Komunismus a fašismus (22)

3. Základní ideje socialismu /komunismu/

a/ Idea rovnosti

Socialismus je spjat s ideou sociální rovnosti. Na rozdíl od vulgárních představ /původního tzv.hrubého, rovnostářského komunismu/ se jí nemíní rovnostářství, zajištěná absolutní rovnost příležitostí, zvláště v konzumu. Jde o rovnost v rozhodující oblasti společenského života, v základu její struktury a fungování, ve vztahu k rozhodujícím výrobním prostředkům. Jakékoli jiné interpretace znamenají hrubé zkreslení socialistických idejí. Socialismus /komunismus/ nepovažoval na rozdíl od maloměšťáckých ideologů /včetně Proudhona/ vlastnictví za krádež, ale za historický produkt, za spoluurčující složku výrobního procesu, která v dějinách prošla základními přeměnami /společenskoekonomické formace/. Prostřednictvím sociální rovnosti měly být vytvořeny sociálně spravedlivé vztahy.

Liberálové, konzervativci a ve vyhrocených formulacích také fašisté považují požadavek rovnosti za zcela absurdní, za nedostižný sen, za překážku normálního vývoje lidské společnosti. Kapitalismus je spjat s ideou svobody. Znamená však jen to, že všichni jedinci mají nárok na rovná práva a úctu, ale nemají pro naplnění svých práv a svobod stejné přirozené předpoklady, nadání a schopnosti. Víc však, než právní rovnost /garance právního státu/, jim liberální politika nehodlá poskytnout, nemá-li být přirozený rád věcí rozvrácen. Za přirozenou se proto považuje biologicky Či geneticky podmíněná nerovnost lidí /a u fašistů také ras a národů/, odlišení disponovaných a nedisponovaných, mas a elit a hierarchické uspořádání společnosti, vláda elit nad společností. Společným ideologickým zájmem je tu obhajoba soukromého kapitalistického vlastnictví výrobních prostředků jako přírodou předpokládané soutěže o přežití nejschopnějších.

V kapitalistickém společenském systému mohly být dělnické třídě, lidovým vrstvám poskytnuty různé ústupky. Vždy se však pečlivě střežilo, aby jejich možnost vstoupit do politického života nevedla k ohrožení samotných základů existence systému. Taková obava tu byla přesto trvale přítomna.

Marxismus je zpochybňován, odmítán a nenáviděn proto, že velice systematicky a průkazně zdůvodnil nezbytnost i možnost základní změny společenského uspoořádání prostřednictvím změny výrobního způsobu, prosazováním přechodu rozhodujících výrobních prostředků do kolektivního, společenského vlastnictví a tím utváření poměrů neodcizené práce, poskytující skutečnou svobodu všem lidským individuím.

Základní spor je o svobodu individua. Ale právě v této oblasti dokazuje marxismus a socialismus svou převahu na liberálním pojetím svobody jako zápasu „kdo s koho“, v němž vyhrává za „rovných“ /právních/ podmínek ten zdatnější. O fašistickém pojetí svobody nemluvě: v něm je svoboda ztotožněna s vůlí vůdce, inspirovaného Prozřetelností, se závislostí mas na elitách a podřízením méněcenných ras a národů panské rase a panskému národu.

Pokračování