Bitva u Trafalgaru

Napoleon, jako mnoho jiných diktátorů, snil o světovládě. Podmanil si celou Evropu — vyjma Anglie. Věděl však, že je jen otázkou času, kdy jeho 3000 lodí přepluje kanál La Manche a vysadí na anglické pobřeží invazní vojska. V roce 1805 byl program výstavby výsadkového loďstva splněn teprve z poloviny. Ze 120 plánovaných velkých bitevních řadových lodí brázdilo Středozemní moře právě Šedesát. Aby nezahálely, nařídil jim Napoleon zničit anglické válečné lodi, plující rovněž v těchto oblastech.

21. října 1805 vzplanula u mysu Trafalgar, nedaleko západního vjezdu do Gibraltarské úžiny, největší bitva plachetního loďstva. Znamenala konec Napoleonových snů na ovládnutí Anglie. Je pozoruhodná svým průběhem.

Spojenecká francouzsko-španělská eskadra měla 33 velkých bitevních lodí a opírala se navíc o pobřežní ochranu. Proti ní vyplula anglická flotila pod velením viceadmirála Nelsona s 27 řadovými koráby. Podle všech pravidel tehdejšího válečného umění se měl Nelson bránit a protivník, mající značnou přesilu, útočit. Leč v sázce byla Anglie. Obrana znamenala porážku, porážka znamenala obsazení válkou již tak vysílené Británie. Nelson zaútočil.

Byl to beze vší pochyby nesmírný hazard, protože v okamžiku přibližování se loďstev (bylo velmi pomalé, protože nevál vítr) mohla francouzsko-španělská flotila střílet ze všech bočních palubních děl a potápět postupné jednu najíždějící loď za druhou. Přes pekelnou palbu se čelo anglického konvoje blížilo. A situace se změnila v okamžiku, kdy prořízlo sestavu spojeneckého loďstva a začalo boční palbou postupně ničit francouzské bitevní lodi.

Tak anglická eskadra zničila pod Nelsonovým velením 18 nepřátelských bitevních lodí, 11 dalších se zachránilo v přístavu, 4 propluly na širé moře, ale byly zajaty jinou anglickou eskadrou. Zvítězilo velitelské umění nad hrubou silou. A statečnost. Zatímco velitel spojenecké flotily admirál Villeneuve řídil boj z kabiny své velitelské lodi pomocí signálů a rozkazů, Nelson seznámil své podřízené dopodrobna s ideou boje, nechal je jednat naprosto samostatně. Sám bojoval jako prostý námořník.

Tento velikán, zakladatel slávy anglického loďstva, se za svého krátkého života zúčastnil 124 námořních bojů, byl 40krát zraněn. V roce 1794, při obléhání korsického přístavu Calvi, ztratil pravé oko. V noci na 26. června 1797 velel výsadku na město Santa Cruz na ostrově Tenerifa a ztratil ruku. V bitvě u Trafalgaru byl smrtelně raněn a brzy poté zemřel. Jeho poslední rozkaz zněl: „Zakotvěte koráby… splnili jste svou povinnost, zasloužíte si odpočinek!“

Toho dne se zrodila Anglie jako královna moří.