Odkud se bere antilevicová hysterie na internetu?
Kdykoli se objeví na netu text, který podněcuje diskusi mezi pravicí a levicí, následuje podobný scénář výměny názorů.
S využitím několika dokola se opakujících pseudoargumentů o svobodné volbě, rovnosti šancí, komunistickém násilí v minulosti a prosperitě vyplývající automaticky z tržního hospodářství, pošlou převažující zastánci pravicových názorů levičáky kamsi. S nádavkem, že zbytky levice tvoří beztak »hloupá, líná, bezcharakterní, závistivá lůza neschopná postarat se sama o sebe«. A tím diskuse končí.
Matematická statistika je přitom jednoznačná. 85 procent obyvatelstva, které vyrůstá ve světě ve slumech, prožije v bídě a každodenním zápase o přežití celý život. Sociální mobilita a formální rovnost šancí, které jsou pilířem obhajoby kapitalistického systému, jsou jen falešným mýtem živeným zdůrazňováním osudů malé hrstky těch, kterým osud sociální vzestup skutečně dopřál. V ČR nejsou ještě sociální rozdíly tak velké, leč i náš kapitalismus takovéto hrdiny potřebuje k obrušování sociálního napětí a potvrzování své legitimity, a tak je přirozené, že akce, jako je Talentmánia nebo Česko Slovensko má talent, se těší všestranné podpoře pravicově orientovaných mocných, stejně jako zvěčňování příběhů sportovců, nebo uměle vytvořené osudy Milionářů z chatrče.
Neumím ze své pozice odhalit, kdo a s jakými úmysly vystupuje na internetu jako profesionální antikomunista, resp. antilevičák. Vím o placení antikomunistickým demonstrantům na komunistických manifestacích, z toho vyvozuji pravděpodobnost, že i mezi neúnavnými pisálky píšícími posměšné poznámky vůči autorům levicových názorů jsou i tací, kteří to mají jako brigádu. Jistě ale bude i dost těch, kteří projevují propagandou zformovanou vlastní buržoazní nesolidární morálku dravců z džungle.
Obhájci liberální kapitalistické svobody mluví o tom, že kapitalismus je přirozený stav, nikoli systém. Už toto tvrzení vzbuzuje údiv. Kapitalismus samozřejmě systém je jako každý jiný historický společenský stav, byť nemá svoje autorské sociální inženýry. Přirozeností pak argumentovali v historii apologeti otrokářských i feudálních systémů, než je o vládu připravila deroucí se buržoazie. Každá historická společenská formace musí být logicky a zákonitě systémem a jde o to, jak umíme a chceme tento systém analyzovat, popsat dostupnými vědeckými nástroji a uznat či neuznat jeho legitimitu ve vztahu k právům člověka.
Protosocialismus (považuji tento termín za rozumný) 20. století se nepochybně řady lidských práv negativně dotkl, je však otázkou, nakolik tato negativa byla či nebyla vyvážena pozitivem zpřístupnění jiných lidských práv jiným lidem. Dle mého vyvážena byla, ale respektuji, že někdo jiný má opačný názor. Mělo by to být seriózně a nezaujatě vědecky zkoumáno, o to ale přirozeně pravicoví vládnoucí vítězové nestojí, a tak tu stojí Ústav pro studium totalitních režimů, který má čistě propagandistický význam.
Šťastní stoupenci kapitalismu si nekladou otázky, co bude zítra s planetárními zdroji, v jakých podmínkách bude kolik lidí žít, a nezkoumají další »maličkosti«. Václav Klaus nechává budoucnost na starost autorům sci-fi a připojuje se k těm, kteří říkají – dělejme vše pro kšeft a maximální zisk, o jiné se nestarejme, přirozený systém vše sám vyřeší.
Bojím se, že to není dobře, leč nezbývá mi než respektovat liberální kapitalismus, regulérně zvolený dvěma třetinami obyvatel, jako objektivní podmínku mé současné existence. Mohu tu cosi psát, ale jinak musím být součástí systému, stejně jako je tomu v případě milionů dalších lidí. Pro sebe samého mohu udělat nejvýše to, že vyvinu jisté úsilí, abych nepatřil k sociálnímu dnu rozvrstvené společnosti.
Antilevicová hysterie způsobená částečně tím, že pravice dostala šanci zařídit si opravdu stát po svém, vychyluje společnost do nebezpečně nerovnovážného stavu. Nekritická euforie a snaha dát úspěšným rychle všechno, co jim dát lze na úkor těch slabších, mohou mít nepředvídatelné následky. Ale koho to vlastně zajímá?
Petr OTÁZAL, Praha
Halo noviny, 1. 9. 2010