Vlkodlaci v akci

wehrwolf emblemV postranní uličce vybombardovaného německého města seděl za zatemněným oknem v místnosti osvětlené jedinou svíčkou muž. Ozvalo se slabé zaklepání na dveře.

„Vstupte!“ „Pane gruppenführere, přivádím dva muže a ženu ke slibu.“ „Umýt ruce!“

Muži a žena poslechli. Gruppenführer zatím rozevřel bibli a přisunul ji ke svíčce na stole. Pak položil tři prsty na bibli a začal mluvit. O minulé a budoucí slávě Německa. Skončil o poručil mužům a ženě: „Přistupte blíže a dejte ruku na bibli.“

Místo slibu však přišla rána obuškem, druhá, třeti. Muži neobstáli. „Odchod, přijďte za tři týdny.“

Žena, která rány vydržela, musela položit ruku nad svíčku a pod nehet jí vrazili třísku. Pak složila slib a dostala krycí jméno…

Ne, to není středověk. Tento příběh se udál 6. prosince 1945. Tak se totiž v Německu přijímalo do Wehrwolfu, záškodnické organizace, vytvořené nacisty na sklonku 2. světové války.

Když začal nacistický tisk psát o „plánovaných“ a „úhybných“ pohybech na frontě, dostala i německá protišpionážní služba – Abwehr – nové úkoly. Její zvláštní jednotky připravily tajná skladiště zbraní, válečného materiálu, léků a potravin. Školily tisíce teroristů a diverzantů. Vzniklo několik organizací, např. Guttenberg, Zeppelin, či Hnuti 88 (dvakrát osmé písmeno abecedy: HH – Heil Hitler). Největší z nich dostala název Wehrwolf.

Důležitosti, jakou nacisté Wehrwolfu přikládali, ukazuje stručný seznam těch, kteří stáli u jeho kolébky: Ernst Kaltenbrunner, generál policie Kurt Daluege, K. H. Frank a Otto Skorzeny. Velitelem Wehrwolfu byl Himmlerem jmenován 29letý generálmajor letectva Hans Kieling alias Koch. Hlavní stan Wehrwolfu byl podle výpovědi K. H. Franka v Berlíně. První wehrwolfové byli v Německu školení na podzim 1944, avšak rychlý postup fronty na jaře 1945 nedovolil jejich důkladné vyškolení. V Německu byl při kapitulaci hitlerovských armád zajištěn také generál Kieling i s doklady, jimiž byl jmenován velitelem Wehrwolfu.

Hitlerův nástupce, velkoadmirál Dönitz, jehož vláda ve Flenseburgu úřadovala z milosti Spojenců i po kapitulaci Německa, formálně Wehrwolf v květnu 1945 rozpustil. Z Wehrwolfu se vsak stala tajná polovojenská organizace, věrná heslu, zahrnutému v přísaze: Účel světí prostředky. Měli připravenou širokou činnost od sledováni komunistů, práce úřadů, zjišťování zásob a sabotáží až k vraždám německých antifašistů a vojáků okupačních armád. Protože Sovětská armáda bez milosti všude likvidovala Wehwolfy, přenesli svou činnost do západních okupačních zón, kde byli – pokud wehr2nevystupovali proti okupačním vojskům – posuzováni shovívavěji. Přesto však byla na poradě konané v dubnu v Hamburku organizace Wehrwolf od 1. 5. 1945 zrušena. Přežila se, a mnoho jejich členů se zkompromitovalo. Místo ní byl utvořen tzv. „Treubund“, organizovaný již vojensky od generálního štábu přes regimentskomanda a komandu až k prostému vojínu. Členové se oslovovali vojenskými hodnostmi, získanými v hitlerovském wehrmachtu. Do „Treubundu“ byli přijímáni jen ti wehrwolfové, jejichž činnost zůstala utajena.

