Bravo, Nový světe, bravo, nová většino!

picture3A je to tady, zpráva, která je v kurzu. Narození bílí už nemají ve Spojených státech většinu. Úřad pro sčítání lidu potvrdil, že nehispánští bílí čítali 49,6 % všech narozených během roku končícího červencem 2011, zatímco menšiny zahrnující Hispánce, černochy, Asiaty a míšence dosáhly 50,4 %.

Bylo mi smutno, a tak jsem vyšel na verandu a zavolal na souseda, bílého Američana původem z Německa. Nic se nehýbalo. Vrátil jsem se k počítači. Aspoň někdo uvažuje konstruktivně. Nadace světa divočiny (WWF; „Za živoucí planetu“), říká, že potřebujeme dvě planety. Zdůvodněním je, že na jednu planetu vytváříme příliš mnoho odpadu, ale kořeny amerického hnutí na ochranu prostředí byly vždycky živeny averzí „těch ze smíšené rasy“ a některými tam v Nadaci, kteří mají příliš opatrnické myšlení.

Jsou bílí připraveni k novému začátku? Postaveni před to možná jsme v menšině, ale palebnou sílu jsme dostali my.
Kde jsme se vydali špatně? Možná moc smířlivé hudby. Pravděpodobně o to zavadil Richard Pryor (1. 12. 1940 – 10. 12. 2005; americký komik, herec, společenský kritik, spisovatel a uvaděč oficiálních akcí – mimochodem, černé pleti; pozn. překl.)

Pryor k bílým divákům:

„Čím to je, to jste všichni přestali šukat? Černochů nebude nikdy ubývat. Černí šukají.“

Začal jsem třídit věci pro velké stěhování na Planetu 2.  Jaký svinčík tu bílí natropili! Jeden děsný krok za druhým. Co budeme my Američané té nové většině předávat? Zprávy nejsou dobré. Téměř přesně v okamžiku, kdy jsme ustoupili z postavení většiny, jsme – zcela s jistotou ne my, lidé, ale náš president a náš Kongres vložili konečné úpravy našemu modernímu systému vlády, známému jako fašismus.     

Chátra, která vpadla do ulic, aby si vychutnala popravu Usámy bin Ládina, nejásala nad Amerikou, zemí svobody a ústavní korektnosti. Velebila surovou, nezákonnou, vražednou sílu. V tomhle roce politických mítinků bude slyšet plno vášnivých projevů o americké svobodě, ale je-li vůbec na světě národ, který má dobře nakročeno, aby si zasloužil nepochybně matnou nálepku „fašistický“, jsou to jistě Spojené státy.     

Fašismus je krom jiného systém extrémního, metodického státního útlaku, násilného ve formě a hrozbách, podepřený ultranacionalistickou mytologií, militaristickou kulturou a imperiálními ambicemi. V 80. létech 20. století Amerika začala svůj chudý lid zadržovat. Sedm milionů dospělých bylo v roce 2009 pod nápravným dohledem.

Fašistický systém používá trvalé týrání. V New York City bylo vloni zastaveno a prohledáno přes 600 000 lidí, převážně černochů a Hispánců.

Historicky jsou fašistické režimy zvlášť zlé vůči tomu, co je považováno za sexuální úchylku. Registry sexuálních delikventů v USA odsoudily třičtvrtě milionu lidí – mnoho z nich odsouzených za nesmyslná obvinění – ke ztrátě obrazu skutečného života. Další přestáli kastraci a neohraničené uvěznění.      

Fašistické režimy, koneckonců vyjádření jednotné moci, potlačují veškeré snahy dělnictva se organizovat. Ostré útoky tu začaly s Taft-Hartleyim v roce 1947 a pokračovaly metodickou zuřivostí v Reaganových a Clintonových létech. Obama porušil sliby, že organizování usnadní, zmrazil mzdy federálních zaměstnanců a podpořil volný obchod po celém světě. Útoky na kolektivní vyjednávání jsou všudypřítomné. Sevření obou stran velkokapitálem zajišťuje společnostem kontrolu bez ohledu na to, kdo je dosazen k moci. Fašistické režimy ukazují otevřené pohrdání demokracií, přičemž zbožňují vůdce, který ztělesňuje národního ducha. Oslavujeme demokracii a zároveň ji potlačujeme.

Fašistický režim je zapřisáhlý nepřítel práva na shromažďování, „neautorizované“ pochody a táboření. Hodně známek tohoto je vidět kolem summitu NATO, a většina jich přetrvá v národních shromážděních. Amerika je sítí (policejních) týmů SWAT (speciální výzbroje a taktiky) a podobných státem zaměstnávaných gaunerů v trvalé nejvyšší pohotovosti.    

Fašistický režim fanaticky špehuje své občany. Prostudujte si zákony USA o tajném dohledu od doby Vlasteneckého zákona (the Patriot Act), a naleznete procedury, jaké vám budou závidět kdejaké diktatury. 

Koneckonců fašistický stát uplatňuje právo, momentálně pod soudní oporou federální soudkyně Katherine Forrestové, uvěznit své oběti bez rozsudku nebo naděje na nápravu či na právní zastoupení. Coby výkonná moc, ve formě presidenta, potvrzuje právo zabít nepřítele, je jedno zda občany (Awlakiho, šéfa jemenské buňky al-Káidy) nebo jiné (viz Guantánamo), bez přezkoumání soudem. Jinými slovy rozhodování výnosem – to, co získal Hitlerovi Zmocňovací zákon v březnu 1933.

Žijeme  ve fašistické zemi. Bude to chvíli trvat, celá desetiletí, než odtrhneme houževnaté prsty od moci, ale možná nová většina nebude jen prostě ratifikovat rozvíjení fašistických opatření, s caudillismem, (vojenským autoritářským režimem pocházejícím z Lat. Ameriky 19. stol.), vrženým nade vše ostatní. Mezitím na Planetě 2 může stará bílá většina zase jednou pročíst ústavu, začít znovu používat soudcovský sbor a obnovit kořeny svobody. A je-li z nějakých technických důvodů Planeta 2 zdlouhavá k tomu, abychom zakotvili tam, budou se všechny síly muset konstruktivně spojit tady, bok po boku.

Čas pro tumbril!

Tumbril (někdy uváděno tumbrel) – dvoukolový vozík na převoz hnoje, sklopný dozadu, teď spojovaný s převozem vězňů ke gilotině během Francouzské revoluce (pozn.aut.). 

Na lavici obžalovaných je anekdotický, (v tomto případě nahodilý, fakty nepodložený), dlouho vyhledávaný silou revoluční bdělosti. Žalobce Fouquier-Tinville říká, že nemůže dělat nic lepšího než číst z veřejného odsouzení, jež naplnil s jeho úřadem  citoyen actif, činorodý občan, Patrick Cockburn:

„Vyřčený příklad toho, jak podcenit důkazy coby »anekdotické« dává volný průchod překroucení, podvodný zločin přišel minulý týden ve zprávě z Británie, o nebezpečných prsních implantátech. Vyšlo najevo, že 47 000 Britek mělo ve Francii vyrobené implantáty, vyrobené z žíněného gelu s použitím průmyslového silikonu, nikdy neurčeného k lékařskému použití, jenž může v těle prasknout a nabobtnat. »Úmyslný podvod« francouzské společnosti odhalili francouzští vyšetřovatelé v roce 2010. V Británii vyšlo najevo, že chirurgové varovali, že implantáty praskají, už na demonstracích v roce 2006; jeden požadoval, aby tyto implantáty už nebyly používány. Dva další chirurgové měli zkušenost s »katastrofálním rozpadem« implantátů. Ale hlídací pes zdravotního poradenství britské vlády, agentura MHRA, se rozhodla neudělat nic, protože, jak uvádí zpráva, důkaz byl »nepodložený«. Navíc oficiální kontrolor, s podceněním důkazu od tří chirurgů, měl pocit, že vydat varování by vedlo k »nechtěnému zděšení, jež by mohlo mít vážné obchodní následky«.“

Během rozvíjení téhle morální potupy i v průběhu vyšetřování docházelo k živelným výbuchům emocí, a „nahodilým“ na lavici obžalovaných bylo jasné, že to není právě šťastný den a že rande s osudovou čepelí nelze odkládat dlouho. Rozsudek byl náležitě vyslovený, bez jediného projevu nesouhlasu.

Naše nejnovější zprávy

Vyhnul se Mitt Romney návrhu s pomocí svého otce? Jistěže vyhnul, dokonce i když demonstroval ve Stanfordu ve prospěch války. H. Bruce Franklin, který tehdy ve Stanfordu vyučoval, přišel s nechutnou ságou. 

Andrew Cockburn dává čtenářům CounterPunche přesvědčivé vyšetření nárůstu automatických válečných prostředků a bezpilotních letounů, jejich nesmírných výdajů a trvalých selhávání i Obamova nadšení pro ně. 

Ukázka z Andrewova „určitě si přečtěte“:

Navzdory jejich postavení „lidového hrdiny“ u mnoha Američanů, bezpilotní letouny se ukázaly být nákladnými a choulostivými nástroji. Global Hawk, například, průzkumný bezpilotní letoun s velkým dostupem a velkým akčním rádiem, v ceně přes 200 milionů $ za kus, je nejmíň polovinu času mimo službu kvůli opravám. Dravci vydrží 20 hodin ve vzduchu za měsíc, než se musí vrátit k prodejci. Letecké síly ztratily přinejmenším pětinu těchto strojů kvůli haváriím, obvykle při přistávání – vždy ošidný manévr, když používáte dálkové ovládání – nebo proto, že byl přerušen signál s dispečery na druhé půlce zeměkoule.

Wei Zhang odhaduje společenské a zdravotní výdaje čínského neuvěřitelného růstu HDP. Ukázka:

Seznam zemí, které byly zdatnější než Čína ve zvyšování délky života, je docela dlouhý, ačkoli srovnatelného ekonomického růstu nedosáhla žádná. Například v roce 1980 pravděpodobná délka života v některých zemích (mezi nimi, ale nejen ty; Albánie, Česká republika, Německo, Malajsko, Mexiko, Nový Zéland, Portugalsko, Slovinsko) byla vyšší než v Číně, což ji činilo teoreticky těžší zlepšit; ale od roku 2008 byla očekávaná délka života v těchto zemích buď srovnatelná, nebo dosáhla vyšší hodnoty. Jsou mezi nimi i země (jako Libye, Nicaragua, Peru, Tunisko, Vietnam), které ji v roce 1980 měly nižší, ale v roce 2008 přesto dosáhly stejné nebo vyšší. 

Tři jedinečné, vzrušující výzkumy.  

Místo nekrologu článek ALEXANDERA COCKBURNA (zemř. 21. 7. 2012) původně pro CounterPunch Diary; přeložil Vladimír Sedláček

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *