoho dočasného), které v EP existují, je jich zhruba pouhých pět v médiích nejfrekventovanějších. Do jde-li pak k porovnání probíhající činnosti jednoho z těchto pěti, k nimž bezesporu náleží Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE), s Výbo rem pro právní záležitosti (JURI), jehož jsem členem, bije už na první pohled do očí, že ITRE sehrává roli téměř při všech zásadních unijních legislativách, zatímco spíše „okrajový“ JURI řeší až na výjimky pro širší veřejnost nezáživnou tematiku anebo i tu, označovanou za „důvěrnou“, dotýká-li se například imunity poslanců.
Ve výboru JURI jsem se od začátku orientoval na problematiku práv k duševnímu vlastnictví, zejména pak práv k vlastnictví průmyslovému. V této oblasti se mi podařilo přenést na jednání pléna EP i na veřejnost závažné problémy, související jak z pohledu levice s nutným bojem proti nadnárodním monopolům (kupř. tzv. softwarové patenty, autorské právo apod.), tak odrážející všeobecně zájmy České republiky. Zde obzvlášť připomínám svou, v republice ovšem zamlčovanou angažovanost v ob lasti práv na označení, kde mi moje obhajoba názvu „Karlovarské oplatky“ pro české producenty vynesla řadu mediálních útoků Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Naopak však i ocenění ze strany pražského Úřadu průmyslového vlastnictví a Stálého zastoupení ČR při EU. Do pracovní náplně JURI patří také posuzování imunity poslanců EU; zde jsem vystupoval vždy zásadně a konstruktivně, a to nejen v přípa dech, kdy bylo projednáváno odnětí či zachování imunity poslance levicové frakce GUE/NGL. Uznání mi v osobním listu vyslovila bývalá členka JURI, sociální demokratka Maria Berger, dnes rakouská ministryně spravedlnosti, se kterou jsem spolupracoval na složitém případu Vladimíra Železného. Toto všechno neznamená ovšem zhola nic pro „parlamentní zpravodajku“ Tvarůžkovou. Kdopak by té, před poslanci se věčně skrývající chudince, stačil říci, že většina témat se v EP řeší v kuloárech, nikoli až na plénu.
Při psaní svého paskvilu o mně Tvarůžková také mj. zjistila, že tzv. Písemná prohlášení, v jejichž počtu jsem s velkým odstupem na prvním místě mezi všemi poslanci ČR, mají prý nulovou úspěšnost, jelikož se žádnému z nich prozatím nedostalo nadpolovičního souhlasu a nebylo tím pádem přijato jako bod k jednání parlamentu.
I tady prokázala svou hlubokou nevědomost, protože netuší, že této formě vyjádření se v EP přikládá značný význam:
prohlášením lze totiž reagovat nejen na problémy nesouvisející přímo s prací poslance ve výborech, ale je zároveň překládáno do všech úředních jazyků EU.
Po dobu platnosti zůstává též zveřejněno na internetu a je opakovaně distribuováno všem poslancům EP, čímž je jeho dosah mnohonásobně účinnější, než osobní vystoupení na plénu.
Pro Tvarůžkovou jsem prostě „neviditelný“, ale nikoli už pro ty, kterých se texty mých prohlášení dotýkaly. Jen namátkou zmiňuji hysterické reakce pobaltské krajní pravice po vydání prohlášení „o odsouzení aktivit bývalých nacistů a jejich příznivců v některých členských státech EU“, nebo zuřivou kampaň české senátní pravice (Mejstřík, Hybášková a spol.) po vydání prohlášení „o nebezpečí zavádění autoritářských a nedemokratických metod v politice ČR“. A třeba také i mediální šílení landsmanšaftu po vydání písemných prohlášení „o nepřípustných snahách politicky ovlivňovat práva k duševnímu vlastnictví“ a „o nepřípustnosti narušování vztahů mezi členskými státy EU na základě údajně otevřených problémů spojených s druhou světovou válkou a jejími přímými důsledky“.
Neviditelný naštěstí nejsem pro Bulhary, kteří mi za činnost ve Smíšeném parlamentním výboru EU-Bulharsko udělili ihned po svém vstupu do unie stříbrnou plaketu bulharského parlamentu, neviditelný nejsem ani pro české čtenáře svých četných publikací s unijní tematikou. Jako jediný z českých europoslanců jsem také knižně vydal dvousetstránkový sborník vybraných aktivit za první polovinu svého mandátu. U většiny z těch, které má Tvarůžková ve svém testu za „hvězdy“, by na to jistě vystačilo pár stránek útlého sešitku. A když jsem jí některé z těch knih nabídl, e-mailem mi sdělila, že přijít si pro ně nemá odvahu.
Daniel Strož
Informace o aktivitách europoslance Daniela Strože. Vydání financováno frakcí GYE/NGL Evropského parlamentu. Srpen 2008
http://www.kscm.cz/article.asp?thema=3871&item=38658&category=