OBRAZ NĚMCE A NĚMECKA … (11)

logoDramatická gradace obrazu Němce od spolubojovníka proti nacismu k nelidské bestii ovlivnila i obsah odsunových variant.

Návrhy z prvních let války byly relativně umírněné. V říjnu 1940 E. Beneš v jednání s Wenzelem Jakschem precizoval svou představu o částečném transferu Němců z poválečného Československa: „Uděláme to po dobrém, zaplatíme náhradu, bude to stát nás i vás, ale musí to být. Všechny ty mladé nenapravitelné nacisty, ty pošleme do Německa a zbavíme jich vás i sebe. Potom budete Němci pohromadě a dáme vám kantony… Budete mít na vybranou, buď zůstat ve zchudlém Německu, nebo s námi." (102)

V listopadu 1940 E.Beneš v depeši, adresované ÚVOD konstatoval, že zájem čs. Vlády je, aby čeští Němci žili i v obnoveném Československu. (103) V únoru 1941 čs. vláda již soudila, že by Němci v nové ČSR neměli mít … žádných zvláštních práv." (104) V červnu 1942 Hubert Ripka v rozhovoru se sovětským diplomatem A. J. Bogomolovem nastínil plán na odsun ucelených sociálních skupin českých Němců (buržoazie, inteligence, většiny sedláků, části dělníků) jako chronických nositelů ideje pangermanismu. (105) V této době – době heydrichiády – u československé exilové elity počíná nejprve neoficiálně převažovat názor, vyjádřený expresivně Janem Masarykem. „Vybít a vyhnat ty skopčáky!" (106)

A v prosinci 1942 zdůvodňoval prezident E. Beneš nezbytnost organizovaného odsunu mj. i tím, aby se zabránilo masakrům a divokým odsunům. Současné požádal skupinu W. Jaksche, aby přestala užívat slova „sudetský, Sudetenland, sudeťák," a to ve vlastním zájmu, protože „budou navždy v českých zemích spojena s nacistickým zvířectvím na nás Češích i na demokratických Němcích prováděným." (107)

Postupná změna postoje E. Beneše k českým Němcům byla nejen úlitbou nacionálně radikalizovanému domácímu odboji (heslo doby „Němci ven!") a české exilové komunitě v Londýně, ale byla též podložena skutečností, že demokratický německý exil se ve své většině nezapojil do boje za uznání československé státnosti a anulaci Mnichova.

V desetibodovém odsunovém plánu E. Beneše z listopadu 1943 se již nehovořilo o náhradě za zabavený majetek Němců v připravovaném odsunu. Tento majetek byl prohlášen za součást reparací ze strany Německa.

„Věrní Němci se mohou stát Čs. státními občany, budou mít demokratická občanská práva, ale žádná pravá menšinová. Někdejší vysoce strukturované německé školství v ČSR bude omezeno na školy obecné. Odsunuti budou aparát NSDAP a bývalé SdP, Členové ozbrojených složek III. říše a funkcionáři i členové zájmových a profesních nacistických organizací. (108) Program nekomunistického Přípravného revolučního Národního výboru „Čtyři pražské body" z června 1943 nepřiznával „věrným Němcům" ani čs. státní občanství, pouze povolení k pobytu jako cizincům. (109)

Materiál československého ministerstva zahraničních věci z května 1944 má pro československé Němce připravena pouze dvě možná řešení: Němci, kteří se provinili vůči československému státu, mají být „vyhnáni do svého národního prostředí," tj. do Německa. Ostatní čs. Němci, kteří „projeví ochotu splynout s národem, na jehož území žijí, mohou zůstat a znovu nabýt československé státní příslušnosti." Tento návrh předpokládal asimilaci německých dětí. „Starší lidé německé národnosti, i když odmítají počeštění," nebudou vypovězeni, neboť „vypovídat osoby, které nebudou již mít děti a jejichž němectví vymře s jejich osobou, nemělo by smyslu." (110)

Jedna z posledních významnějších domácích odbojových organizací Rada tří zaslala E. Benešovi v srpnu 1944 tento kategorický vzkaz: „Nestrpíme návrat Němců, včetně (německých – J.R.) Židů." (111) Jiná zpráva z domova ze září 1944 suše oznámila, že s českými Němci, které uznávají podle jejich zákonů za říšské Němce, naloží „podle způsobu použitého de Gaulem. Majetek všech zásadně bude obstaven. Revolučním zásahům, které by ohrožovaly jejich osobní bezpečnost života, samozřejmě nebude moci být zabráněno." (112)

Také Prohlášení Národně revolučního výboru ze září 1944 konstatovalo, že „sudetští Němci zůstanou, jak toužili, říšskoněmeckými státními příslušníky, půjdou za svými soukmenovci do Reichu," provinilí budou souzeni zvláštními soudy. „Byli-li mezi Němci takoví, zvláště chudí a závislí, kteří s vlky výt musili, ač neradi, a tajně spolupracovali s Čechy, bude moci u nich učinit výjimku vláda nebo pověřené orgány po řádném vyšetřování … přičemž bude postaráno o kontrolu lidu." (113)

V Košickém vládním programu, s nímž Československá republika vstupovala do své obnovené existence, dominoval obraz Němce, který se vytvořil v posledních letech války doma, v exilu a bez ohledu na politické zaměření jednotlivých proudů české společnosti. Tento obraz v podmínkách tehdejší doby připouštěl jediné řešení v podobě nekompromisního rozchodu Čechů s Českými Němci: „Strašné zkušenosti, jichž se Češi a Slováci dožili s německou a maďarskou menšinou, které se z velké části staly povolným nástrojem dobyvačné politiky proti republice zvenčí a z nichž se zejména českoslovenští Němci propůjčili přímo k vyhlazovacímu tažení proti českému a slovenskému národu, nutí obnovené Československo k hlubokému a trvalému zásahu. Republika nechce a nebude postihovat své loajální německé a maďarské občany a zejména ne ty, kteří v dobách nejtěžších zachovali k ní věrnost, s viníky však bude postupovat přísně a neúprosně, jak to vyžaduje svědomí našich národů, svatá památka našich mučedníků, klid a bezpečnost budoucích pokolení." (114)

Odkazy

1) Drtina, P.: Československo můj osud. svazek l, kniha 1, Praha, 1991, s. 339-344,
2) Moravec, F.: Špión, jemuž nevěřili. Praha 1990, s. 216-217, 219.
3) Drtina, P.; c.d.: Tamtéž; Černý, V.: Pláč koruny české. Toronto 1977, s. 103; Klumpar, V.: Odpadnutí Slovenska a zřízení Protektorátu, archiv Národního muzea, rukopis, kartón 1, s. 22; Hitler, A.: Monology ve Vůdcově hlavním stanu 1941-1944. ed. Hrbek, J.: Praha 1995, s. 149.
4) Klumpar, V.: c.d., s. 24-28, 41-44; Kliment, J.: Dvacet let v úřadovnách dr. E. Háchy, rukopis, archiv Národního muzea, kartón 22, s. 21, 84-85.
5) Klumpar, V.: c.d., s. 34.
6) Předsednictva SNJ a MNJ „Českému národu!" České slovo 31, 17. 3. 1939, č. 66, s. 3.
7) Venkov, 34, 16. 3. 1939, č. 64.
8) Vůdce vydal toto provolání Německému lidu. Venkov 34, 16. 3. 1939, ž. 64.
9) Postup obsazování Čech a Moravy. České slovo 31, 16. 3. 1939, č. 65, s. 2.
10) Klid se vrací. Národní politika 18. 3. 1939, č. 77.
11) Český národní výbor: Národe Český. cit. podle Klumpara, V., c.d., s. 30.
12) Cyphelly, V. A.: Politická čítanka. Praha 1939.
13) Srv. Klumpar, V.: c.d.; Kliment, J.: c.d.
14) Kliment, J.: U obětovaného prezidenta. část III. – dodatky, archív Národního muzea, kartón 24, s. 21, 40, 72 aj.
15) Haacke, U. – Krumsteller, B.: Geschichtsbuch fur die deutsche Jugend. Leipzig 1940, svazek 5, s. 30-31; srv. též Rohlová, D.: Měnicí se obraz česko-německých vztahů v učebnicích dějepisu. Diplomová práce PeF ZČU  Plzeň 1995; Lemberg, H. – Eibt, F.: Deutsch-tschechische Beziehungen in der Schulbuchliteratur und im popularen Geschichisbild. Braunschweig 1980.
16) Wagner, E.: Die rassische Herkunft des Tschechen. Sturmer, listopad 1938.
17) Jung, R.: Die Tschechen – Tausend Jahre deutsch-tschechischer Kampf. Berlin 1938, s. 20-26, 41-88, 204 aj.; srv. též Oskar Ulrich. Der grosse Irrweg der Tschechen. Prag 1943.
18) Hitler,A.: c.d., s. 186.
19) Kural, V.: Místo společenství konflikt! Praha 1994, s. 39-170
20) Hitler, A.: c.d., s. 186.
21) Klimek, A. – Holman, P.: Vítěz, který prohrál, generál Radola Gajda. Praha, Litomyšl 1995, s. 28, Jiří Stříbrný: Paměti. Vojenský historický archiv, fond 48; Podle svědectví agenta SD redaktor Jan Scheinost, čelná osobnost českého předválečného fašismu a katolického fundamentalismu, v období protektorátu (nehledě na formální kolaborační aktivitu) zcela vystřízlivěl z protinacistických iluzí. Podle Scheinosta nacisté v čele s K. H. Frankem vedli proti katolické církvi v Čechách kulturní boj daleko horší, než byl za první republiky, „neboť tehdy bránila církev Československá strana lidová a za okupace nemohla se církev vůbec bránit. Archiv ministerstva vnitra v Praze, 305-386-2.
22) Viz blíže: Rohlová, D.; c.d.
23) Stručné dějiny Říše. Praha 1943, s. 75.
24) Srv. Tomeš, J.: Historie v letech zkoušky. Praha 1985; Werstadt, J.: Odkazy dějin a dějepisců. Praha 1948; Kliment, J.: c.d. kartón 22, s.3. 25) Hitler, A.: c.d. s. 226.
26) Cit. podle Kural, V.: c.d., s. 190.
27) Kliment, J.: c.d.. kartón 23, s. 203.
28) Klumpar,V.:c.d., s.55.
29) Kliment, J.: c.d., kartón 22.
30) Tamtéž, s. 97
31) Hácha, E.: Rozhlasový projev 30. května 1942: „Kdo dosud plnil své povinnosti a soustředil se na práci, ten také dnes klidně pracuje ve svém povolání a tomu nebyl zkřiven jediný vlas na hlavě… Kdyby nebylo štvaní pana Beneše, jeho lidí v cizině a jeho tajných přisluhovačů v našich zemích, naše vlast by byla nejpožehnanější a nejklidnější končinou v Evropě. Všechna tvrdá opatření Velkoněmecké říše, která nás dosud postihla, byla vyvolána nesmyslnými pokusy o politický odpor, podněcovaný z ciziny panem Benešem … Místo českého národa je v tomto velikém boji jedině po boku Velkoněmecké říše. Nepřátelé Velkoněmecké říše jsou také nepřáteli českého národa… Buďte ubezpečeni, že kdyby pan Beneš zvítězil, štěstí naší vlasti a vašich rodin a dětí bylo by zcela zničeno bolševismem… V tomto boji nemůže být těch, kteří stojí stranou. Zde je možné jen dvojí: buď jít s Říší, anebo se proti ní postavit. Ten z vás, kdo by se odvážil jen v nejmenším proti Říši pracovat, bude zničen. Jen na vás je dnes, abyste svou prací a svým přičiněním přispěli k vyhubení zrádců Říše, kteří jsou také našimi nepřáteli." V hodině dvanácté. Praha 1942, s. 7-9; Emanuel Moravec, projev 28. 6. 1942: (německý národ – J. R.), „který nás zachránil před hrůzami války a který bdí dnes nad klidem Evropy a stojí jako nerozborná stěna daleko na východě, aby naše kraje chránil před morem bolševismu." In: O český zítřek. Praha 1943, s. 186.
33) Moravec, E.: O český zítřek, Praha 1943, s. 40-41
34) Vajtauer, E.: Český mythus – co nám lhaly dějiny. Praha 1943. s. 64.
35) Moravec, E.: c.d., s. 57, 152, 342.
36) Lažnovský, K: Říše a my. Praha 1941, s. 54.
37) Moravec, E.: Ve službách nové Evropy. Praha 1940, s. 156.
38) Moravec, K.: Děje a bludy. Praha 1941, s. 84.
39) Zlom, J.: Buď-anebo: Pohled na českou skutečnost. Praha 1943, s. 48-49
40) Moravec, E.: c.d., s 284.
41) Vajtauer, E.: c.d.. s. 57, 153, 120, 119.
42) Např. Moravec, E.: c.d., Praha 1943, s. 26, 101.
43) Moravec, E.: Děje a bludy. Praha 1941, s. 97; Moravec, E.: O český zítřek. Praha 1943, s. 40 „Česká kultura není majetkem pouze české chalupy, nýbrž je to majetek Říše, Evropy, celého světa." s, 40-41.
44) Lažnovský, K.: c.d., s. 36.
45) Zlom, J.: c.d., s. 93.
46) Moravec, E.: c.d., Praha 1943, s. 40-41, 59-64
47) Moravec, E.: c.d., Praha 1943, s. 432, 418.
48) Zlom, J.: c.d., s. 81-93.
49) Vajtauer, E.: c.d., s. 156.
50) Zlom, E.: c.d., s. 81-93.
51) Zlom, E.: c.d., s. 126.
52) Vajtauer, E.: c.d., s. 127-141.
53) Moravec, E.: c.d., Praha 1943, s. 22. „Proto snad jsou určité těžkosti soužití mezi Němci a Čechy, poněvadž oba národové jsou si tak příbuzní a blízcí. Dějiny jednoho bez druhého jsou nemyslitelné. Je tu jednota rasy, jednota kultury, jednota způsobu života a jednota pracovního dynamismu a podnikavosti, německý národ je nám po krví nejbližší." Tamtéž, s. 178.
54) Tamtéž, s. 444; Moravec, E.: Ve službách nové Evropy. Praha 1940, s. 143, 223; Vajtauer, E.: c.d., s. 149; Zlom, J.: c.d., s. 136.
55) Tamtéž
56)   Moravec, E.: c.d., Praha 1943, s. 101.
57) Tamtéž, s. 358
58) Vajtauer, E.: c.d., s. 129.
59) Moravec, E.: c.d.. Praha 1943, s. 165.
60) Provolání domácího odboje, určené německému obyvatelstvu. duben 1940. In: Vondrová, J.: Češi a sudetoněmecká otázka. Praha 1994, s. 58.
61) Viz blíže Kural, V.: c. d., s. 38, 65; Plán župního vedení NSDAP v Liberci na rozděleni a násilné poněmcování českých zemí „Zásady   nového politického uspořádání českomoravské oblasti." 1939. In: Příspěvky k dějinám KSČ. 1961. č. 5, s. 735.