PŮSOBENÍ VLKODLAKŮ NA NAŠEM ÚZEMÍ

I u nás připravoval Abwehr od roku 1944 tajné sklady. Připravovaly je – jak už víme – zvláštní jednotky. Aby byla jejich činnost uchována v tajnosti, přejmenovali je nacisté v březnu 1945 na Vermessungskomanda, tj. vyměřovací jednotky. Tím měla být maskována jejich činnost v mnohdy odlehlých oblastech, kde sklady zakládali. Komanda nebyla bez zkušenosti. Zakládala tajné sklady v rámci tzv. akce Lydia už při ústupu z Ukrajiny, v Polsku, v Maďarsku, na Slovensku. V Čechách a na Moravě měla tato akce krycí název „Marabu“. Také u nás vznikly tajné sklady několika druhů, rozlišené podle skladovaného materiálu na: sklady „S“ — sabotážní prostředky, „W“ – zbraně, munice, WP“ – potraviny, „M“ – léčebné prostředky.

Na jaře 1945 začala komanda organizovat i různé diverzní organizace, takže v květnu existovalo v českých zemích několik skupin různého původu složení: Guttenberg, Zeppelin, Freikorps Adolf Hitler, Leibkorps byly malé počtem i územním rozsahem. Pouze Freikorps měl poněkud širší základnu.

daluege-frankNejsilnější diverzní organizací byl i u nás Wehrwolf. Jeho počátky jsou spjaty se skupinou armád, „Střed“, generála Schörnera. U této skupiny byl pověřen SS-Obersturmbannführer Müller vytvořením organizace Wehrwolfu ve Slezsku a v českých zemích. Esesák Müller se činil.

15. února 1945 v 18.15 byla v Černínském paláci jedna z prvních porad o „Unternehmen W“. K. H, Frank na ní povolil vytvořit pro potřebu Wehrwolfu štábní rotu a ubytoval ji na Štvanici. Dne 20. března 1945 mohl Müller oznámit, že již existují tři obvody Wehrwolfu pro Horní Slezsko, Dolní Slezsko a české země.

Živnou půdou Wehrwolfu mělo u nás být pohraničí. Tak na dnešní západní hranici s Německem měly být podle výpovědi K. H. Franka postaveny tři brigády Wehrwolfu:

1. Brigáda Fegelein, pojmenovaná po švagru Hitlera, který byl v posledních dnech války zastřelen pro pokus o dezerci, měla působit na Chebsku.
2. Brigáda Dorfler Schuband v prostoru Plzeň-Domažlice.
3. Brigáda Skorzeny v úseku Domažlice-Pasov.

Další skupiny vznikaly v pásu od Aše přes Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Ústí nad Labem, Trutnov až na severní a jižní Moravu a Jihlavsko. Velitelem Wehrwolfu se stal generál Herrmann, bývalý velitel Hitlerjugend ve Slezsku, pak župní velitel Volkssturmu v Liberci. Od března 1945 se rozjely záškodnické kursy a školy. Ve většině z nich se školily wehrwolfové společně s jinými diverzanty. Např. bojová škola SS v Doksech školila v prvé řadě Volkssturm, absolvovali ji však také wehrwolfové.

Učili se vyhazovat mosty, komunikace, továrny, střílet a vraždit. Po skončení kursu dostali trhaviny ve formě podrážek do bot, pistole, ruční granáty, pancéřovky, ale také sovětské konzervy a uniformy Rudé armády. Podobně byli vybaveni tito záškodníci v kursech v Hrabůvce u Hranic, Harrachově, České Lípě, Chebu a na jiných místech. V kritickém období si hitlerovci vzpomněli i na něžné pohlaví. Velká Úpa a Pec pak zažily výcvik německých dívek, naverbovaných z BDM (Spolek německých dívek). Jeden oddíl pod názvem „Wildkatze“ (divoká kočka), měl na Ústecku bojovat proti Sovětské armádě. Postup sovětských vojsk byl nečekaně rychlý, takže si ani nevystřelily.

Po 9. květnu 1945 přešel Wehrwolf k sabotážím a diverzím, především v pohraničí. Přepady vojáků, bezpečnostních orgánů, ale i zemědělských a lesních dělníků, členů NV, poštovních zřízenců a vůbec všech, kteří pracovali pro novou republiku, byly hlášeny z nejrůznějších míst z naší země:

wehr120.6. byly v Liberci bestiálně uškrceny drátem dvě německé antifašistické rodiny.
24.6. došlo v noci u Bíliny k silné přestřelce s bandity, ti však byli po zásahu vojska rozprášeni
3.7. zamontovali wehrwolfové nálož do rádia na stanici SNB v Bruntále. Nálož vybuchla při otočení zesilovacím knoflíkem a přervala život mladého člena SNB
16.7. byl postřelen četař Jan Lebeda, téhož dne napadla banda asi 20 wehrwolfů naši pohraniční hlídku v Horní Malé Úpě. Bandité použili i ručních granátů
27.7. přinesl denní tisk zprávu, že wehrwolfové spolu s fašistickými živly z polské strany zavraždili na Karlovarsku por. J. Šindeláře a voj. V. Malinu
31.7. založil člen Wehrwolfu velký požár v Krásném Březně u Ústí nad Labem, několik osob zahynulo a asi 200 lidí bylo zraněno, škoda činila vice než 100 mil. korun
15.8. byl přepaden sběrný tábor Němců v Dolním Domašově. Útok byl odražen a tábor se druhého dne přestěhoval do Adolfovic, kde se útok téhož dne opakoval
30.8. oznámil denní tisk, že na K. Gottwalda a Z. Nejedlého měl být u příležitosti jejich účasti na manifestaci ve Svobodě u Janských Lázních spáchán atentát…

Střílení, loupeže, vraždy, atentáty. Nemá smyslu zatajovat, že boj proti Wehrwolfu byl obtížný. Našlo se i dost fanatických Němců, kteří záškodníky podporovali a kryli. Wehrwolfové ovšem neváhali vystoupit i proti svým soukmenovcům, dovedně vytvářeli psychózu strachu a nejistoty, terorizovali německé obyvatele a nutili je k odporu   proti republice.

Stejně jako v Německu, i u nás byla tato záškodnická organizace podporována přesvědčením, že se poměry  změní. Již v červenci se mezi německým obyvatelstvem rozšířila zpráva, že do srpna 1945 musí československé jednotky opustit Sudety a SS převlečení do anglických a amerických uniforem překročí hranice, spojí se s Wehrwolfem i společně obsadí důležité body. Šeptanda také předvídala brzký konflikt mezi Západem a Východem. Leták nalezený v Přimdě nabádal americké vojáky, aby přemýšleli, jaké důsledky bude pro ně mít porážka Německa a rozvoj Sovětského svazu. Na Znojemsku se už hovořilo, že nás Američané obsadí a Wehrwolf jim bude pomáhat.

Jejich plány nevyšly. Na postupimské konferenci v srpnu 1945 bylo definitivně rozhodnuto odsunout německé obyvatelstvo z ČSR a Polska. V zemi mohli zůstat jen antifašisté.

Taktika Wehrwolfu se proto změnila. Heslem dne se stalo: Nekompromitovat se, zachovat si pozice. A protože naše bezpečnost energicky vystupovala proti škůdcům tohoto druhu – přechovávání zbraní se trestalo smrti – zakázalo nakonec vedení Wehrwolfu v Německu jakoukoli činnost na území ČSR.

Wehrwolf se stáhl do ulity a jen občas vystrčil růžky v podobě letáku či počmárané zdi. Čekal, až se poměry zvrátí a odsun Němců bude zastaven, aby si mohl zařídit pohraničí po svém. Čekal s maskou lhostejnosti a se záští v srdci. Nedočkal se. Jeho neblahá úloha v Československu odsunem Němců v roce 1945 definitivně skončila.

Obr. Daluege a Frank

Archiv NoS

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *