Protiprávní agrese

libyeO barbarském napadení Libye se hovoří a píše jako o akci OSN. Na špatně, podle mého názoru záměrně, vykládanou rezoluci Rady bezpečnosti OSN o zavedení bezletové zóny se odvolávají mezinárodní aktéři agrese a v České republice ti, kdo "pravdivě a s láskou" podporují vojenské akce proti "diktátorovi". Já však pravím: Neznalost mezinárodního práva neomlouvá, podpora válečného masakrování a ničení hodnot je podporou zločinu.

Halasně se připomíná, že většina členů Rady bezpečnosti byla pro příslušnou rezoluci; hlasování se zdrželi (ale proti rezoluci nehlasovali) dva stálí členové Rady – Ruská federace a Čínská lidová republika, a s nimi tři nestálí členové – Brazílie, Indie a Spolková republika Německo. Připomeňme si však, jak se v Radě bezpečnosti podle článku 27 Charty OSN hlasuje. 1. Každý člen Rady bezpečnosti má jeden hlas. 2. O věcech řízení rozhoduje Rada bezpečnosti kladnými hlasy devíti členů. 3. Ve všech ostatních věcech Rada bezpečnosti rozhoduje kladnými hlasy devíti členů, včetně hlasů všech stálých členů. Rozumí se však, že při rozhodnutích podle kapitoly VI. a podle odstavce 3 článku 52 strana ve sporu se zdrží hlasování.

Rusko ani Čína jako stálí členové RB ale nebyly stranami ve sporu, proto je jejich abstence bezpředmětná, a nejednalo se ani o věci řízení, ale o vojenskou akci. Rozhodující tedy je, že jejich kladné hlasy jako stálých členů RB rezoluce nedostala, a vojenská akce tudíž byla a je protiprávní.

Když byla Charta formulována, vycházeli její autoři z toho, že nebude-li existovat názorová jednota všech pěti stálých členů RB, vždy bude existovat nebezpečí vojenského konfliktu. Praxe to potvrdila; k prvnímu zásadnímu porušení čl. 27 Charty došlo při sporném hlasování RB v roce 1950, po němž následovala tříletá válka na Korejském poloostrově. Jejími důsledky trpí Korea a vlastně celá lidská společnost dodnes. I tehdy byla "spojenecká akce" hrubým porušením mezinárodního práva.

Je krajně politováníhodné, že mezinárodní právo bylo hrubě porušeno i v libyjském případě. Že aktéři agrese "zapomněli" na čl. 27 Charty a arogantně rozpoutali ničivou silovou akci, že Rusko a Čína nedomyslily, čeho se může Západ dopustit zneužitím jejich abstence. Je politováníhodné, že se dnes takřka nenajde – ve světě nebo v Čechách – právník znalý Charty a poukazující na její stále platné ustanovení v čl. 27. Pokud jde o "českou" zahraniční politiku, je politováníhodné, že se její servilita vůči agresorům rozchází s míněním většiny českého obyvatelstva.

Na druhé straně je odporné, jak značná část našich obyvatel – sama se pasující na extrémní antikomunisty – zabíjení a ničení v Libyi podporuje. Tato část nebude hledět ani na správný výklad Charty a bude trvat na válce s jakýmikoliv oběťmi. Tito "historici" vyslovují dokonce podporu nacistickému tažení proti Sovětskému svazu. Je však zase pozitivem, že se i lidé neznalí mezinárodního práva ptají: Podle rezoluce měla být nastolena bezletová zóna. Byla-li nastolena, jak to, že je libyjská obloha plna útočných letounů?

Nelze si neklást otázku, odkud se bere tento právní nihilismus a bezbřehá nenávist českých "demokratů" vůči těm, kdo nesdílejí nadšení pro tuto válku? Je možné mít různé názory na vládu plukovníka Kaddáfího či úžeji jen na jeho osobu, je možné vnímat odlišně vystoupení části libyjského obyvatelstva proti režimu. Dnes už víme, že jde o druh občanské války, a je možné nezajímat se, jak to dělají stoupenci války, o její skutečné příčiny. Je možné očekávat lišící se výsledky této podivné občanské války (v níž Západ silou zbraní podporuje jednu stranu). Je dokonce možné různě si vykládat hlasování či spíše nehlasování Ruska a Číny v Radě bezpečnosti a nahlížet na ně.

Není však přípustné přehlížet flagrantní rozchod západních mocností s mezinárodním právem. Protože dnes nejde o Libyi a Kaddáfího (když víme, že jde – ve shodě s míněním většiny našich diskutujících – o libyjskou ropu). Dnes jde především a na prvním místě o to, jak bude vypadat svět bez práva, bez řádu, který si lidstvo samo stanovilo po 2. světové válce. Dnes jde o to, zda bude 21. století stoletím barbarství, stoletím, v němž budou silné státy válkou nastolovat vlády ve slabších zemích, stoletím, v němž budou mocnosti odpovědné za zachování míru válečnými taženími nastavovat vlastní kontrolu nad nerostným bohatstvím světa. Bez ohledu na právo a svrchovanost národů a států.

Je možné v takovém barbarském světě žít?

Václav Jumr

Autor, arabista, je bývalý velvyslanec Československa v Libyi

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *