Pád vlády, aneb český kocourkov

logo Bombastické titulky provládního tisku o pádu vlády, o rebelech, kteří jsou tak slušnými lidmi, že si dovolili vyjádřit svůj názor a také dle něho hlasovat a tímto způsobit pád vlády. Pravicoví poslanci a jejích strany mají plná ústa demokracie a jejich pochybných hodnot, přitom ji pomalu nikdo z nich nectí. Píše se o otevřeném nepřátelství a nevraživostí již se dostává právě těmto jinak smýšlejícím, Bursík s Toplánkem a Čunkem, si mohou podat ruku, zaručeně jsou těmi, kdo onu demokracii posunuli k něčemu tak odpornému, co lze označit za diskreditaci tohoto politického systému.

 

Celé toto jednání jsem poslouchal od začátku do konce, poslouchal komentáře, toho či onoho zasvěceného. V projevem mnohých bylo mnoho pravdy, která těm druhým byla solí v očích, padaly i slova, která jsou inteligenci a demokracii náhony vzdálené. Topolánek a jemu podobní svými výpady na adresu komunistů ukázali svou myšlenkovou ubohost, která navíc s demokracii nemá nic společného.

Při této příležitostí, kdy nám padla vláda, je třeba na rovinu také říci, že tím, kdo ji potopil, byla ona sama, arogance moci se mnohdy nevyplácí a zákony, které zde byly po dvě desítky let schvalovány a neustále inovovaný přispěly velkou měrou k rozbití státu a jeho rozkradení a vytunelování. Pod to vše se podepsali nejen pravicové vlády a jejich poslanci, ale v mnohých případech i samotná ČSSD. Postavením minulého politického systému mimo zákon, zákony, které byly stvořeny nenávisti, nic dobrého nepřinesly, rozdělily společnost, byly poplatné svým hrubým antikomunismem, likvidovaly lidí, doháněly mnohé k sebevraždám. Nastolili nám zde druhou strano oné mince, tedy mafiánský kapitalismus, který nemá obdoby v dějinách tohoto dnes rozděleného státu. Údajně zde zvítězila pravda a láska, nad lží a nenávisti. Mnohý z nich nepřiložil pověstnou rukou k tomu, co zde vybudovaly více jak dvě generace, zato se chovají, jako by jim tady vše patřilo, co mohli rozprodali, nechali vytunelovat a rozkrást, prý z cizího krev neteče, ale za špinavými nehty jim toho mnohým dost zůstalo. Vše se dělo a děje bez vlastní zodpovědnosti a trestního postihu a kauz různého typu nám neutěšeně přibývá. Hesla typu „ nejsme jako oni “ byly lacinou zástěrkou, dvacet let vlády těchto „ elit “ národa a platí „ nejme jako oni, jsme daleko horší “.

Nejhorší na tom je ta skutečnost, že peníze z privatizace a rozprodeje skončily v černých dírách díky zákonům, které stvořili ti, jenž by měli tuto zemí chránit od takovýchto praktik. Žel neochránili a různé kauzy a to i ty, v nichž jme museli zaplatit miliony či miliardy jsou toho příkladem. Ze státu, který byl v mnohá ohledech soběstačný udělali za pár let montážní stát, který je snadno ovládatelný nejen nadnárodním kapitálem ale i státy, kde má či mají své sídlo, příkladů je bezpočet. Stát netopí v dluzích, dvacet let za to mohli komunisté, teď hospodářská krize, jen politici jsou stále z obligy, oni za nic nemůžou.

Je s podivem a je to jak v pověstném Kocourkově, když sama vláda, tedy titíž, jenž jsou zároveň i poslanci rozhoduji o svém bytí či nebytí. Bylo to opravdu dojemné a s ironickým úsměvem jsem se dívat do tváří těchto jedinců, když při hlasování pronášeli to pověstné „ proti návrhu “. Je s podivem, že díky takovýmto zprzněným zákonům mohou hlasovat pro svá koryta. Kdybych to vzal dle toho, že to již byl pátý pokus o pád této vlády, pak to byli panové a paní ministryně, kteří vždy rozhodli o svém bytí. Každý takovýto pokus skončil rozdílem menším, než je poslanců v ministerských křeslech.Tedy od samého začátku zde byl evidentní podvod a Topolánkova vláda, ale i ty předešlé, pokud byla či nastala takováto pádu blízká situace, udrželi se a vládli v této zemí se znaménkem bezcharakterností. Topolánkova vláda do včerejšího dne měla vždy 101 hlasů a to díky sedmí či osmí poslancům, členům vlády, a také díky přeběhlíkům, tedy bezcharakterním lidem, kteří byli dopředu zkorumpovaní, nebo byly na ně díky nátlaku za možná pochybení vypracované kompromitující materiály.

Laciný antikomunismus už nezabírá, pomalu kráčí na smetiště dějin, kde skončí i mnohými opěvovaný kapitalismus a jeho tržní hospodářství, kde jak se ukazuje trh nevyřeší nic, jen státy, které se vydaly touto cestou byly rozprodané, rozkradené a vytunelované a to díky podbízivostí a mnohdy i chamtivostí svých vlastních politických elit národa. Dravý kapitál přišel, zhodnotil své zisky a z nás udělal lokaje a služebnictvo. Je totiž stále velký rozdíl mezi zeměmi bývalé EU a té současné. Rozpory i když se o nich moc nehovoří byly a jsou, a jsou v neprospěch bývalého „ východu “, jenž je tu více či méně v kritickém stavu a jejich občané to cítí velice znatelně na každém svém kroku.

Velice si cením slov, které byly vyřčené z úst bývalé poslankyně Bursíkové strany, poslankyně Jakoubkové, ale i ostatních, kteří dali této vládě „ červenou kartu “. Topolánkovy výpady proti komunistům, jenž mu jsou solí v očích jen ukázaly, jak daleko má tento občanský demokrat k demokracii a jejich hodnotám, zde mohu zodpovědně říci, že velice daleko. To samé by se dalo říci i o dalších elitních politicích, jakými jsou Bursík a Čunek, ale i mnoho dalších. Všem těm, kdož položili tuto vládu temna, zla, korupce a lží, je třeba poděkovat za odvahu a statečnost, že se dovedli postavit těmto mafiánským praktikám v politice a nejen v ní. TI, kdož v této zemí šíří nenávist a nesnášenlivost, kteří staví občana proti občanu, zvýhodňují jen určitou část této společnosti nemají právo vládnout v této zemí, navíc je evidentně vidět, že jsou to především oni a ne komunisté, kteří se vůbec z minulostí nepoučili. Tak se nedivme, že v této zemi, je politika a politická kultura na nule.

Januš Adamus

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *