Skutečná tvář katolické církve (1)

Přišla sobota 12. června 1993. Byl to den našeho svěcení. Lodžská katedra se již od rána plnila rodinnými příslušníky těch třinácti hochů, kteří měli být vysvěceni.

KAPITOLA IV. Svěcení a první kroky v kněžství

Dívám se na film z té doby. Kamera prohlíží naše tváře, plné soustředěného očekávání. Pozoruji, jak mi biskup klade ruce na hlavu a já mu slibuji poslušnost a věrnost. Celá slavnost velkých rozměrů působí silným dojmem na přítomné věřící.

Za týden po těchto událostech, které byly ukončeny průtrží mračen a povodní v ulicích Lodži, mne ještě čekala poslední slavnost, moje první mše svatá, tzv. „primice“ v rodinné farnosti. Na takovou příležitost čekají některé farnosti i desítky let. Mimo rodiny nového kněze se sešli lidé z celého okolí. Všichni přáli „svému knězi“ mnoho dobrého a zasypávali jej květy. Probošt příležitostně promluvil a pozval zvláštního kazatele, který do nebes vychvaloval hrdinu farnosti. Pak primiciant poděkoval rodičům a všem, kteří se zasloužili o jeho kněžství. Posléze požehnal všem přítomným, kladl jim ruce na hlavy, nejprve knězům, pak jeptiškám a klerikům, rodičům, příbuzným a všem ostatním přítomným lidem. Sloužil jsem mši u stejného oltáře, u kterého jsem kdysi ministroval. Po mši byla hostina, která se protáhla až do večera.

Během prázdnin jsme zastupovali na různých farnostech kněze, kteří byli na dovolené. Při první svaté zpovědi jsem měl trochu trému. Zpovídal jsem mladou dívku, která si toho povšimla a zeptala se mě, zda se cítím dobře.

Záhy jsem při svaté zpovědi nabyl dostatek zkušeností. Večer jsme si s kolegou knězem udělali večeři, po které vytáhl láhev vína a velice se divil, že odmítám pít. Napil se tedy sám, a pak oblečen usnul u stolu, a to se opakovalo téměř každý večer. Již tenkrát trpěl alkoholismem, naštěstí pil jenom večer, kdy ho nikdo neviděl. Později jsem měl poznat, jakou spoušť páchá alkoholismus mezi klérem.

Na další faru mě zavezl můj spolubratr malým fiatem, kde jsem měl zastupovat probošta. Tady jsem viděl, co s lidmi udělá náboženský fanatismus, který je přivede až k silným psychickým poruchám.

Poznal jsem jednoho muže, který každé ráno přicházel, aby políbil proboštovi nohy,
– nebo jsem byl svědkem, jak se během mše jedna žena zcela svlékla a vykřikovala, že je matka Boží.

Na třetí faře jsem již měl tolik peněz, že jsem si mohl koupit vytoužený automobil Volkswagen Golf. Hodily se mi marky, přivezené turisty z Německa a obálky, které jsem od lidí dostával při církevních obřadech. Koncem července jsem já a moji kolegové z ročníku obdrželi dekrety na stálé umístění na farách. Když mě arcibiskup předával dekret na faru Rusiec, všichni přítomní vybuchli tlumeným smíchem a posunky mě ukazovali, kterou část těla si mám zašpuntovat. Záhy jsem měl na vlastní kůži poznat, co to mělo znamenat.

Pokračování

Z knihy : Roman Jonasz : Byl jsem knězem. Skutečná tvář katolické církve. Eko – konzult, Bratislava 2003 (česky)