Pomsta podsvětí

touhyChicago třicátých let 20. století je scénou, na níž se vyskytují nejen takové osobnosti jako gangster Al Capone či starosta Anton Čermák, který pocházel z českého Kladna. Také zde prožíval své drama muž jménem Roger Touhy. Podle příjmení lze usuzovat, že se rovněž jedná o nějakého našeho krajana. Nikoli, šlo o syna chicagského policisty, jenž do Ameriky přišel jako malý chlapec s rodiči z Irska.

Sám o sobě tvrdil, že má v jedněch osobních dokumentech rok narození 1898, ale ve vězeňských spisech zase stojí rok 1897. V tomto případě rok samozřejmě nehraje tak důležitou roli jako roky jeho dalšího života. Dětství prožívá v rodině, kde otec musí z hubené mzdy obyčejného policajta živit sedm dětí. Když se k tomu ještě připočítá tragédie – matka umírá následkem neštastné nehody při explozi plynového sporáku, když je Roger ještě dítě – není třeba zdůrazňovat, jaké asi poměry panují v prostředí, které ho obklopuje. Nicméně mladý Touhy patří v katolické škole v chicagské čtvrti Cook (kde rovněž žije hodně Poláků a Čechů) k nejlepším žákům. Pak získává kvalifikaci telegrafisty, kterou využívá i za první světové války, neboť učí v důstojnických kursech obsluze telegrafu a používání kódů.

Prohibice umožňuje velký byznys

Po válce se Touhy ještě nějaký čas živí jako telegrafista. V roce 1925 si v Chicagu zřizuje několik automatů na mince a současně využívá prohibice a obchoduje s pivem. Zní to až neuvěřitelně, ale v roce 1926, kdy litr benzinu stojí dva centy, hrubé výnosy jen z jeho byznysu s automaty představují jeden milion dolarů. Když chicagská policie uvaluje na jeho obchod s pivem tzv. ochrannou daň – lépe řečeno výkupné – ve výši 50 procent, Touhy si kupuje několik cisteren, na nichž umisťuje logo petrochemické korporace Esso, ale ve skutečnosti v nich svým zákazníkům převáží pivo.

alcaponeKonflikt s Al Caponem

Touhy má smůlu, dostává se do konfliktu přímo s Al Caponem. Velký boss si totiž jednoho dne roku 1927 u něho objednává 800 sudů piva. Touhy mu udělá množstevní slevu a namísto tehdy obvyklých 50 dolarů za sud mu účtuje pouze 37,50 dolaru. Al Capone však nezaplatí plnou částku, protože – jak řekl Touhymu v telefonu – „padesát z těchto sudů je děravých“. S touto námitkou zase nesouhlasí Touhy, a tak když Al Capone za nějaký čas znovu žádá další zásilku, je odmítnut. To se samozřejmě Al Caponovi nesmí udělat.

Únos Matta Kolba

Jednoho dne byl unesen Matt Kolb, Touhyho společník. Po dvou dnech zavolal sám Al Capone. »Roge,« říká Al Capone.

„Dověděl jsem se, že nějací lidé mají Matta. Chtějí výkupné. Padesát tisíc dolarů v pěti, deseti a dvacetidolarovkách.“
„A co s tím máš ty společného?“ logicky se táže Touhy.

„Jsme přece obchodní partneři, a tak bych ti velice rád pomohl, třeba jako zprostředkovatel,“ sladce říká Al Capone.
»Co mám tedy udělat?«

»Nic víc než přinést ty peníze sem, ke mně!« A tak se Roger Touhy vydá do banky, vyzvedne žádaný obnos v malých bankovkách a jde do Caponova štábu v hotelu Metropole. Poprvé a naposledy.

U krále gangsterů

„Vyjel jsem výtahem do pátého poschodí, jak to žádal Capone,“ vzpomíná Touhy na své setkání s Al Caponem a pokračuje: »Pět nebo šest rabijátů sedělo ve foyeru, kde si právě čistili a olejovali své osmatřicítky. Měl jsem to zřejmě pochopit jako výstrahu. Zahlédl jsem tam rovněž Murraye Humphreyse a Reda Fawcetta. Pak jsem vstoupil do Caponeho soukromého pokoje.  Seděl v červeném županu za velkým stolem, na kterém bylo asi půl tuctu telefonních přístrojů. Věru, velký boss velkého byznysu! Hodil jsem před něho balíček s penězi. Roztrhl noviny, do kterých byly dolarovky zabaleny, a začal v nich rychle listovat. Víš, Roge, teď bych byl rád, abys věděl, že s tím nemám nic společného, řekl a jeho velké kraví oči na mne hleděly s nevinností jehňátka. ‚Mám rád Matta. Pokusím se mu pomoci.‘ Ve mně to jen vřelo, když jsem si uvědomil pokoření, že musím platit tomuto tlustému hulvátovi, ale kontroloval jsem se. Vydal jsem ze sebe jen tři slova: ‚Kde je Matt?‘ Capone mi řekl, abych objel blok, kolem hotelu New Southern, a že ho najdu v putyce na rohu 13. ulice a Michigan Avenue. Ale tam byl Matt zastřelen neznámými muži. Capone hned následujícího dne telefonoval a hlasem kajícným jako samo peklo prý řekl: ‚Je mi to hrozně líto. Došlo tam k nějaké opilecké skopičině a Matta přitom zabili. Nemohu se cítit hůř. Měl jsem Matta vždycky rád. Posílám na jeho pohřeb věnec za 100 dolarů.'“

Případ Johna Factora

Na scéně se vzápětí objevuje velký finanční podvodník John Factor. Tento muž, přezdívaný »holič Jake«, původním jménem Jakov Faktorovič, pochází z polské Lodže, jenž přichází s rodiči do Ameriky jako malý chlapec v roce 1904. Zatímco se jeho bratr Max proslaví jako zakladatel firmy na kosmetické přípravky Max Factor, on se vydává na cestu zločinu.

V polovině dvacátých let se spojuje s gangstery Arnoldem Rothsteinem z New Yorku a AI Caponem z Chicaga. V roce 1926 je strůjcem velkého burzovního podvodu v Anglii, který připraví akcionáře o osm milionů dolarů, na který doplácejí dokonce i členové královské rodiny. Na Factora je v Londýně vydán zatykač a posléze je v nepřítomnosti odsouzen ke 24 letům vězení. Ale daří se mu včas uprchnout do Monte Carla, kde se dopouští dalších podvodných manipulací, a tak mu nakonec nezbývá než se uchýlit do Chicaga pod ochranná křídla Al Caponovy zločinecké bandy.

Touhy jako nastrčená figurka

Ale ani v Chicagu nemá Factor klid. Má jít před soud, který dle všech dostupných informací nepochybně rozhodne o jeho vydání do Anglie. Ale 24 hodin před zahájením přelíčení se Factor stává »obětí únosu«. Ve skutečnosti jde pouze o fingovaný únos. Právníci sloužící Al Caponovi pak na základě falešných důkazů zažalují z tohoto únosu Rogera Touhyho. Tečku za případem dělá sám John Factor, když se náhle v roce 1933 objevuje jako korunní svědek, kterému se podaří »útěk z ukrývaného místa«, a před soudem tvrdí, že jeho únoscem není nikdo jiný než Roger Touhy.

Odsouzen na 99 let

Caponovi lidé v koordinaci s Johnem Factorem tedy přispívají ke smutnému osudu Rogera Touhyho, jenž je v roce 1934 odsouzen k souhrnnému trestu 99 let. Nikoliv však za tajné vaření piva a obchodování s alkoholickými nápoji, ale jednoznačně za únos a údajné požadování několika milionů dolarů jako výkupné za jeho propuštění. Tehdy jde vskutku o velkou a nutno dodat mezinárodní aféru, neboť onen »unesený«, jak již řečeno, má na svědomí několik velkých peněžních machinací v různých zemích. Proto i soud v Chicagu je mimořádně přísný. Al Capone se tak zároveň zbavuje svého velkého konkurenta.

Touhy prchá z vězení

Po celou dobu svého věznění hledá Touhy možnosti, jak dosáhnout soudu, který uzná jeho nevinu. V roce 1942 jeho sestra získá údajně velmi schopného soukromého detektiva, jistého Morrieho Greena. Touhy, kterému se mezitím rozpadla rodina, je zoufalý, proto právě v tohoto muže vkládá všechny naděje. Ale ukáže se, že jde jen o zkrachovalého a z advokátních kruhů vyobcovaného právníka. Green se sice snaží, ale žádný soud nehodlá případ obnovit. A tak se Roger Touhy rozhodne vsadit vše na jednu kartu. Připojí se 9. října 1942 ke skupince sedmi vězňů, kterým se daří z věznice ve Stateville uprchnout.

Touhy je na svobodě několik měsíců a chce na svůj případ upozornit zejména veřejnost. Ale to se mu nedaří. Jednak proto, že je válka a lidé sledují raději dění na frontách, než se starat o nějakého uprchlého vězně, jenž o sobě prohlašuje – jako všichni ostatní – že je nevinen. A jednak nemá úspěch z toho prostého důvodu, že je opět zadržen a odvezen zpět do vězení ve Stateville. Při zatýkání, které probíhá 29. prosince 1942 v budově na Kenmore Avenue v Chicagu, v jehož průběhu jsou dva z uprchlíků zastřeleni, je přítomen osobně i sám John Edgar Hoover, velký šéf FBI. Takovou má důležitost opětovné zadržení Touhyho a dalších uprchlíků!

Osvobozující rozsudek

V roce 1954 je Touhy již dvacátý rok ve vězení. Znovu se dožaduje spravedlivého posouzení svého případu. A znovu hledá nějakého zdatného právníka. Zřejmě se objevuje na poslední chvíli. Touhymu se blíží šedesátka. Za sebou má totiž oficiálně pouze jednu čtvrtinu trestu (!?) Nový a tentokrát vskutku velmi schopný obhájce – jmenuje se Robert B. Johnstone – začíná intenzivně pracovat na přehodnocení Touhyho případu. Má tak trochu štěstí, že případ dostává k řešení federální soudce John P. Barnes, rozšafný starší muž, jenž po dvou letech slyšení vydává rozsudek obsahující 1500 stran, na jehož základě je řečeno, že Touhy je obětí spiknutí mezi chicagskými gangstery a úřadem státního zástupce a že John Factor se sám vydává za oběť únosu, aby se vyhnul vydání do Anglie.  Roger Touhy opouští brány vězení 25. listopadu 1959. Shodou okolností je to po 25 letech.

Pravda o skonu starosty Čermáka?

Touhy zjevně přivádí Al Caponovy gangasterské následovníky k zuřivosti i svým prohlášením, že vrahem chicagského starosty Antona Čermáka v Miami v únoru 1933 není původně označovaný siciliánský pomatenec Zangara, ale nedaleko něho číhající střelec z Caponova gangu. Čeká na šanci a tu mu přináší Zangarova palba na přítomného prezidenta Roosevelta, kterého má v úmyslu zabít. Využívá zvukové bariéry i zmatku, který kolem nastává, a vystřelí jedinou dobře mířenou ránu – nikoliv na Roosevelta, ale zcela programově na Čermáka. Zangara má pětiranný bubínkový revolver. Může tedy vystřelit jen pět kulek a také jich vystřelí jen pět. Ale po atentátu je zraněno šest lidí (!?) – starosta Čermák, 2 ženy, 2 muži a 1 chodec. Podle pitevního protokolu má kulka, která zasáhne Čermákovu plíci, ráži 0.45, ale Zangara prokazatelně pálí z revolveru ráže 0.32, který u něho nachází policie.

Odškodnění za ukradená léta?

Velký kus práce ve prospěch Rogera Touhyho vykonává rovněž známý chicagský publicista Ray Brennan, jenž po tři roky pravidelně navštěvuje Touhyho ve vězení a v roce 1959 o něm vydává životopisnou knihu The Stolen Years (Ukradená léta), která barvitě líčí všechny detaily svědčící o jeho nevině. Ale obsah knihy popudí Johna Factora, který si mezitím odsedí šest let za defraudaci a od roku 1949 se svými kumpány řídí kasina v Las Vegas. Factor pak zažaluje Touhyho a Brennana s tím, že tato kniha poškozuje jeho pověst »předního občana státu Nevada a filantropa«. A jeho partneři z kasin prosazují, že chicagští knihkupci jsou varováni, aby knihu nedávali do prodeje. Trojice Touhy, Johnstone a Brennan však přechází do ofenzívy a žaluje Factora a odchovance Al Capona – Paula Ricca, Tonyho Accarda a Murraye Humpreyse – jakož i Thomase Courtneye a Tubba Gilberta, státního zástupce z okresu Cook, kteří podvodně dostali Touhyho do žaláře, a žádají odškodnění v celkové sumě 300 milionů dolarů.

Pomsta podsvětí

Zažalovaní propadají panice. Vědí, jakou výbušninu nyní představuje Johnstoneovo slovo v soudní síní a Brennanovy články v novinách a konec konců i sám Touhyho příběh. Chápou, že si za této situace nemohou dovolit žádnou velkou exhibici. Factor svoji žalobu stahuje. Nehodlá se však stáhnout podsvětí. Navečer 17. prosince 1959 jde Roger Touhy se svým ochráncem navštívit svoji sestru. Chce vzít za kliku venkovních dveří, ozve se však několik výstřelů. Oba muži klesnou k zemi. Na místě jsou zabiti. Rogerovi Touhymu je tak po pětadvaceti letech neoprávněného věznění souzeno užít si jen tři týdny svobody.

Michal RYBÍN

Archiv NoS

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *