Konec ponorky Orel

Zeptáte-li se snad kteréhokoliv polského vojáka na ponorku Orel, určitě vám poví alespoň tohle:

 

 

Patřila těsně před druhou sv. válkou k nejmodernějším plavidlům polského vojenského loďstva. Doplula z Gdyně až do New Yorku, vydržela na moři plné tři měsíce, měla na palubě 60 mužů. Nechtěla nikdy kapitulovat, a když již nacisté ovládli polské přístavy, zamířil Orel k estonským břehům, aby si tam doplnil palivo a provedl nutné opravy. V estonském přístavu však byl internován. Posádka si pak vymohla odplutí násilím a zamířila na západ. Chtěla pokračovat dál v boji. Za dramatických okolností se dostala k britským břehům. Unikla pronásledování letadel a Britové se nad ní po delším jednání smilovali.

Orel byl zařazen do britského válečného loďstva a začal bojovat. Potopil několik německých lodí, získával slávu, ale jednoho dne za záhadných okolností zmizel. Nevyslal jedinou zprávu. Dodnes prý leží někde poblíž Helgolandu asi v hloubce 250 metrů a ostatky všech šedesáti mužů jsou stále na jeho palubě. Jedno je však jisté – Orla nepotopili nacisté.

Říká se, že snad jedna dánská loď… musel to být tragický omyl.

Jen jediná věc je v tomto líčení nepřesná. Z původní posádky Orla přežil válku jen jeden člověk – kapitán polského vojenského loďstva Przondak s dlouhými bílými vlasy, a dýmkou. Vždy se hrdě hlásil k tomu, že býval velitelem jeho torpédového oddělení. Zbyla mu na něj jen jediná památka – právě ony bílé vlasy. Takové stopy dokáže zanechat 1200 hloubkových pum, které byly z nacistických lodí a letadel na Orla svrženy.

Orel se proslavil bojovou činností, získal si úctu britských námořníků a alespoň jednu jeho velkou akci se sluší připomenout.

Bylo to na jaře v onom těžkém čtyřicátém roce. Kapitán Orla Grudinski dostal od britského velení příkaz, aby vyplul na hlídkovou plavbu a pohyboval se v blízkosti komunikačních tras nacistických nákladních plavidel.

Bylo to snad třetí den plavby. Ponorka pluje v malé hloubce a kapitán náhle zahlédne periskopem mohutnou obchodní loď. Dává povel k přiblížení, aby ji mohl přesně identifikovat. Teď už lze přečíst i nápis na přídi — Rio de Janeiro. Loď má nejméně 45 000 BRT. Orel má na palubě album všech větších námořních lodí. Rio de Janeiro má být přece brazilského původu. Ale kapitán si vzpomíná, že loď stejného názvu má i německé obchodní loďstvo. Periskopem není vidět na palubě jediný pohyb. A loď navíc pluje bez vlajky. Velitel Orla nařizuje telegrafistovi, aby se spojil s podezřelou lodí a zjistil její příslušnost. Telegrafista několikrát opakuje výzvu, ale Rio de Janeiro neodpovídá.

Druhá zpráva z Orla má tedy přikazovací tón: Vyšlete člun s muži a dokumenty!

Opět nic. Orel vyplul na hladinu a poručík Piasecki jde k těžkému kulometu ve věži. Otáčí ho k lodi a vystřelí asi padesát výstražných ran. Na palubě Rio de Janeira se objevili dva muži, sestupují do člunu a plují k ponorce. Kapitánovi Grudinskému nemohou na první otázky přesně odpovědět, prý nerozumějí… a dokumenty si zapomněli …

Ponořit! nařizuje kapitán. Je si jist, že jde o německou loď, která se snaží získat čas, než přijde pomoc.

Przondak je se svými osmnácti muži v torpédovém oddělení. Zatím mají všech dvacet torpéd. „Připravit se k útoku … první torpédo… připravit odpálení… pal!“  Velitel torpédového oddělení stiskl stopky. Každá sekunda se zdá být věčností. Padesát sekund … stále nic … sedmdesát… už to mělo být… osmdesát. Ohromná exploze rozkymácí i Orla. Automaty vypínají všechna světla. Kapitán se pak spojuje se všemi oděleními. Kdo má zájem, ať se jde podívat k periskopu. Přišla řada i na Przondaka. V záměrném kříži optiky vidí, jak se Rio de Janeiro zvolna naklání na bok. Kolem plují záchranné čluny a lidé skáčí i přes palubu. Je to děsivý pohled, moře je studené. Čekají ještě třicet minut, tak se má podle předpisů, aby se trosečníci stačili vzdálit od vraku, než přijde rána z milosti. A pak Orel vypouští druhé torpédo … Exploduje za čtyřiapadesát vteřin. Rio de Janeiro mizí ve vlnách a v otáčejícím se periskopu vidí kapitán Orla snad osm set nacistických vojáků. Takový byl skutečný náklad jedné z největších německých obchodních lodí.

O několik týdnů později vyvázl Orel jen se štěstím z prekérní situace. Při plavbě směrem k Narviku uviděl kapitán periskopem nákladní německou loď. Měla 18 000 BRT. Rozhodl se přiblížit a zaútočit. Náhle se však objevila nacistická ochranná plavidla. Moře bylo ten den klidné, bez větru. Orel sestoupil až do hloubky osmdesáti metrů, ale hydroakustické přístroje německých lodí ho nepouštěly. Tři dny vybuchovaly kolem polské ponorky hloubkové pumy. Když kapitán viděl, že neuniknou, nařídil vypnout motory a klesnout ke dnu. Je těžké líčit pocity oněch šedesáti mužů, kterým již docházel kyslík, sotva dýchali a tři dny a tři noci čekali, která z těch stovek hloubkových pum konečně zasáhne. Pak v noci Orel vyplul na periskopickou hloubku, protože proud ho unášel ke skalám. Německé čluny byly několik mil od něho. Kapitán nařídil zapnout motory a nastavit plný chod po hladině. Orel se i tentokrát vrátil na svou základnu.

  A pak – bylo to 25. května 1940. Polský námořník Przondak leží v britské přístavní nemocnici. Trochu ho zlobily nervy a byl značně nachlazen. Orel tedy poprvé vyplul bez svého už zkušeného velitele torpédového oddělení.

Před polednem se na nemocniční pokoj přiloudá britský námořník a usedne na Przondakovo lůžko. Chvíli je zticha a pak řekne:

„Tvá ponorka se potopila …“

V pokoji je ticho. Ostatní námořníci to uslyšeli a dívají se mlčky na svého polského přítele. „Měl jsem službu na radiostanici,“ šeptá námořník. „Ještě v šest jsem měl Orla na příjmu. Všechno klapalo. Pak se náhle odmlčel. Nevyslal ani SOS. Ale je to přísně tajné, říká se, že Holanďani po něm vypálili čtyři torpéda a jen jedno šlo vedle. Je to hrozný omyl. Holanďané poznali, že to není britská ponorka … mysleli nejdřív, že pálí po Němcích. Ale nepřiznali se … zatím…“

Britská admiralita nikdy oficiální zprávu nevydala. Prokázáno je jen to, že v místě zkázy Orla ani v jeho okolí nebyla ten den žádná nepřátelská loď. Spojeneckých lodí tam však bylo několik. A žádná se nikdy k potopení ponorky nepřiznala. Třeba ani nemohla, třeba si své tajemství odnesla také do hlubin moře.

Čtěte:

ORP Orzel. Wikipedia. Internet: https://pl.wikipedia.org/wiki/ORP_Orze%C5%82_%281939%29

Archiv NoS