Život na frontové linii
Po téměř 70 letech nepřetržité politické činnosti zemřel 29. dubna předseda Komunistické strany Venezuely (PCV) Jeronimo Carrera. Jeho vnuk Ulysses Carrera řekl venezuelským sdělovacím prostředkům, že zemřel přirozenou smrtí. Prezident Nicolas Maduro vyhlásil, přes Twitter, svoji upřímnou soustrast Carrově rodině a přátelům i soudruhům z PCV, a nazval jej „skutečně váženou a slavnou osobností“.
Carrera, narozený v roce 1922 v malebném městě Cumaná na severovýchodním venezuelském pobřeží Atlantiku, začal být politicky aktivní ihned po 1. světové válce, kdy přicestoval do Paříže a byl ovlivněný Komunistickou stranou Francie. Po návratu domů se zapojil do boje proti nechvalně známé diktatuře generála Marcose Pereze Jimeneze, za což byl v Caracasu uvězněn.
Carrera byl aktivním odborářem. Byl u založení odborových svazů zaměstnanců General Motors a General Electric Venezuela a byl spoluzakladatelem Konfederace venezuelských dělníků a Svazu venezuelských dělníků (CUTV). Tyto snahy mu vynesly druhé uvěznění vládou Romulo Betancourta – tentokrát ve věznici San Juan de Los Morros. Později promoval na Centrální caracaské universitě v mezinárodních studiích a po letech se přidal k vyučujícím jako profesor. V roce 1971 byl zvolen do ústředního výboru PCV. Po většinu svého politického života Carrera ve straně, často utlačované venezuelskými vládami.
Carrera byl zástupcem CUTV ve Světové odborové federaci a zároveň měl delikátní úkol coby tajemník mezinárodních vztahů Národních osvobozeneckých ozbrojených sil (FALN) v Evropě, což jej dostalo do kontaktů s revolucionáři celého světa. Po podpoře Hugo Cháveze v prezidentské kampani v r. 1998 začala sílit úloha PCV ve venezuelské politice. V r. 2007 Chávez stranu pozval, aby se přidala k nové Sjednocené socialistické straně Venezuely (PSUV). Carrera ale sloučení tehdy odmítl s prohlášením, že on i další členové PCV jsou „pouhými správci naší strany. V naší straně máme tři generace Venezuelců, kteří žili v období utajení … a zažívali represe a potíže ve své kariéře kvůli členství ve straně“, řekl venezuelským sdělovacím prostředkům.
Byl také plodným spisovatelem venezuelské levice; pravidelně přispíval do stranických novin Tribuna Popular a každý týden psal sloupek do venezuelského deníku La Razon. Je také autorem knihy „Bolívar z marxistického pohledu“.
Carrera po sobě zanechává stranu, která je největším příznivcem bolívarovské revoluce mimo PSUV. Ačkoli on i jeho strana všeobecně podporovali bývalého prezidenta Hugo Cháveze, strana se rozhodla si zachovat politickou nezávislost. Vystupoval za Madurovo zvolení 14. dubna, nicméně s kritickým postojem k některým rozhodnutím PSUV. V provinčních volbách v roce 2012 PCV odmítla čtyři kandidáty PSUV na zemské správce ve státech Merida, Bolivar, Amazonas a Portuguesa, kde postavila proti PSUV vlastní kandidáty.
Na tiskové konferenci prohlásil odborářský tajemník PCV Peter Eusse: „Nejvyšší poklonou, již můžeme složit Jeronimo Carrerovi, je naše revoluční odhodlání a (náš) boj proti imperialismu. Nebudeme za Jeronima držet minutu ticha, ale celoživotní boj.“ (Ryan Mallett-Outtrim 2. 5. 2013)
• Původně zveřejněno na www.venezuelaanalysis.com (překlad Vladimír Sedláček)