62) Tamtéž, s. 737
63) Depeše Z. Bořka Dohalského E. Benešovi 13 – 21.9.1941. In.: Vondrová, J.. c.d., s. 119-120.
64) V. Nosek H. Ripkovi 8.12.1942. In: Vondrová, J.: c. d., s. 205.
65) Např. Zpráva ministerstva národní obrany pro E. Beneše o postoji čs. vojáků k možnému vstupu sudetských Němců do struktur čs. prozatímního státního zřízení z 15. 9. 1941. In: Vondrová, J.: c. d., s. 121; studie F. Černého o problému Němců v ČSR po válce z listopadu 1941. In.: tamtéž: s. 140.
66) Memorandum J. Kally „Náš boj" z 18.1.1940. In.: tamtéž: s. 39 – 41.
67) Memorandum prof. Z Pešky o výměně obyvatelstva ze srpna 1939, tamtéž, s. 21; depeše V. Krajiny pro P. D. se vzkazem Z. Bořka Dohalského 3. 12. 1940, tamtéž, s. 79; depeše ÚVODU pro E. Beneše k německé otázce z 9.12.1940, tamtéž, s. 82; Prozatímní memorandum o řešení sudetoněmecké otázky, připravené J. Císařem, květen 1944, tamtéž, s. 273.
68) Studie „Stať Masaryk – Vládnout znamená předvídat." Červen 1940, tamtéž, s. 96.
69) Kural, V.: c.d., s. 112; Jaromír Nečas Bohumilu Laušmanovi. září 1940. In: Dokumenty z historie česko-slovenské politiky 1939-1943. ed. Otáhalová, M.: I. Praha 1966, s. 128.
70) Rudé právo, srpen 1939, září 1939, únor 1940, srpen 1940, leden 1543, srpen 1943, září 1943. In.: Rudé právo 1939-1945, Praha 1971, s. 19, 23, 60, 100, 389, 426, 438.
72) Rudé právo, listopad 1939: Rytíř smutné postavy – Edvard Beneš. únor 1940, duben 1940, červenec 1940. „Čeští lidé nepropadnou a nesmějí propadnout – o to se my, komunisté, postaráme – šovinislickému běsněni proti všemu německému, jaké v něm rozdmýchává česká buržoazie, zejména lidé Benešovi. Německý dělník, německý utlačený lid je spojencem v našem boji a jen spolu s ním dojdeme svého osvobození. " Prosinec 1940. Nejednoznačné bylo komunistické hodnocení událostí 17. listopadu 1939: Čeští šovinisté z okolí Beneše, kteří mezi pražskými studenty živili šovinistické protiněmecké nálady, a aby se vykázali nějakými úspěchy svým anglickým kapitalistickým chlebodárcům, agitovali mezi studenty pro nerozvážné akce – nejsou bez viny na tom, že K. H. Frankovi byla jeho krvavému dílu poskytnula záminka." Tamtéž. In: Rudé právo 1939-1945. c.d., s. 37, 55-56, 81, 89, 138.
73) Vondrová, J.: c.d., s. 20.
74) Tamtéž, s. 197-198.
75) Vzpomínky Čechů v protektorátu na německou pomoc proti nacistické perzekuci se vyskytují pouze ojediněle. Například Jaroslav Drábek podal portrét gestapáka z pankrácké věznice Hanse Gabla, který pod vlivem své české družky pomáhal Čechům. (Jaroslav Drábek: Z časů dobrých i zlých. Praha 1992, s. 110) Josef Kliment vložil do svých pamětí seznam Němců, kteří údajně podporovali Čechy. (Kliment, J.: c.d., kartón 23, s. 209 aj.) Rozhodující pro příklon většiny komunistů doma i v exilu k radikálnímu nediferencovanému obrazu Němce – nepřítele bylo až vyhraněné stanovisko Gottwaldova moskevského vedení KSČ z roku 1944; srv. dále Tomáš Staněk, Odsun Němců z Československa 1945-1947. Praha 1991, s. 41.
76) Zpráva z 25. 11 1943. In: Vondrová.: c.d., s. 263.
77) Masaryk, J.: Volá Londýn. Praha 1948, s. 50-52, 95, 110, 164.
78) Tamtéž, s. 208, 218, 279.
79) Koncept zprávy Čs. ministerstva zahraničních věci o situaci ve vlasti říjen – listopad 1943. In: Vondrová, J.: c.d. s-263.
80) Tamtéž: s. 279.
81) Tamtéž, s. 287
82) Rudé právo, září 1943. In: Rudé právo 1939-1945. c.d., s. 441.
83) Dr. Jan Šrámek: Politické projevy v zahraničí. Praha 1945, s. 36.
88) Stašek, B.: cit. podle T. Staněk, c.d., s. 59.
85) 24. září 1945 navštívil arcibiskup J. Beran např. sběrný tábor Němců v Lašanech u Prosečnice. Srv. Rataj, J.: Z Plzně do Vatikánu. Životní cesta kardinála ThDr. Josefa Berana. In: Sborník PeF ZČU v Plzni. dějepis XVI., Plzeň 1995, s. 81.
86) E. Beneš V. M. Molotovovi 9. 6. 1942. In.: Dokumenty: historie československé politiky 1939-1943. 1., c.d.
87) Projev Beneše 3. 2. 1944. Vondrová, J.: c.d., s. 271.
88) Kliment, J.: c.d., kartón 23, s. 212.
89) Masaryk, J.: c.d., s. 38, 41, 197, 95, 105, 174, 226, 230.
90) K přechodnému zvýraznění Zinnerovy skupiny – viz Kutal, V.: c.d., s. 135-136, srv. též Staněk, T.: c.d, s. 43,48.
91) Viz pozn. 65.
92) Tamtéž: s. 120-121.
93) S. Ingr E. Benešovi 8.4.1941, Vondrová. J.: c.d., s. 105.
94) Fischl, V.: Hovory s Janem Masarykem. Praha 1991, s. 78-79.
95) „Kdo by po všech budoucích obětech, které národ náš přinesl a přinese, chtěl brát Němce do ochrany, i řešením kompromisním, tak jednalo by se zde o mravní nebo rozumovou úchylnost." Studie Stát – Masaryk – Vládnout znamená předvídat. červen 1940, Vondrová, J.: c.d., s. 96.
96) Studie F. Černého o problému Němců v ČSR. listopad 1941, tamtéž, s. 139-142; Zpráva z domova o růstu nenávisti vůči Němcům. 10.7.1944, tamtéž, s. 279.
97) Tamtéž.
98) Poznámky H. Ripky k memorandu E. Beneše 25. 2. 1941. tamtéž, s. 97.
99) Kural, V.: c.d.. s. 108.
100) Depeše o protiněmeckém smýšlení českého národa 17.8.1944. Vondrová, J.: c.d., s. 281.
101) E. Beneš vedení Treuegemeinschaftu 1.12.1942, tamtéž, s. 203.
102) Záznam Smutného o jednáni E. Beneše s W. Jakschem 16.10. 1940, tamtéž, s. 66.
103) Depeše E. Beneše pro ÚVOD 26. -27.11.1940. tamtéž s. 77-79.
104) Poznámky L. Feierabenda E. Benešovi 15.2. 1941. tamtéž, s. 93.
105) Rozhovor H. Ripky s A. J. Bogomolovem 4. června 1942. tamtéž, s. 164-165.
106) Tamtéž, s.179.
107) Viz pozn. 101, s. 202; záznam H. Ripky o rozhovoru E. Beneše s P. Nicholsem 3. 12. 1942, tamtéž, s. 205.
108) Desetibodový plán E. Beneše k transferu sudetských Němců z ČSR. listopad 1943, tamtéž, s. 264-265.
109) Krofta, K.: E. Lány E. Benešovi. Čtyři pražské body 21.6.1943. In.: Dokumenty z Historie Československé politiky 1939-1943. c.d., II., s. 714.
110) Prozatímní memorandum o řešení sudetoněmecké otázky, připravené J. Císařem. květen 1944, tamtéž, s. 276-277.
111) Depeše Rady Tří pro E. Beneše 23. 8. 1944. tamtéž, s. 285.
112) Zpráva z domova, zaslaná doc. Tůmou 1. 9. 1944. tamtéž, s. 285.
113) Programové prohlášení Národně revolučního výboru „Československému lidu", září 1944, tamtéž, s.28-288.
114) Návrh programu vlády Národní fronty. Moskva 21. 3. 1945, tamtéž, s. 319-320.

Autor: Doc. PhDr. Jan Rataj, CSc.
Vydala Obvodní rada Klubu Českého pohraničí Praha 10 ve spolupráci s Křesťanskosociálním hnutím jako publikaci určenou pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Publikace neprošla řádnou jazykovou úpravou. Praha, duben 2001. Redakce J. Řezníček. Připravil JUDr. O. Tuleškov

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *