Komunismus a fašismus (17)

Ideologie fašismu

h/ Fašistický antikomunismus

Fašismus byl – bez nadsázky – zuřivě antikomunisti cký. Komunisty považovali fašisté za své úhlavní nepřátele. Hned za ně pak řadili sociální demokraty a teprve poté liberály a další, různě orientované demokraty.

Podle A.Rosenberga, jsou komunisté a dělnické hnutí „rozsévači rozkolu“, nejvážněji ohrožující jednotu národa. Podle A.Hitlera je komunismus „starý odpůrce a úhlavní nepřítel lidstva“ /Cit.podle J.C. Festa, s. 692/. Využívá starého strachu a snaží se jej oživovat podminováváním práce. Disponuje tisíci peněžních a agitačních kanálů, a tak revolucionizuje kontinent. „Hoří tu města, vesnice se tu mění v ssutiny a rozvaliny, jeden druhého tu více nezná. Třída bojuje proti třídě, stav proti stavu, bratr ničí bratra. My jsme si vybrali jinou cestu“ /Tamtéž, s.665/. Jako vůdce národa, chce A.Hitler svou vůlí, s pomocí Prozřetelnosti zastavit zlo.

Stejně útočně vystupují fašisíé proti marxismu. Představuje podle nich vychytralé a zrádné ideje, „morovou ránu“, jedovatou nákazu, „učení jež musí vést ke zničení všeho lidstva“. Vždyť vyvrací „elementární základy veškeré lidské kultury“, jak po A.Rosenbergovi znovu připomněl moderní český politik. Protože jde o „smrtelného nepřítele“, je „nejdůležitějším cílem překonat tento světový názor, zničit jej a jeho hlavní zastánce v každém ohledu znemožnit“ /AiRosenberg, cií. Program/.

Jaké jsou hlavní hříchy marxismu? Pro fašisty bylo velikým hříchem, že „neuznává národnost“, ale vzápětí připomenou i to hlavní, že údajně „neuznává majetek“, o osobnosti nemluvě. Marxisté prý vlastnictví prohlásili za krádež. A přitom se chtějí sami „mamonářsky“ osobné obohacovat na úkor jiných. Tím vypovídají boj „nejen soukromému monopolu doléhajícímu na stát, ale i vynalézavému produktivnímu podnikání“. „Úplná socializace“ by znamenala „smrt každého tvořivého podnikání, každé osobní existence“, prohlašuje A. Rosenberg, o dvacet íet dříve než orthodoxní liberál, F. voň Hayek, ve své Cestě do otroctví. V současné argumentaci neokonzervativců proti marxismu není nic, co by nebylo před více než 70 i méně lety vysloveno.

Snad chybí jen označování marxismu za sluhu světového kapitálu a obviňování – v rámci žídobolševického spiknutí – ze „spojení s plutokraíickou demokracií“, V Moskvě panovali i podle A.Rosenberga „apoštolové světové revoluce, jejichž cílem bylo dostat všechny národy pod panství jedné ideje“. V tomto zájmu údajně využívali „národní a politickou lež“ /Cit. Program, s.10, 18/.

Obecný smysl těchto kampaní jsme opakovaně vyjádřili. Tváří v tvář domácím i diplomatickým úspěchům sovětského Ruska a postupu lidových front ve Francii a Španělsku, měly konkrétně odlákat, odtrhnout dělnickou třídu a další vrstvy od takových spojenectví. Svou útocností měly potvrdit hlavní strategickou orientaci expanze na východ a tím přilákat zájem Anglie i dalších států.

Pokračování