Říman opět perlil v televizní besedě
Beseda na politická témata a nejen je, jenž moderuje paní Jílková, mně mnohdy doslova nadzvednou ze židle a když pak člověk slyší slova vyřknuté člověk, jenž v této zemí byl buď co buď ministrem, jako pan Říman, pak to není jen na nadzvednutí, ale o tom, jací lidé se po roce 1989 dostali do politiky a to i na ty nejvyšší místa. Jeho slova, kterými tak obohacoval vědomí jiných jsou také mottem této polemiky.
To se to vládne, když není žádná odpovědnost, stát je zadlužen nebývalým způsobem, chybí peníze na vše, životní úroveň se propadá, domácností dluží ohromné finanční prostředky, šest z deseti rodin, váže konec z koncem, nezaměstnanost roste neuvěřitelným tempem a prosperita je ta tam.
Případ Nomury není ojedinělý a stát, tedy my všichni daňoví poplatnici platíme za arbitráže ze státní pokladny nemalé finanční prostředky. Čím to, by se nejeden zeptal, odpověď žádná. Proč také, když se ukazuje, že počínaje vládami a konče státní byrokracií, které se vystřídaly po roce 1989 nebývale vzrostla korupce a švindl a to vše beztrestně. Těch pár jedinců, jenž ochutnává život z druhé strany mříži, je jak šafránu. A tak se nedivme, že co mohli,to rozprodali, rozkradli, rozdali a vytunelovali bez jakéhokoliv studu či uzardění. Kuponová privatizace byla spíše tunelovou privatizací ve prospěch pár tisíců jedinců, jenž se neostýchali okrást nejen daňové poplatníky, ale i státní kasu. Daňový poplatník ač dostal pár tisícovek, byl vzápětí okraden úspornými balíčky Klausovy vlády.
Ekonomické „ špičky “ státu, jenž získaly pochybnou slávu tím, že nechali okrást a ožebračit svůj vlastní národ, jezdí osvěcovat západ, jak lze také hospodařit v zemi, kde je vše k mání. Par let stačilo, aby státní dluh začal narůstat do nebývalých rozměrů. Jistě i ten poslední neandrtálec bez ekonomického vzdělání pochopí, že pokud vše rozprodáme a neinvestujeme do nových zhodnocovacích procesů, jsou to prožrané peníze, tedy jinými slovy privatizace čehokoliv vedla k okradení státu, jeho vytunelování a k přesunu bohatství na jednotlivce a to vše beztrestně. Ono se pravdě není čemu divit, vždyť i schvalované zákony nikdy nebránily tento stát a jeho kasu, ale jen Ty, co zde bezedně kradli či rozkrádali. Propojení státní správy s mafiemi všeho druhu a korupce, je toho dostatečným příkladem. A zde je třeba jasně říci, že do tohoto svinstva jsou namočení jak poslanci, tak senátoři, tak vládní činitelé a úřednici, tedy celá státní byrokracie, která zde vládla a vládne po roce 1989. Lidem naordinovali prostoduchou iluzi svobody, oni sami sobě pak svobodné rozkradení státu. Jedinou věci, kterou dokázali je to, co nám je dnes dáno žít v této zemí, tedy postupující bídu, nezaměstnanost, sociální, pracovní a životní nejistoty, Zkorumpovaný státní úředník, jenž občanskou společnost spoutal zákony a pokutami, jenž jsou v podstatě pokutami likvidačními, je toho příkladem.
Státní úředník skupuje díky záměrně děravým zákonům vše, co mu dává jistoty zbohatnutí a tak se nedivme, že se vykupuje ve velkém půda / která nás kdysi živila / a to za doslovnou hubičku, svým nabyvatelům pak přináší milionové zisky. Nejinou věcí, která zjevně přispěla k tunelům, je bezbřehá privatizace a to jakoukoliv metodou a také tzv. ochrana investic, kde zjevně došlo k takovým chybám, dá se říci i záměrným, že mnohým zůstaly nemalé finanční prostředky ve vlastních kapsách a stát zaplatil z daní nás všech, nemalé finanční prostředky v prohraných arbitrážích a to si ještě naši politici vyjednali beztrestnost. Přitom na druhou stranu jsme nedokázali ochránit naše investice či zájmy v zahraničí, což zjevně také nebylo zadarmo. Kde se člověk stačí podívat, je to vše o korupci a korupčním prostředí.
Přitom tentýž stát nemá na to, aby zvyšoval životní úroveň svých občanů, zvyšoval status minimální mzdy či nutil zaměstnavatelé, aby zvyšovali mzdy, při stále se zvyšujících životních nákladech. Ubírá na zdravotních a sociálních vymoženostech, doslova okrádá své občany , jimž zdaňuje vše a ještě vybírá poplatky za kde co, neboť kde je vše rozkradeno, není také kde brát. Aby si udrželi vládu nad občanskou společností a tím i svůj životní standart, korumpuji určité vrstvy společnosti ve jménu pozdějších hlasů ve volbách do čehokoliv. Nedivme se, že mnozí mají nesmyslné úlevy na čemkoliv, včetně různých odpisů a úlev, jiní to zaplatí třeba i z minimální mzdy, která v současné době tak stačí akorát na zaplacení bytu a jízdné do zaměstnání, kde jsou finanční prostředky na živobytí nikoho nezajímá. Sociální sítě jsou tak děravé, že nám roste neúměrným způsobem žebrota a bezdomovectví. Lidé nestačí platit své životní náklady, splácet své dluhy a to nejen díky tomu, že přišli o práci. Jsou tu i jiní, kteří je bezedně okrádají, jako banky, jenž obhospodařuji jejich konta, kreditní společnosti, lichváři, jenž mají nekřesťanské zisky a tyjí z doslovné bídy těch druhých. Jsou zde společností, jako ČEZ s miliardovými zisky, ale také z cenou za služby, která plundruje peněženky těch, kdož jsou nucení odebírat jejich služby a to není jen ČEZ, takových je tady mnoho, jsou jak pijavice a chovají se jak cizopasníci. Bezmoc jedněch se snoubí s lichvou a bohatstvím těch druhých.
Ona demokracie, jenž tak mnohým popletla myšlení, je vykoupená velice drahým způsobem, navíc tato společnost je tak svázaná zákony a z nich vyplývajícími odstrašujícími tresty / pokuty všeho druhu /, že se pomalu rdousí a dochází ji dech. Jinými slovy, žijeme ještě větší totalitu, než byla ta minulá, je to totalita zvůle “ elit „ a zkorumpované byrokracie, jenž tyje z hloupostí vlastního národa a zástěrkou jí je bezedný antikomunismus na který ještě mnozí v této zemí slyší.
Januš Adamus