Silní v solidaritě

Internacionalismus nebyl nikdy nezbytnější, než dnes. 1. máj zaznamenal v mnoha zemích po celém světě průvody a protesty. Většinou proběhly zcela v klidu, demonstrujíce silné tradice mezinárodní solidarity a míru, jež představuje tento den. I když ačkoli můžeme slavit 1. máj beze strachu, nebylo tomu tak v případě Istanbulu, kde průvody narazily na obrovskou represi, nebo u dělníků v Bangladéši, kteří tolik trpí, aby Primark i další společnosti mohly ohromně vydělávat na levném oblečení.  

1. máj v těchto zemích je otřesná událost. Nám ale poskytuje možnost budovat solidaritu s dělníky. Potřeba hnutí solidarity s bangladéšskými dělníky nebyla nikdy větší. Globalizace – zvlášť v oděvnictví – ukazuje, jak společnosti mohou vytvářet enormní zisky s využitím neexistence ochrany nebo pravidel zaměstnanosti vůči dělníkům v chudých zemích. Vlády jako bangladéšská podporují závod až na dno ve zdraví a bezpečnosti, mzdách a právech zaměstnanců, předpokládaje, že tak přilákají investory. Naše vláda se snaží rozcupovat práva, za něž jsme tu bojovali, se stejně zdeformovanou logikou. Věc internacionalismu nebyla nikdy nezbytnější. 

1. máj je také dnem solidarity tváří v tvář rasismu a diskriminace ve světě. Měli bychom si být plně vědomi nebezpečí, jaké v Británii představuje odporná brutalita Ligy na obranu Angličanů (English Defence League) svými útoky na Muslimy. Musíme být ale také ostražití vůči důvtipné, ale stejně zhoubné zprávě, jakou šíří UKIP (Strana nezávislosti UK; pozn. překl.) v předehře k zítřejším místním volbám. Posedlost této strany počty přistěhovalců a její obvinění, že přistěhovalci jsou příčinou úpadku britské ekonomiky, jsou klamné a nebezpečné nesmysly. Vždycky tu byl obrovský tok lidí do i z Británie, a přispění přistěhovalců k životní úrovni a k životu v této zemi je nesmírné. Je smutné, i když ne překvapivé, že koalice Toryů a Liberálních demokratů přijímá tuhle Ukipem vyvolanou debatu a navrhuje ještě drastičtější opatření proti těm, kteří v téhle zemi hledají znovushledání se svými rodinami nebo azyl.

Politováníhodnější je, že předák labouristů Ed Miliband ve svém projevu minulý týden cítil potřebu naskočit do téhož vlaku, když navrhl, že by labouristická vláda předložila další imigrační zákon k těm, jaké už máme.    

Skutečně můžeme jen na prvního máje stát v solidaritě s těmi, kteří prchají před vykořisťováním, válkou a rasismem? Zaujmout internacionální postoj proto, že problémy, jimž čelíme, jsou mezinárodní (internacionální)? Po celé Evropě, například, má úspornostní program inspirovaný Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem ničivý dopad na životní úroveň a systémy sociálního zabezpečení. Ve Španělsku už nezaměstnanost dosáhla šesti milionů. Nezaměstnanost mládeže je dost přes 50 procent. V Británii nám masová privatizace funkcí a zodpovědností státní správy a vynucená privatizace většiny národní zdravotní služby ukazuje stejně ponurý obrázek. Proti úspornosti můžeme bojovat jen odhalováním politického programu těch, kteří plánují posilování nejbohatších a ožebračování nejchudších cestou útoků na nejzákladnější zásady sociálního státu.

Tak, 1. máj už je za námi, a my nemůžeme sbalit transparenty a čekat do příštího roku. 18. května bude celolondýnská demonstrace na obranu NHS (Státní zdravotní služby). A 22. června tu bude lidové shromáždění proti úspornosti, obrovské zasedání odborů, kampaně vedoucích skupin a organizací bránících komunity, které předloží lidovou alternativu téhle prohnilé koalici a její bezvýchodné politice.

Ti, kteří pochodovali na 1. máje jako první, zapálili svíčku za dělnická práva, což inspirovalo moliony k boji za společenskou spravedlnost a mezinárodní solidaritu. Je nejvyšší čas, abychom pokračovali v boji – a zvítězili. 

V předvečer 1. máje Egypt oznámil, že odstupuje od Smlouvy o jaderném odzbrojení (Non-proliferation Treaty; NPT), k níž se připojil v roce 1981. Egyptský delegát potom vysvětloval, že to bylo připojení k zabránění závodů v jaderném zbrojení na Středním východě, a podpořil vytvoření bezjaderné zóny v oblasti. Této touhy bylo dosaženo v Africe, Latinské Americe a Střední Asii, ale ne na Středním východě. Postupné hodnotící konference NPT, zpět až do roku 1995, vyhlašovaly podporu Střednímu východu bez jaderných zbraní, a poslední hodnotící konference v roce 2010 nařizovala svému vedení svolat konferenci všech národů v oblasti, jež by obsahovala začátek vyjednávání se státem Izrael, který se ke smlouvě nepřipojil, aby to uskutečnil. 

Helsinská konference měla být pořádána vloni v prosinci, po dvou letech váhavosti vedení NPT. Na poslední chvíli byla potom zrušena, aniž by bylo odsouhlaseno datum, místo nebo uspořádání příští konference. Mezitím Izrael nejen že vlastní 200 jaderných bojových hlavic, ale obdržel už pátou v Německu vyrobenou ponorku. Jsou obavy, že Izrael dokáže vypustit jaderné rakety nejen z pozemních základen, ale i z moře. Na zahajovacím zasedání NPT minulý týden Arabská liga, zastupovaná Tuniskem, Egyptem i mnoha dalšími zeměmi, vyjadřovala znepokojení nad neexistujícím pokrokem v odzbrojení Středního východu a strach, že to může poškodit celý odzbrojovací proces a zažehnout závody v jaderném zbrojení v oblasti. 

Odstoupení Egypta přináší nebezpečí blíž, protože by mohl vyvinout jaderné zbraně – stejně jako Saúdská Arábie a Turecko, kdyby chtěly. Ačkoli Írán zůstává členem NPT, je trvale pod hrozbou války v Sýrii, ale i sankcí, uvalených Radou bezpečnosti OSN a Evropskou unií. Opět údajně kvůli tomu, že vyvíjí jaderné zbraně, což je tvrzení, pro něž není důkazu. 

V šikanovaných zemích, které jsou signatáři, zatímco jsou přehlíženy ty, které nejsou, se ukazuje, že USA podporují izraelské faktické veto vůči projektu Středního východu bez jaderných zbraní. Nebezpečí v tom je nesmírné. Je nezbytné, aby EU a USA podnikly rychle akci coby hlavní obchodní partneři a poskytovatelé pomoci Izraele, jinak se následky ani nedají domyslet. 

•    Jeremy Corbyn (labouristický parlamentní poslanec za obvod Islington North),  (překlad -rv-)