Havlovy love story s Amerikou, aneb pohled z druhé strany

logo

Přečetl jsem si s notnou dávkou ironie článek, jenž byl vytištěn v Hospodářských novinách a byl věnován Václavu Havlovi. Nestačil jsem se divit, jak je v něm idealisticky vylíčen jeho život a jeho životní postoje, což je dle mého vysoce neobjektivní a skreslující, v mnohém by se dalo říci, že je to fikce. Ono se sice říká, že o mrtvých jen dobře, v tomto případě, to žel neplatí. Tak, jak se o Havlovi říkalo, že jeho hry jsou absurdní, tak ta poslední, kterou lze nazvat „ Odcházení “, jen se odehrála v přímém přenosu smutečních dnů a jeho pohřbu, byla opravdovou absurditou, kterou za státní peníze režírovali lidé, kteří s tím, co hlásal Václav Havel byli ve velkém rozporu.

Tady lze na rovinu říci, že i samotný Václav Havel byl velice rozporuplnou osobností a až příliš byla jeho osobnost glorifikovaná. Myslím si, že Václav Havel byl ve svých úsudcích a myšlení velice nesebekritickým idealistou. Projevovalo se to u něj již od jeho mladých let, kdy zcela neobjektivně glorifikoval Západ i samotné Spojené státy. Jeho pojmy hodnotách demokracie byly až příliš velkou fikcí a myšlenkově to byly zcela scestné ideály. Žel v našich podmínkách, to bylo zcela nerealizovatelné, byla to pouhopouhá utopie. Idealizovat lze opravdu vše, ale ona demokracie a její hodnoty jsou velkým problémem i samotných Spojených států. Havel zaslepen těmito ideály, snad ani nechtěl vidět, že i samotné Spojené státy mají onu osu demokracie velice vychýlenou. Vůbec nebral na zřetel ani to, že samotné Spojené státy, ač se chlubí či holedbají všudypřítomnými slovy o demokracii a skloňují je ve všech pádech, samy s tímto mají velký problém, je to země „ dvou tváři “. To, co chtěl Havel a jemu podobní, a o čem v podstatě vědomě lhal ve svých proslovech v roce 1989, je neslučitelné s tím, co chtěli či chtějí obyčejní lidé této země. Stejnou rétoriku, jakou nám tady předváděl Václav Havel, používají mnozí politici ve Spojených státech. U nás se moc nehovoří o tom, že vzdor a protiválečné aktivity obyčejných lidí, je ve Spojených státech dlouhodobě velice silný, že je proti protestujícím používáno násilí, že jsou proti nim používány různé metody nátlaku a věznění, mnohdy ve zcela vykonstruovaných soudních líčeních.

Tatáž země, v rámci jejich hodnot o demokracii se neštítí používat násilí, vraždit a zabíjet v jiných zemích a to mnohdy v zcela vykonstruovaných obviněních. Havel byl v Americe v průběhu „ Pražského jara “, možná byl více fascinován tím, že mu tam v zcela titěrném divadle hráli jeho hru „ Vyrozuměni “ a nestačil sledovat dění okolo sebe. Proto mu také unikaly ony protesty proti válkám, jenž Spojené státy vedly na mnohých kontinentech tohoto světa. Lze říci, že Havel vždy tíhl ke Spojeným státům a k Západu, viděl je svými očima po svém. Vždyť přece jako disident spolupracoval s mnohými zahraničními organizacemi, za nimiž stály vlády mnohých zemí, včetně Spojených států, mnohdy se za nimi skrývala CIA či jiná výzvědná služba západoevropských zemí. Amerika si nezamilovala Havla, Amerika díky němu a jemu podobným, jak byl třeba Wałensa v Polsku dosáhla svého, dostala je pod svou moc, pod kontrolu mocenskou, hospodářskou, vojenskou a finanční a to ani by padl jediný výstřel, mapa světa a Evropy se rázem změnila. Havla vynesli do výšin ti, kdož jej jako loutku potřebovali, obyčejný Američan ani dodnes neví, kde bylo Československo, či kde je Česká republika. Politické špičky Spojených států záměrně vyzvedávaly nejen Havla, ale i Wałensu a další, podobné „ osobnosti “, kteří své země a národy prodali bez hanby a studu, za mrzký peníz a trochu oné, velice pochybné slávy do jejich područ, o což usilovali více jak 44 let. Havel a spol. to dělali i za peníze, byli na výplatních listinách mnohých zahraničních organizaci, sami se tím chlubili v roce 1990, jenže i mezi nimi bylo mnoho řevnivostí, obviňování, různým sporům, padaly i hrubá a neurvalá slova, což bylo sem a tam zviditelňované i v masmediích. Byl to především boj o moc, koryta a bohatství. Jaká to musela být spolupráce a na jakých základech byla postavená, když se za ní platilo dolary a markami, či jinou měnou. Už tehdy to byli lidé zkorumpovaní, byli schopni prodat vše třeba i svou rodnou zemi. Toto také vnesli do naší politiky a nejen tam. Privatizaci a restituce, jenž byly legalizované zákony lze označit, jako největší zlodějinu všech dob. Že ruku ruka myje, bylo dokázáno v mnohých kauzách, že všude přítomná mafie prorostla praktický do všeho. V roce 1989 hovořil Havel na náměstích jinak, jinak také hovořil v Kongresu USA o pár měsíců později, žel o tom se dnes nehovoří, je to tabu. Pro připomínku uvádím začátek: Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socialismu, že chci obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Byly to všechno lži…….

Nevím, koho si získal Havel, ale pochybuji, že obyčejné Američany, Ti mají svých životních problému dost a také se denně potýkají s oněmi věhlasnými hodnotami demokracie v praxi. Tudíž je opravdu velice sporné, koho či co lze nazvat či pojmenovat “ říší zla “. Neustále slyším, že jsme se navrátili do lůna demokracie, tytéž demokracie v podobách států, které nás v Mnichově zaprodaly, aby zachránily samy sebe, což bylo pouhou utopii, jak víme z dějin. Jak se ona demokracie chovala za druhé světové války, kdy si vše nechávaly zaplatit zlatem a hlavní tíhu boje nechaly na Sovětském svazu. Ta zrada tehdy opravdu mnohé nebolí a kde bychom byli, nebýt velkých obětí Sovětského svazu? Dnes, bojujeme za vlast v jiných zemích, máme jiné spojence, tedy ty, jenž se v minulosti moc nevyznamenaly. Jak potupné musí být takovéto spojenectví, ve kterém lidský život nic neznamená, nemá žádnou cenu. Havel svou pravou tvář odhalil, když vyzýval k bombardování Jugoslávie bombami s ochuzeným uranem. Je zde tedy na místě i otázka, co pro něj, mnohými tak ceněného „ humanisty “, znamenal lidský život. Havel a Wałensa prodali své země za pár zlatek, za neupřímné poklepávání po ramenou, za trochu té vrtkavé slávy, která národům obou zemí nic nepřinesla. Neboť pojem slova svoboda, je tak široký a každý člověk ji vnímá jinak. To, že tady mohu říci cokoliv a i to pravdou není, že mé slova nikdo neposlouchá a jdou do větru, že mohu svobodně volit, ale že jde o zkorumpované politiky a lidí z různorodého mafiánského prostředí, určitě svobodou není.

Změnil se život v naší zemi, to je pravdou, ale k horšímu. Vždy jsme byli pyšní na obranu vlasti, dnes jsme součásti agresivního paktu NATO, které po světě seje smrt. Ono totiž bomby se neptají, ale zabíjí. Václav Havel byl pro Spojené státy velice důležitým spojencem, díky němu vehnání do područí Západu a Spojených států šlo velice hladce. Spojené státy nikdy nechtěly zrušit NATO, síla, jakou měli odpůrci vojenských bloků v Kongresu, byla velice chabá. Navíc všemu vévodily projekty „ obranných a útočných štítů “. Stejně tak pokračují i podvratné stanice, jako je „ Svobodná Evropa“, jen se přesunuly více na východ. Vše, je podřízeno Americké nadvládě nad světem, válečné konflikty jsou na denním pořádku, kdo se nezlíbí, nebo odmítne americké bláboly o demokracii, je v ohrožení a vždy se k zaútočení nějaký důvod najde a když ne, stačí pomluvy a lži. Václav Havel nebyl obhájcem lidských práv, nebyl ani humanistou, nebo takto smýšlejícím člověkem, byla to dokonalá přetvářka, ušitá na míru, za kterou asi stojí Zbigniew Brzeziński, bývalý velký ideolog a projektant politiky Spojených států ve světě v minulé století.

 

přišlo emailem od našeho čtenáře…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *