Kdo byl pop Gapon?

Způsobil Krvavou neděli a zapálil oheň revoluce v Rusku v roce 1905?

Georg Apollonovič Gapon (1870 – 1906) pocházel z rolnické rodiny v Poltavě. Ve škole prokázal schopnosti se učit, a tak se dostal do církevních škol. Po úmrtí své ženy se dostal do Petrohradu, kde se zapojil do pomoci prostým lidem.

Jako kněz měl nádherný dar mluvené řeči, a svou výřečností ovlivnil davy lidí.

Byl stejně naladěn jako dělnická třída, a mnozí mu byli naprosto oddáni. Když viděl jejich důvěru, představoval si, že je Mesiáš.

V intelektuálních kruzích však působil opačným dojmem. Říkalo se zde o něm, že je nevzdělaný, není schopen srozumitelně vyjadřovat myšlenky.

Lidé, kteří Gapona znali, říkali, že je okouzlující. Byl velmi příjemného vzhledu. Tvrdilo se o něm, že je zajisté původem Armén, Žid nebo jižan – Ital nebo Španěl. Gapon proto přitahoval hlavně ženy svou krásou, a ty byly pro něj schopny udělat cokoli.

Gapon ovládal talent řečníka. Když vystupoval před davem dělníků, jeho oči jiskřily, hořely ohněm.

Ačkoli říkal obyčejné věci, přinášelo mu to důvěru dělníků. Když Gapon veřejně vystoupil, lidé otevírali ústa údivem. Ovlivnil lidi natolik, že byli připraveni udělat pro něj cokoli. Stojí za zmínku, že takový byl Gapon před davem. V rozhovoru s malým počtem lidí však nedokázal spojit slova do srozumitelného útvaru, byl upnutý, nepříjemný, řeč neměla smysl.

Říkalo se o něm, že je na stejné úrovni jako dělníci. Nerad četl knihy. Vedení Sociálně demokratické dělnické strany Ruska – SDDSR – ho nazvalo „temnou postavou“. Bylo mu doporučeno studovat, ale Gapon to odmítl, mávl nad tím rukou. Revoluční vůdci byli proto knězem zklamáni. Považovali ho sice za schopného, ale i za policejního provokatéra, přesto oddaného věci dělnické třídy.

Kněz nechápal, jak se formují politické procesy, ale byl chtivý po moci. Před Krvavou nedělí popularita popa narostla natolik, že lidé byli připraveni ho následovat.

Pop Gapon měl přitom kontakty s policií, a bral peníze za donašečství. Všechny peníze však věnoval revoluci.

Obraz  I.A. Vladimirova (1869-1947) „Poprava dělníků před Zimním palácem 9. (22) ledna 1905“

Byl policií dosazen do vedení dělnické organizace, kterou však úplně přebudoval, a policii se vymkl kontrole. Sestavil tedy odbory pod názvem „Shromáždění ruských továrních dělníků“, které se rozšířily do řady měst po celém Rusku. Události z 9. (22) ledna 1905 tak byly úplným překvapením.

Na začátku roku 1905 fungovaly v Petrohradě tři strany: sociální demokraté (menševici ), sociální demokraté (bolševici ) a socialističtí revolucionáři (SR – eseři). Všechny tři organizace byly slabé, s malými počty členů, a mezi pracovními masami neměli podstatný vliv. Neměli nic společného s plánováním a přípravou lednových událostí. Lednová stávka je překvapila. Podle jednomyslného přiznání bolševiků, menševiků i eserů, nebyli připraveni na nadcházející události, ani organizačně, ani technicky.

Rychlý růst Gaponova „Shromáždění“, který do svých řad vtáhl tisíce pracovníků, hrozil ochromit revoluční propagandu ve městě. Pokusy revolucionářů bojovat s Gaponem, a odhalit je jako policejní odbory, byly neúspěšné. Gaponův vliv rychle rostl.

6. ledna 1905 vyhlásil v Petrohradu generální stávku a vyzval dělníky v plamenné řeči, aby se vydali k carovi s peticí s prosbou o pomoc. Ta během pár dní získala téměř 100 tisíc podpisů.

Aby nedělní akce 9. ledna 1905 nevyvolala represi policejních složek a vojáků, kterých bylo povoláno do Petrohradu na 40 tisíc, usiloval Gapon o co nejpokornější charakter. Lidé měli jít pokojně, s obrazy cara, za zpěvu nábožných písní a imperátorské hymny „Bože, cara chraň“.

To však nebylo nic platné. Vojáci zahájili palbu do davu a zabili několik stovek lidí. Zraněn byl i pop Gapon a musel se uchýlit do ilegality, odkud vydal výzvy k povstání. Událost vešla do dějin jako „Krvavá neděle.“

Záběr z filmu „Devátý leden“ z roku 1925

Odešel do Německa a poté do Ženevy. Měl takovou pověst, jako žádný z revolucionářů. Tam se prohlásil za „Socialistického revolucionáře.“ Bažil však po moci a jakákoli stranická kázeň prostého člena mu byla cizí. Byl to typický anarchista.

V únoru 1905 se setkal s V.I. Leninem. Ten ho charakterizoval jako „muže absolutně oddaného revoluci, iniciativního a inteligentního, i když bohužel bez trvalého revolučního přehledu.“

Gapon se považoval za vyvoleného vůdce. Bral lekce jízdy, střelby z pistole a naučil se vyrábět bomby.

Chtěl slavnostně vstoupit do Ruska na bílém koni. Srovnával se s Napoleonem. Vyzval cara, aby se vzdal trůnu. Chtěl odstranit předsedu vlády Witte, a šéfa carské policie P. I. Račkovského.

Byl však stále v kontaktu s policií, a po prvním návratu do Ruska dostal peníze za to, aby Rusko opět opustil, což se také stalo. Zavázal se také nepodněcovat dělníky k odporu. Peníze, které obdržel, však daroval odborům. Vůdce Krvavé neděle peněz na dary nešetřil. Žil v Londýně a ve Francii.

Když se Gapon vrátil do své vlasti, jeho bývalý spolupracovník uveřejnil v novinách, že dostal od S.J. Witte (předseda vlády v Rusku v létech 1903 – 1906) 30 tisíc rublů. Rozlícený Gapon nařídil jednomu dělníkovi, aby zrádce zastřelil. Ten však spáchal sebevraždu.

Pomlouvačných článků o Gaponovi přibývalo, až musel mít osobní strážce a chodil s nabitým revolverem. Aby se očistil, slíbil vše objasnit v připravovaném soudním procesu.

Gaponovy plány se neuskutečnily. Byl objeven uškrcený 30. dubna 1906 na jedné chatě u Petrohradu.