Kardinál Richelieu a Páter Josef

richelieuTěžko posoudit, kdo z těchto dvou mužů má v dějinách více vlivu. Ale faktem zůstává, že nejproduktivnějším špionem kardinála Richelieua je vskutku kapucínský mnich. Jeho plné jméno zní Francois-Joseph Le Clerc du Tremblay, ale do galerie světových vyzvědačů se zapisuje jako páter Joseph (1577-1638).

Z bohatého archivu dokumentů později objevených francouzským historikem Fagnesem vysvítá, že právě tento muž, občas hanlivě zvaný »smradlavý mnich« nebo také »šedá eminence«, pracuje v naprostém utajení, stranou od lesku a třpytu diplomatických salonů, recepcí a radovánek. Jeho jediným stimulem – jak sám říká – je služba Bohu, Francii a jejímu králi. Údajně stále sní o novém křižáckém tažení, ale ve skutečnosti důsledně realizuje linii kardinála Richelieua.

Rychlá kariéra

Jako dvaadvacetiletý vstupuje v Orleansu do kapucínského řádu. Díky svému mimořádnému talentu, pracovitosti a vytrvalosti záhy získává nejen pověst u vysokých duchovních kruhů, ale i významné funkce. Jejich spektrum sahá od role představeného řádového domu v Bourges přes post převora kláštera v Rennes až po místo provinciála s dohledem nad všemi kláštery řádu v Poitou, Bretaně a Normandie. A jelikož se ve zmíněném Poitou nachází i biskupství Lucon, které od roku 1607 řídí o osm let mladší Richelieu, dochází k jejich seznámení a rovněž k celoživotnímu přátelství. A v roce 1625 se páter Jospeh stává prefektem zahraniční mise.

Všímá si ho i dvůr

josephNezměrné úsilí, nevídaná vynalézavost a nevšední kazatelské umění, jimiž se páter Joseph vyznačuje při reformování svého řádu, se brzy stávají středem pozornosti u dvora krále Ludvíka XIII. Zvláště se páter zapisuje do povědomí mocných svým dalším uměním – smyslem pro diplomacii, tajné jednání a bystré úsudky o protihráčích. Projevuje se to zejména v době mocenských zápasů i následných mírových jednání mezi Marií Medicejskou a králem v Angouleme a v Angers a zejména při dobytí La Rochelle (1628), kdy je zlomena opozice protestantských hugenotů.

Do své káry zapřáhne i dábla

>>Tento muž dokáže proniknout do mých nejtajnějších myšlenek,“ říká o něm Henri de La Tour d´Auvergne, jeho odpůrce z odbojné šlechty, a dodává: »Zná to, co jsem sdělil jen několika lidem, jejichž mlčenlivost jsem si vyzkoušel. Dojde do Tours i zpátky pěšky, v dešti, sněhem i ledem, v nejhroznějším počasí, aniž by ho někdo spatřil. Přísahal bych, že tento páter má v těle dábla.«

Vzájemná sympatie

»Spatřil jsem toho mladého orla, jak pevně zatíná drápy a nehnutě hledí do slunce, aniž by hnul brvou.« To říká páter Joseph o biskupovi z Luconu, budoucím kardinálovi, jehož růst podporuje z pevného přesvědčení, že jde o člověka s mimořádnými státnickými vlohami. Richelieu se revanšuje patřičným způsobem. Jakmile se v roce 1629 stává prvním ministrem, přivádí si do svého týmu v Paříži skupinu nejbystřejších lidí, na prvním místě pátera Josepha. Není bez zajímavosti, že pro pátera, který již projevuje zvláštní nadání k vytváření sítě schopných informátorů pro doma a špionů pro zahraničí, speciálně vyčleňuje ve svém paláci kancelář, ze které je přímý přístup do jeho pracovny.

Proč »smradlavý mnich«?

Kardinálovi tajní agenti pátrají zejména po revoltujících hugenotech, tedy po zastáncích Kalvínova protestantského učení, kteří jsou prakticky od poloviny 16. století ve Francii systematicky pronásledováni. Stále více přitom využívá i pátera Josepha, jenž neváhá volit i takové metody, jejichž »vůně« rozhodně není nikterak lahodná. Jsou totiž situace, kdy se tajně plíží kolem nevábných čtvrtí Paříže, špehuje pro Richelieua, předává agentům peníze na podplácení, dává jim instrukce a to všechno za velmi nechutných a přísně tajných okolností. S těmito špicly se může setkávat pouze v noci. A to jen na takových liduprázdných místech nebo v poplivaných krčmách, které připomínají páchnoucí stoku lidské společnosti.
 
Špehové velkého špeha

Páter Joseph žije a působí v hlubokém utajení, ale má kolem sebe celou řadu dalších spolupracovníků, ať již to jsou špehové, prostředníci nebo vyjednávači, které vysílá jako misionáře do Maroka a dalších islámských zemí Středního východu. K jeho zásluhám náleží mimo jiné i to, že Francie získává přízeň Bavorska. A také mu nelze upřít, že v duchu filozofie kardinála Richelieua svým pomocníkům vštěpuje, že se musí stále učit umění ovládat se za všech okolností, hrát o čas, zodpovídat se pouze Bohu, nebát se překrucovat fakta, ani korumpovat lidi, když to slouží státu. Richelieu má tedy v páteru Josephovi silné zastání a účinný nástroj k prosazování své diplomacie kamufláží, kompromisů a lstivých manévrů rováděných s úsměvem a lichotivými slovy. A začí-.iá se současně projevovat nový moment, když se páter Joseph v některých ohledech již svým strategickým myšlením plně vyrovnává kardinálovi a někdy ho i předčí.

Zaměřuje se na Německo

Páter Joseph pilně usiluje o to, aby získal německé kurfiřty pro Paříž. Od počátku 30. let 17. století vlastně řídí politiku Francie vůči Německu. Horlivě se přimlouvá za přímý zásah Francie do třicetileté války. A tak spolu s kardinálem Richelieuem připravuje budoucí triumf francouzské zahraniční politiky. Páter Joseph vykonává hodně tajné diplomatické práce zejména na sněmu německých kurfiřtů v Řezně v červenci 1630. Richelieu pomýšlí na spojenectví se Švédy, ale současně mu ukládá těžký úkol, aby učinil všechno možné k otřesení spojeneckých svazků mezi Ferdinandem II., českým a uherským králem a římskoněmeckým císařem z dynastie Habsburků na jedné straně a německými knížaty na straně druhé. Je známo, že páter Joseph má ve svém »referátu« mimo jiné také povinnost udržovat kontakt s Valdštejnem.

Páter Joseph se obrací na Valdštejna

Co je vlastně známo o konkrétních kontaktech pátera Josepha a Valdštejna? V červnu 1630 se páter Joseph vydává s francouzským diplomatem Brulartem do Řezná. Jelikož se Francie tehdy nachází ve faktickém stavu nevyhlášené války s Rakouskem, obracejí se oba muži na Valdštejna se žádostí, aby jim zajistil volný průchod a vybavil je patřičnými doklady. A protože trasa jejich cesty »náhodou« vede přes Memmingen, kde se zrovna nachází Valdštejnovo vojenské ležení, dochází k osobnímu setkání těchto tří mužů.

Přísné tajné jednání

»Valdštejn byl uvolněný, příjemný a hovorný, jak to měl ve zvyku vůči cizincům vysokého postavení, a manévroval tak, aby vzbudil kapucínovy sympatie a nahrával jeho přáním, tedy křížovému tažení proti Turkům, pokud bude nejdřív v Evropě mír,« líčí dialog páter Ange de Mortagne, soudobý životopisec pátera Josepha, a dále popisuje Valdštejnovu  licoměrnou  taktiku: „Ano, císař je jistě zbožný a mírumilovný, ale jinak je tomu bohužel s jeho španělskými rádci a poddanými. On sám, jako císařův generál, nemůže zabránit všemu, co se ve Vídni upeče, třebaže by chtěl. To by bylo možné teprve tehdy, až by byl svým vlastním pánem, suverénem, a ne sluhou.“

»Budeme ve styku? Určitě!«

Avšak císařská vojska v čele s Valdštejnem dosahují chvílemi značných úspěchů. Paříž samozřejmě nerada vidí, že se vítězství opět kloní na stranu císaře. Proto s podporou kardinála Richelieua začíná páter Jospeh rozehrávat novou tajnou partii s Valdštejnem. Tentokrát si jako »spojku« vytipuje nesporně zajímavou osobnost: hraběte Viléma Kinského. Tento přední český šlechtic žije po Bílé hoře jako protestantský odpůrce císaře v exilu v Drážďanech. Ale páter Joseph vypátrá, že je v kontaktu s Valdštejnem, jemuž slouží jako hluboce utajený emisar se zvláštním posláním jednat s nepřáteli Vídně, zejména se Švédy. A velice se mu hodí i další informace, že Kinský je vlastně vzdálený Valdštejnův příbuzný. Jeho švagrová (Maxmiliána Harrachova) je sestra Valdštejnovy choti Isabely Kateřiny. Páter Joseph dává jasnou instrukci pro kontakty s Valdštejnem přes Kinského: pokračovat v tajných jednáních! V uších mu stále zní Valdštejnovo »určitě«, když se s ním v Řezně loučí a dotazuje se, zda hodlá být s ním dále ve styku.

Markýz de Feuquieres

Páter Joseph musí nyní postupovat delikátně. Nasazuje proto oficiální figuru, kterou diriguje z pozadí. Je to markýz de Feuquieres, francouzský vyslanec u dvora saského kurfiřta v Drážďanech. S hrabětem Kinským vede za hlubokého inkognita několik rozhovorů – zejména během roku 1633 -, o nichž je páter Joseph neprodleně informován a jejichž hodnocení se svými závěry pak předává kardinálovi. Vyplývá z nich, že je Valdštejn údajně ochoten i připraven spojit se s Francií proti Vídni. A na oplátku má Paříž tímto přísně tajným kanálem nabídnout Valdštejnovi podporu k získání české koruny. Uvádí to i sám markýz de Feuquieres ve svých pamětech Letíres et Négotiations du Marquis de Feuquieres, ambassadeur extraordinaire du Roi en Allemagne en 1633 et 1634, vydaných v Amsterdamu v roce 1753.
rychlého kurýra opět v mnišském oblečení do Drážďan. Veze zvláštní depeši opatřenou datem 16. července 1633, podle které má markýz de Feuquieres vyvolat nové setkání s Vilémem Kinským a sdělit mu nejnovější nabídku Paříže. A tak se stane. Dne 2. srpna 1633 dochází v saské metropoli na Labi k jednání, které je považováno za vůbec nejdůležitější ze všech, jaká probíhají po ose Francie-Valdštejn. Kinskému je sděleno, že vystoupí-li Valdštejn otevřeně proti císaři, pak se francouzský král Ludvík XIII. zasadí nejen o jeho již slíbenou korunovaci českým králem, ale zasadí se u všech spojenců, aby mu spolu s francouzskou armádou poskytli maximální podporu. A dále je mu sděleno, že Francouzi již začínají v Graubúndtenu s budováním armádního sboru o síle 10 000 mužů, jehož úkolem je obrana pevností, které mají zastavit španělská vojska postupující na pomoc Vídni. Kinský se rovněž dozvídá, že když Valdštejn připraví proti císaři 30 000 mužů pěchoty a 5000 mužů jízdy, bude mu Ludvík XIII. po válečnou dobu vyplácet ročně jeden milion francouzských livrů.

Doplatí na své váhání

Valdštejn vede i nadále hru na dvě strany. Ačkoli vlastně nikdy nepřeruší svůj zprostředkovaný kontakt na pátera Josepha (a také na švédské činitele), přesto bojuje proti švédsko-sasko-braniborské armádě. V říjnu vítězí nad Švédy u Stínavy. Ale když v listopadu 1633 táhne do Bavorska a již na počátku prosince se s armádou vrátí do Plzně, narůstá vůči němu nedůvěra vídeňského dvora a vytváří se dokonce protivaldštejnské spiknutí generálů. Valdštejn v důsledku své váhavosti – nesporně ovlivněné dlouhodobou nemocí – ztrácí kontrolu nad armádou a je nakonec císařskými dekrety prohlášen za zrádce. Je odepsán i páterem Josephem.

Ovládá špion pozadí francouzské politiky?

»Politické panování na souši i na moři má plně v rukou kardinál Richelieu, přičemž všechny záležitosti, zejména pak zahraniční expedice, předává kapucínovi páteru Josephovi a ten přikazuje nezbytná opatření sekretáři Boutillierovi a třem dalším sekretářům,“ uvádí císařský zástupce ve svém Sumárním soupisu poměrů u nynějšího francouzského dvora z 12. února 1635 a dodává: »Takjako za krále vládne vlastně kardinál, za kardinála páter Joseph a hlavní slovo v celém království mají dva nebo tři.“

Daleko od pravdy jistě není ani samotný císař Ferdinand II., jenž sice žádnými velkými intelektuálními ani vladařskými schopnostmi neoplývá, když v jednom nestřeženém okamžiku před svými ministry o páterovi Josephovi výstižně říká: »Jeden obyčejný kapucín nás porazil svým růžencem a nechť je jeho mnišská kapuce jakkoli malá, strčí do ní hladce šest našich kurfiřtů.

Michal RYBÍN

Archiv NOS

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *