Žijeme v totalitě, která nemá v této zemí obdoby
Ano takto se dá pojmenovat stav, ve kterém se nachází tato země. Dnes to lze říci bez okolků a naplno a to bez jakýchkoliv příkras. Poslední jednání předsedy vlády Jasna Fischera, kdy si pozval k jednání všechny pravicové strany včetně středopravé ČSSD a vynechal z jednání třetí nejsilnější parlamentní stranu KSČM jen proto, že ony pravicové mající slovo demokratická ve svém nazvu, ač se tak po dvě desetiletí v žádném případě nechovají je toho důkazem.
Aby to nebylo zase až tak do očí razící i pravicový tisk přispěchal z patřičným argumentem, dle něhož se dokonce TOP 09 dostala v preferencích před KSČM, tudíž se asi dle toho KSČM stává k radostí všech pravicových stran okrajovou parlamentní stranou. Myslím si, že takto to v žádném případě není, jenže jak dokázat těmto stranám, že ne KSČM, ale ony všechny svým jednáním a svými činy znehodnocuji principy demokracie a jejich hodnoty staví tuto do pozice ještě úděsnější totality, než byla ta minulá, totality a nadřazeností pravice a pravicových stran a tím i jejich vlád, které nemají nic společného s tím, že je to vláda lidu a že jediným cílem jejich vládnutí je blaho lidu této země. Jsou to ony a jejich politici, kteří sice mají ústa plná demokracie, ale v žádném případ ji nectí a jsem přesvědčen o tom, že mnohý z nich ani neví, co toto slovo znamená. Překvapil mně i premiér Jan Fischer, myslel jsem si, že alespoň on je natolik vyzrálým, soudným a objektivně schopným posoudit daný stav a nebude poklonkovat pravici, natož jitřit jakékoliv rozepře. Žel z pohledu větší části občanské společností této země je to omyl, je to prostě o tom, že jeho vládu stvořila stredopravá ČSSD společně s pravicovou ODS za přispění a posvěcením všech ostatních prvicových pidistraniček zasedajících v poslaneckých lavicích. Pokud takto hovořím o straně KDU-ČSL, či straně Zelených, pak zcela oprávněně, jsou počtem svých členů stranami malými, navíc se ještě dělí a snaží se pod jiným názvem převléci kabát v domnění, že se nějak pozapomene třeba na Kalouskovy maléry, či přehlédne zcela bezkrevného a stářím věčně unaveného a spícího senátora Karla Schwarzenberga , či jiné politiky, kteří se po mnohá letech vracejí do p olitiky a kandidátkách těchto nově tvořících se stran, neboť je u nás nějak dáno, že se po několika letech v jakémsi politickém zapomnění, zapomene i na jejich dřívější maléry.
Lidé jsou politikou, politikařením mocných, pletichami, korupčním jednáním a znehodnocením pojmů o demokracii a jejich hodnotách tak otrávení, že ač jsou daleci toho, aby dali kterékoliv pravicové či středopravicové politické straně svůj hlas, raději nejdou k volbám. Na druhou stranu jsou si vědomí, že jen KSČM je stranou, která jako jediná brání jejích zájmy, leč zastrašování a vyhrožování pravice je tak obrovské, že raději v den voleb zůstanou ze soudností doma, než aby třeba vítězstvím KSČM ve volbách přivodili v této zemí občanskou válku. V této souvislostí je třeba na říci a třeba i připomenout, že se takto tady v pravicovém tisku prezentovali a to zcela beztrestně mnozí zavilí antikomunisté. Nějak tak na okraj nezapomněli poznamenat, že v případě, kdyby se komunisté dostali k moci, jsou připravení vzít opět zbraně do svých rukou. A vůbec je nezajímá, že i po válce zde komunisté zcela demokratickým způsobem vyhráli volby a byli to naopak oni, kdo v minulém století rozehráli to, co se zde dělo v padesátých letech, že i oni neměli své ruce čisté. Je třeba připomenout, že nejen Sociální demokracie, ale i další strany zde spoluvládly, podílely se na spolutvorbě vládnutí i když KSČM zde měla svou vedoucí úlohu ve politické i společenské oblasti. Dnes tyto strany se vymezují vůči KSČM i když je politická situace ve statě neporovnatelně jiná a jsou to naopak ony, které o demokracii hovoří ve všech pádech, ale nějak pozapomněly, co toto slovo nebo tato slova znamenají